Magie pro začátečníky, Kelly Linková
 |
Máte rádi science fiction, fantasy, nebo dokonce horor, ale nevadí vám, že jejich prvky jsou použity jen jako rekvizity? Rádi se pobavíte nevšedními, ulítlými nápady použitými v nečekaných spojitostech a souvislostech? Máte-li před sebou otevřenu novou povídkovou sbírku od Kelly Linkové, myslím, že jste na správné adrese.
Američanka Kelly Linková je mladým, „nedávno“ objeveným, přesto však již zvučným hlasem v rybníku fantastického žánru. Za svou krátkou kariéru si vybudovala pověst zdatné a vynalézavé povídkářky, neboť v dosud uveřejněných textech prokazuje nepopiratelný spisovatelský talent. Debutovala sbírkou Dějí se i větší podivnosti (2001; česky vyjde brzy), kterou o čtyři roky později následovala dnes recenzovaná Magie pro začátečníky, z níž povídky „Divotvorná kabelka“ a „Magie pro začátečníky“ získaly Nebulu.
Poslední dobou se stává zvykem, že v žánru na sebe strhávají pozornost a vydobývají si popularitu autoři, kteří se pohybují na jeho hranicích, na pomezí fantastické fikce (viz vítězové posledních ročníků Huga a Nebuly). Ti využívají fantastické prvky buď jen lehce, sotva náznakem, nebo je používají v pozměněném významu. A mezi ně patří také Kelly Linková, jež nám prostřednictvím devíti (tu více, tu méně) podařených textů názorně ukazuje, na co narážím.
Její příběhy bych označil za spekulativní mišmaš fikcí (odborně magický realismus), které se odehrávají ve světech, kde realita a snový svět přecházejí jeden v druhý zcela nepozorovaně – například do večerky přijde zombie, která se ale chová jako člověk. Je úplně jedno, v jakém čase, období nebo kde se příběh odehrává, to není až tak podstatné. Důraz je kladen na situaci a osoby, které se v ní ocitly, a její postupné rozvíjení, které, v kombinaci s některým fantastickým prvkem, přináší neobvyklé dění. Podívejme se na jednotlivé povídky podrobněji.
Sbírku uvádí Nebulou oceněná „Divotvorná kabelka“ (Ikarie 11/2005). Genevieve nám vypráví, že má babičku Zofii, jež ale jako babička nevypadá a ani se na svůj věk nechová. Například Genevievě tvrdí, že je jí dvě stě let! Je ale pravda, že okolo jejího života je opředen neuvěřitelný příběh. Je možné, že by byla strážkyní kouzelné kabelky, v níž se ukrývá její elfí národ? Linková dokazuje, co je to příběh s nálepkou lehká fantastika. Máme tu jeden prvek, jenž okoření celý příběh – právě kabelka je bránou předělující náš obyčejný svět s tím pohádkovým. Musím vyzdvihnout lehký a nenucený styl vypravování; jemný i kousavý humor.
Radosti i strasti z prostředí jednoho malého amerického maloobchodu, večerky Nonstop, a dvou parťáků, co v ní prodávají, Batua a Erika, to je „Hortlak“. Na provozování večerky by nebylo nic podivného, kdyby do obchodu nechodily zombie, které přinášejí neužitečné věci a hovoří nesouvisle a nejasně („Skleněná noha.“), pokud vůbec. A pak je tu ještě Charley, do níž je Erik zakoukaný… Tentokrát nám autorka připravila lehce matoucí příběh, zmatené zombie, tolik záhadného Batua a jeden komplikovaný vztah. Jistě vás pobaví líčení zážitků nakupujících, totéž se nedá říct o celkovém vyznění.
Bláznivé vyprávění, jehož hlavní postavou je „Dělo“, je pojaté jako rozhovor. Nutno dodat, že odpovědi jsou zvláštní: „Koho prvního vystřelili z děla? Byl to muž, nebo žena? První muž, kterého vystřelili, byl mladík oblečený za ženu.“ U této povídky se zaručeně pobavíte. Je hodně svérázná, ale také krátká, a připadá mi, že její hlavní vadou je přílišná roztříštěnost.
Chuť vám možná spraví „Kamenná zvířata“. V nich se obyčejná anglická rodina přestěhuje na venkov do domu, který ozvláštňují dvě kamenné sochy u domovních dveří. Navzdory šeptandě, že dům je prokletý, rodinka sídlo koupí, protože ji takové řeči nechávají chladnými. Ale zpočátku pevné rodinné vztahy a domácí idyla začnou postupně ochabovat. Příčinou je třeba přítomnost mnoha zatracených králíků na zahradě nebo pocit, že některé věci, zařízení a časem i… jsou prokleté… Kamenná zvířata jsou zprvu obyčejný, později svým vyzněním temný text, který si pohrává s hororovými, duchařskými prvky. Autorka dokazuje, že co je běžné a obyčejné, se díky změně okolností mění v neobvyklé. Je zajímavé, že samotná povídka nemá definitivní konec, ale jen příslib možného budoucího dění. Vyzdvihuji vykreslení vztahů a prostého denního života rodiny. Na tak malém prostoru Linková dokázala bravurně zachytit psychologii postav a přiblížit nám jejich svět.
