Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Konečně pořádní upíři po česku. Neomillnerová napravuje reputaci Tiny Salo Douškem věčnosti, Petra Neomillnerová: Doušek věčnosti

Neomillnerová Petra: Tina Salo 2 - Doušek věčnosti

Česká upírská série z pera Petry Neomillnerové se už několik let těší velké čtenářské oblibě, a tak není divu, že se toho nakladatelství Brokilon chytilo a vydává druhá vydání již vyprodaných dílů jako na běžícím pásu. Čím je odlišný druhý díl, Doušek věčnosti, od toho prvního?

Základní fakta už známe. Tina Salo je sexy blonďatá čtyřsetletá upírka, exteriérem kdesi kolem dvacítky, která v Praze vyšetřuje nesrovnalosti. Kay je taky upír, kat, syn německé supermamá Gothel a Tinu na její přání klátí, zatímco ona si hraje s jeho krční tepnou. Dyre je Tinin otec, záhadný a vzdálený jako tajemný hrad v Karpatech. Město Praha je pořád to stejné hlavní město a České republice jako takové autorka rovněž nic neudělala. Sladká jak krev byla detektivní četba, drsná jízda s akčními pasážemi a nemálem sexu.

Zasoutěžte si o knihy Sladká jak krev, Doušek věčnosti a Past na medvěda!

Neomillnerová Petra: Tina Salo 1 - Sladká jak krev - druhé vydání

Série Tina Salo:

A asi tam někde podobnost mezi prvním dílem a Douškem věčnosti končí. Těžko říct, zda je to tím, že autorka už si svůj nový svět a nové postavy osahala (zkušení čtenáři samozřejmě vědí, že minimálně postavy těm z jiných autorčiných sérií rozdílné nejsou, ale to je jedno…), nebo za tím vězí něco jiného, nicméně dvojka je podstatně lepší než jednička, a to hned kvůli několika skutečnostem.

Více děje, ale méně akce prospělo
Zatímco v prvním díle se rozvíjela pouze jediná dějová linie, která k nespokojenosti čtenáře střídavě zrychlovala a zpomalovala, ve druhém vsadila Petra Neomillnerová raději na dvojici zápletek, které problém Sladké jak krev vyřešily tím, že se bezvadně doplňují tam, kde se předtím muselo zvolňovat. Tentokrát řeší Tina v klasické detektivní rovině pražský motorkářský klub, jehož členové jeden po druhém končí ve stromech u silnice a možná to má něco společného s tím, že někteří z nich jsou vlkodlaci.

Hamilton Laurell K.: Cirkus prokletých

Redakce Fantasye doporučuje podobné série:

V nové rovině se do života hlavní hrdinky navrací její otec, aby ji získal pro svůj tisíciletí starý plán ovládnout celou Evropu, protože to by přece měl být smysl neživota každého upíra. Navíc se k tomu připočítávají drobnosti jako Tinina zvyšující se žízeň po lidské/upírské krvi nebo skutečnost, že Gothel je velice nepříjemná tchýně. Takový ten nesnesitelný ochranitelský typ, který svého korunního prince staletí vychovával s drtivou mateřskou péčí.

Petra Neomillnerová v pěti bodech:

  1. Její práce se vyznačují nejen velmi čtivým literárním stylem, ale až naturalistickou syrovostí a tvrdostí, a to jak po stránce dějové, tak i v charakterizaci postav.
  2. Debutovala povídkou Ta, kterou smějí sedlat jen bohové… v časopise Pevnost.
  3. V roce 2006 vydala první samostatnou knihu – sbírku Vlastní krev, v níž soustředila příběhy o čarodějce Moire a přidala několik dalších povídek, následovaly první díl cyklu Písně čarodějky (příběhy čarodějky Moire a Desmonda) s názvem Nakažení (2007), sbírka povídek Hry na bolest (2007) a první část cyklu o upírce Tině Salo ze současné Prahy Sladká jak krev (2007).
  4. Román, jehož hlavní hrdinkou je zaklínačka Lota, Psí zima, vyšel v r. 2008.
  5. Petra Neomillnerová se kromě fantastiky zabývá také magií. Na toto téma jí již vyšly v Tritonu knihy Magické kameny (2006), Milostná magie (2007) a Runová magie (2007) a nejnovější dva přírůstky v nakladatelství Epocha v edici Magická knihovnička – Magický zvěrokruh (2010) a Magický herbář (2011).

