Teranesie: Taková sci-fi už tu dlouho nebyla, Greg Egan: Teranesie
 |
Píše se rok 2014 a všichni čtou jen fantasy. Pořádnou sci-fi aby člověk pohledal. Teranesie od Grega Egana má navzdory své prapodivné motýlové obálce potenciál zaplnit právě tuhle díru na trhu.
„Jeden z největších spisovatelů sci-fi 90. let.“ Tak Grega Egana označují na anglo-americkém internetu a mají pravdu. I v Česku už mu pár knih vyšlo, ačkoli je otázka, zda se jim dostalo tak vřelého přijetí, jaké si zaslouží. Poslední kniha – výborná povídková sbírka Luminous – takřka zapadla, a přesto nakladatelství Talpress letos s románem Teranesie zkouší vodu znovu.
Pravda, dílo Grega Egana není na čtení zrovna jednoduché, což je asi hlavní důvod toho, proč si k němu řada čtenářů nenajde cestu. Egan vystudoval matematiku a je to bývalý programátor, takže ke psaní má specifický přístup – v science fiction totiž klade důraz právě na vědu. To ale na druhou stranu neznamená, že by Egan nezvládl napsat odpovídající příběh a postavy. Naopak, to se mu v Teranesii povedlo na výbornou.
V Indonésii není nikdy bezpečno
Prabir a jeho sestra Madhusrí byli jen malými dětmi, když mina separatistů zabila jejich indické rodiče. Ti pracovali jako vědci na jednom zapadlém indonéském ostrově jménem Teranesie a zkoumali tu zvláštní odrůdy motýlů, odporující všem zákonům živočišné říše.
Obě děti nakonec vyrostly u příbuzných v Kanadě jako vzdělaní lidé, na kterých ale stále leží stín dávného neštěstí. Když jiní vědci v Indonésii znovuobjeví prazvláštní biologické druhy v okolí Teranesie, univerzitní studentka Madhusrí se vydá na výzkumnou výpravu a hlavní hrdina Prabir ji brzy následuje.
Greg Egan v pěti bodech
- Australský autor, narodil se roku 1961 v Perthu.
- Získal bakalářský titul z matematiky a pracoval jako programátor.
- První text publikoval už v roce 1983, ale největší slávu sklidil až v 90. letech.
- Za novelu Oceanic získal prestižní ceny americké ceny Hugo a Locus.
- V češtině mu vyšly romány Diaspora, Karanténa nebo Město permutací a povídkové sbírky Axiomat a Luminuous.
Jak vyplývá z předchozích řádků, tentokrát autor čtenáře oblaží učenými disputacemi z biologie a genetiky, zatímco se hlavní hrdinové postupně snaží přijít na to, proč se nejen motýlí druhy na okrajových indonéských ostrovech vyvíjí tak podivně. Právě kvůli náročnosti vědeckých pasáží je román opět poněkud obtížnější četbou, nicméně Egan si dává pozor, aby všechny odborné termíny vždy vysvětlil, takže sečtělejší čtenář se středoškolskou znalostí biologie nebude mít s autorovou vědou příliš velký problém.
Teranesie ovšem skrývá mnohem víc než vědeckou rovinu. Prabir je hlavní postava, která čtenáře zaujme hned na prvních stránkách. Eganovi se totiž výborně povedlo zpodobnit dětské okouzlení světem, bezbřehou fantazii lidských ratolestí i jejich často rozvinuté a dospělým ne zcela pochopitelné uvažování. Strženému čtenáři tak už nezbývá nic jiného, než Prabirův příběh neodkládat a zjistit, jakým směrem se bude vyvíjet. Tragédie, kterou hrdina zažil v dětství, se na něm podepsala hlouběji, než si připouští, a nová cesta do Indonésie všechny staré rány otevře.
Chybí mu něco?
Směs motivů, které Greg Egan ve svém románu využil, tvoří výbušný mix. Dramata ústředních postav mrazí, protože je jasné, že kdyby se události semlely trochu jinak, každého čtenáře by mohla postihnout podobná rodinná katastrofa i podobný psychologický vývoj.
Egan ale není nováček, a tak jde jeho kniha mnohem dál než jen k postavám a vědě, třebaže právě ty tvoří nejvýraznější prvky Teranesie. Spisovatel se vyjadřuje k politické situaci nestabilních států a přiznává se i k radikálním názorům na humanitní vědy. Jeho hlavní hrdina je homosexuál, ale tento prvek není v Teranesii ani v nejmenším samoúčelný. I Eganovy stručné popisy drsných indonéských tropů, po nichž se prohání zmutované živočišné druhy, disponují zajímavou pestrostí. Nechybí ani akční scény, kterých je sice jako šafránu, ale o to důležitější roli hraje to, jak dobře je autor načrtnul.
Teranesie není knihou pro každého, protože ne všichni čtenáři dokáží unést to, že v tomhle případě skutečně jde o science fiction s důrazem na to science. Tím se ale lidé ochudí o čtenářský zážitek, na které jeden natrefí jen zřídka. Teranesie sice stále není obrovský knižní megahit jako jiné perly vědeckofantastické literatury 90. let typu Kantos Hyperionu, ale i přesto přestavuje to velmi zajímavý román ještě zajímavějšího autora. Sečteno podtrženo, prapodivných zelených motýlů na jinak modré obálce byste se bát neměli.
- Greg Egan: Teranesie
- Talpress, 2014
- překlad: Petr Kotrle
- obálka: Tomáš Kropáček
- 350 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
