Šílený les, Vladimír Šlechta
 |
Prastarý hvozd Izironk býval domovem elfů, kteří zde žili volně a
svobodně. Nyní se z něj ale stalo temné místo zasvěcené hrůze a smrti.
Lidská rozpínavost nezná hranic a Izironk na ni odpověděl po svém –
zešílel. Ze všech elfů už v jeho nitru přebývá jen třináct
válečníků v čele s králem Eagerpem, které si les zotročil, aby
vykonali jeho pomstu: přepadávali lidské osady a zabíjeli. A právě sem
prchá Inge Hargenn pronásledovaná nenávistí osadníků. Dívka má v sobě
totiž trochu elfské krve, což zrovna teď není žádná výhra. Má ale
štěstí, narazí na hraničáře Jacoba Faylorga, který se jí ujme. Ale
možná ani jeho schopnosti nebudou stačit, aby se dostali z Izironku se
zdravou kůží…
Vladimír Šlechta je jeden z mála domácích autorů, kteří se nezdráhají
využívat klasické fantasy rasy. A tak se jeho Krvavým pohraničím
prohánějí orci, trpaslíci (pardon, zwergové) či elfové. Jenže ti mají
blíže spíše k severoamerickým indiánům než k Tolkienovým skoro
dokonalým bytostem. A stejně jako původní Američané i oni se musejí
vyrovnávat s rozpínavostí „bílého muže“. Právě to je jedním
z hlavních motivů Šíleného lesa a sebevražedná oběť Eagerpova
komanda dává knize rozměr hodný antické tragédie. Naopak, naději do
příběhu vnáší postava Jacoba Faylorga, schopného nesobecky pomáhat
ostatním, a to i přesto, že zoufale hledá vlastní rodinu.
Šílený les je více než pouhý fantasy román, je to také
podobenství o nesnášenlivosti a xenofobii, ale i o odvaze a cti.
- Vladimír Šlechta: Šílený les
- vydaly: Straky na vrbě, Praha 2008
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 256 stran / 160 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 9/2008.
21. října 2008, Martin Fajkus