Třebaže je série o pražské upírce ve svém jádru akční literaturou, akce jako takové v Doušku věčnosti paradoxně ubylo. A ještě paradoxnější je, že to vůbec není na škodu. Obě dějové linie tentokrát nejsou ani tak o bojových sekvencích jako o postupném utužování atmosféry, kterou Neomillnerová slušně vybudovala už v prvním dílu. Tady proto jen využívá to, co vyfoukala a přebrušuje to do správných tvarů. Podobně na tom jsou i postavy – zatímco minule se místy chovaly nesrozumitelně, tady se jejich charaktery ukazují jasně a logicky, přestože se nad některými důsledky jejich chování tají dech. A co víc, postavy umožní čtenáři se s nimi ztotožnit, což u Sladké jak krev nebylo stoprocentní.

Sázka na tu lepší jistotu
Po slibném, ale mouchovatém prvním dílu série Tina Salo je Doušek věčnosti výborným počtením. Všechny kvalitní atributy jedničky v čele se svým svižným stylem postaveným na dynamických a přisprostlých dialozích/mono­lozích, který má Neomillnerová v malíku, zůstaly. K tomu autorka tvrdě zapracovala na aspektech, které jí minule unikly. Výsledkem je druhý díl, který Sladkou jak krev strčí hravě do kapsy a nastavuje třetímu dílu, Pasti na medvěda, vysokou laťku k překonání.

  • Neomillnerová, Petra: Doušek věčnosti (Tina Salo 2)
  • Brokilon, 2011
  • obálka: Koutmedia
  • 248 stran, 238 Kč (v e-shopu Fantasye již za 214 Kč)
18. ledna 2012, Jan Nohovec

Diskuze k článku

Ad Konečně pořádní upíři po česku. Neomillnerová napravuje reputaci Tiny Salo Douškem věčnosti
Jana - 18. 01. 2012 01:55

Bohužel i tentokrát musím s vaší recenzí na Tinu Salo nesouhlasit. Dle mého se u Doušku věčnosti jedná o nejslabší díl ze všech pěti, které v současně době sérii tvoří. Akce, jak píšete, opravdu ubylo, vše se tak dozvídáme jakoby zpětně z vyprávění postav, které čtenáři sdělují, že se něco událo, ale tím je kniha jen nudnější, vleklejší a rozhodně nedosahuje kvalit prvního dílu, který naopak nasadil vysokou laťku, kterou překonala právě až Past na medvěda. Vnímání knih je hodně subjektivní, ale tentokrát už jsem se prostě nemohla neozvat. Přesto děkuji za recenzi.
Upřímně řečeno, od Neomillnerrové se mi celkem líb...
Caderly - 20. 01. 2012 14:52

Upřímně řečeno, od Neomillnerrové se mi celkem líbily povídky (asi dvě nebo tři bych klidně označil za výborné) a první díl série s Lotou, ale první díl Tiny mi přičel hodně slabý (z hlediska zápletky, postav i atmosféry) a jeho hrdinka dost nesympatická. Přijde mi, že zrovna v žánru urban fantasy mají čtenáři na výběr o dost lepší série.
RE: Ad Konečně pořádní upíři po česku. Neomillnerová napravuje reputaci Tiny Salo Douškem věčnosti
Alžběta Lexová - 20. 01. 2012 23:14

> Bohužel i tentokrát musím s vaší recenzí na Tinu Salo > nesouhlasit. Dle mého se u Doušku věčnosti jedná o nejslabší > díl ze všech pěti, které v současně době sérii tvoří. Akce, > jak píšete, opravdu ubylo, vše se tak dozvídáme jakoby zpětně z > vyprávění postav, které čtenáři sdělují, že se něco událo, > ale tím je kniha jen nudnější, vleklejší a rozhodně nedosahuje > kvalit prvního dílu, který naopak nasadil vysokou laťku, kterou > překonala právě až Past na medvěda. Vnímání knih je hodně > subjektivní, ale tentokrát už jsem se prostě nemohla neozvat. > Přesto děkuji za recenzi. Mně osobně se nejvíce líbí knihy a povídky s Moire, ale jak říkáte - vnímání knih je čistě subjektivní věc :-)
Caderly: ano, to určitě mají, ale ne od českých au...
Jana - 21. 01. 2012 01:14

Caderly: ano, to určitě mají, ale ne od českých autorů. Alžběta: středověkou fantasy píše Neomi výbornou. Osobně mám zas radši Lotu než Moire (zas jsme u toho subjektivna), ale recenze se týkala Tiny, proto jsem svůj názor napsala na Tinu.
RE: Caderly: ano, to určitě mají, ale ne od českých au...
Alžběta Lexová - 21. 01. 2012 08:55

Co se týče Tiny, jsou podle mě nejlepší první dva díly. Nápad a zápletka se pak jaksi ztrácejí a děj se dostává do prapodivného začarovaného kruhu, kde místo nových nápadů vstupuje do děje pouze stále více sexu a násilí. Jenže jeden motiv a jeden nápad se nedá čerpat věčně, takže u takových Vlků sudet už podle mého názoru jakákoli ústřední zápletka zcela mizí a nahrazuje ji prosté honění od čerta k ďáblu, desítky mrtvol (na které jakoby zázrakem nikdo nepřijde) a děj typu akce-akce-akce-sex-akce-akce-sex-sex-akce-konec. Což netvrdím, že je špatně, jen mně osobně více vyhovují "sinusoidové" knihy, kde je vidět, že autor nejdříve postavil stabilní kostru příběhu s akcí i kldinými pasážemi, s dějovými zvraty, s propracovanými postavami, s nimiž se můžu sžít a podobně. Ale v tom je krása vkusu. Stejně jako každému chutnají jiná jídla, tak se každému líbí jiné knihy a jinak je samozřejmě podle toho hodnotí :-)
Zcela subjektivně
Honza Nohovec - 21. 01. 2012 11:52

Zcela subjektivně s vámi souhlasím, také bych série Neomillnerové seřadil podle oblíbenosti Moire-Lota-Tina, na čemž se shodneme i s většinou mých přátel a známých. Proč se zrovna Tina kupuje nejvíc (jak tomu nasvědčuje nové vydání a přípravy na film) je mi záhadou. Ale zase je to takový Kulhánek v sukních, takže třeba na mainstreamové čtenářstvo zafungovalo tohle :-)
Alžběta: sice se ten masakr ve Vlcích nijak neřeši...
Jana - 21. 01. 2012 14:11

Alžběta: sice se ten masakr ve Vlcích nijak neřešil, ale Petra se netají tím, že právě ten bude mít dohru v Tanci s carevnou. Proto se tomu říká série - díly na sebe navazují a to, co se započalo v jednom díle, může být ukončeno v tom samém i v následujícím. Bohužel se pak stává, že někdo vezme do ruky čtvrtý díl a diví se, že mu příběh a jeho pozadí nedává smysl...
RE: Alžběta: sice se ten masakr ve Vlcích nijak neřeši...
Alžběta Lexová - 21. 01. 2012 15:54

Věřte tomu, nebo ne, vím, proč se sériím říká série :-) A ačkoliv souhlasím s tím, že problém se může řešit až v dalších dílech, nemyslím si, že by to měl být problém takto zásadní. Do dalších dílů se spíše převádějí vedlejší linky (pokud se nejedná o předem danou trilogii, tetralogii a podobně, kde je jasné, že hlavní zápletka se vine všemi díly - jenže to zase nejsou série). Série by podle mého názoru měla stát právě na tom, že čtenář může vzít do ruky kterýkoli díl a pochopit souvislosti. Ale to je zase jiná otázka. Problém mrtvol není jen problémem Vlků sudet, obecně má tahle linka docela logické trhliny, když má stopy zakrývat jediný policista, který navíc ve třetím díle vypadne z postu. Tohle není nic proti Petře, je to podle mě naprosto výborná autorka, které v Čechách není rovno a četla jsem od ní naprosto všechny knihy (včetně Magické knihovničky), jen konstatuji, že Tina Salo má jako série sestupnou tendenci, k čemuž mají dříve či později sklony všechny série. To je všechno :-)
RE: RE: Alžběta: sice se ten masakr ve Vlcích nijak neřeši...
erik - 22. 01. 2012 13:32

Já myslím, že na všech knihách paní Neomillnerové je čím dál víc vidět, že toho píše tolik. Mně se ty série v současné době už docela pletou a rozpoznat třeba Moire a Lotu dá docela práci. Kromě toho se nedá vymýšlet pořád něco nového, a tak logicky při takové množství napsaných stran trochu začíná klesat i kvalita. Už jenom tím, že se ty knihy jedna druhé tak podobají.
RE: RE: RE: Alžběta: sice se ten masakr ve Vlcích nijak neřeši...
Honza Nohovec - 25. 01. 2012 16:39

Erik: popravdě řečeno si tohle nemyslím. Abyste mohl říct, že kvalita jejích prací klesá, muselo by se to vztahovat na všechny její práce, a to není pravda. Například na Hon na lišku jsem snad ještě neslyšel/nečetl jediný špatný ohlas. Až se taková situace bude opakovat u každé knihy v rozsahu dvou tří let, můžeme se o něčem bavit :-) A že se ve všech třech sériích míchají stejné typy charakterů a případně podobné typy zápletek není chyba toho, že autorka tolik píše. Dělala to tak i když začínala a prostě to jen vypadá, že to nehodlá měnit ;) A od čeho koneckonců máme obálky knížek? Většinou je na nich napsáno, jaká série to zrovna je :-P

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Tina Salo 2 - Doušek věčnosti - druhé vydání

Tina Salo 2 - Doušek věčnosti - druhé vydání
Vložit do pytle na zboží  Koupit 238 Kč 214 Kč