I „Kočičí kůže“ je svým způsobem horor, ale raději bych ji označil za velice zlou pohádku, která vás buď znechutí, nebo naopak nadchne. Ale zaručuji vám, že se u ní budete válet smíchy. Je plná bizarností, násilí a neobvyklého výraziva, jež byste v tomto útvaru nečekali: „Na zemi vedle stažené mrtvoly…“ nebo „Pokoj smrděl po kočičích chcankách…“. Taktéž do pohádkového žánru vnáší spoustu „inovativních“ přirovnání: „Čarodějnice hekala, jako by svou smrt rodila.“
V dalším příběhu nahlédneme na jeden den života mladého delikventa Mejdla, který se vrátil z lapáku, kde měl mnoho času k přemýšlení, a tak kromě plánu na útěk si promyslel i „Některé záložní plány pro nájezd zombií“. Jestli se vám zombie již přejídají, uklidním vás, v textu nenajdete ani jednu – slouží jen jako neviditelná hrozba, metafora.
Představte si svět, ve kterém si živí berou mrtvé (duchy), a aby spolu mohli komunikovat, potřebují spiritisty… I Alan si vzal (aby šel s trendem) mrtvou Lavii, s níž má dvě děti, bohužel také mrtvé, neboť „neživost“ je stejně lehce dědičná jako modrookost nebo ryšavost. Po nějaký čas manželství klapalo, ale nyní ustrnulo na mrtvém bodu: manželé komunikují jen přes Sáru a vypadá to, že brzy nastane „Velký rozvod“. Linková spojila na první pohled dva nesourodé světy a ošperkovala je notnou dávkou černého, a když už je tu řeč o mrtvých, i záhrobního humoru. Text, který se řadí k nejlepším z celé sbírky.
Druhou Nebulou oceněnou povídkou je i u nás známá „Magie pro začátečníky“ (Magazín F&SF č. 4/2006). Parta dospívajících kamarádů hltá televizní seriál Knihovna, jenž je opředen rouškou tajemství, neboť nikdo nikdy neví, na kterém televizním kanálu a v který vysílací čas poběží další díl. Příhodami ze seriálu se proplétá rodinné napětí mezi Jeremyho rodiči. Když jednoho dne zavolá jedna z hlavních postav Knihovny Jeremymu, aby jí pomohl, dochází k pozvolnému splývání dvou světů, toho vymyšleného a našeho každodenního. Nebo je všechno jinak? Linková má cit, jenž jí umožňuje věrně zachytit lidskou psychiku a chování, a tak v příběhu ani tak nečteme o nějakých postavách, ale o živých bytostech, které by vám mohly být z blízkého okolí povědomé. Precizně přibližuje chování skupinky teenagerů, mluvu, hlášky, rádoby chytré poznámky a názory na rodiče tak přirozeně, jako by čtenář seděl mezi nimi a poslouchal je.
Soubor uzavírá „Ticho“, které začíná u pokerového stolu, u nějž se sešla životem unavená partička mužů, kteří jsou ve fázi, kdy jim je všechno šumafuk, a to proto, že mají nudnou práci nebo jsou nezaměstnaní, v manželství jim to skřípe, nebo je jim nevěra jim ukradená, a pokračuje telefonním hovorem erotické linky. Tím vším se prolíná minulost i současnost jedné z postav, ale i další linie. Do všeho zasahuje čas, jednou utíká do budoucnosti, podruhé do minulosti. Připomíná mi to Lynchův Mulholland Drive, který je ale mnohem lepší.
Linková klame textem. Kdybych napsal, že sbírka je plná hravých a ulítlých kousků bez hlubších motivů, měl bych pravdu jen zčásti, protože pod vnějším obalem, pod povrchem, je další vrstva, zcela odlišná od té první. Navenek jde o zábavné a škádlivé příběhy, ale pod kabátem ukrývají mnohem víc. Záleží tak na každém čtenáři, kolik z textů vydoluje.
Zásadním elementem povídek jsou samotné postavy a jejich chování. Proto je autorka vykresluje tak živě, s propracovanou psychologií. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že v některých textech mi chybí jasnější směr, kterým se má čtenář, jenž je autorkou nechán napospas nejasnému konci, případně záměrně zmatenému, jakoby snovému ději a jeho spletité struktuře, vydat.
Jako málokdo umí Linková zachytit a přiblížit zcela obyčejnou událost, jako byste byli ve středu dění. Její jazyk je ale přece jen zvláštní, někdy brilantní, kdy ladně plyne a vytváří takový hřejivý pocit, jindy působí neučesaně, kdy několik vět je slátaných hrubým švem; jen co se rozjede, už jí chcípne motor, a tak opět musí startovat, po dvou až třech pokusech je náhle počáteční zmatek pryč a za volantem sedí profesionál.
Linková si právem získala mou pozornost, což znamená, že její další dílka si nenechám uniknout, nicméně do stoprocentního výkonu má zatím daleko. Neztotožňuji se tak s mnohými nadšenými komentáři a recenzemi, přestože v souboru lze najít několik perel. A myslím si, že uspořádání prací v pořadí, v jakém jsou, výjimečnost některých povídek jen umocnilo.
Měl-li bych knihu oznámkovat, udělím 7/10. Navenek bláznivé, uvnitř složitější, tu skvělé, tu horší příběhy, které pobaví a zaujmou osobitým zpracováním. Chcete-li poznat co to je magický realismus, přečtěte si tuto sbírku. Minimálně kvůli oceněným povídkám, ale věřím, že najdete i jiné, které si oblíbíte. A dost možná vám padnou do noty zcela jiné, než se líbily mně.
- Kelly Linková: Magie pro začátečníky
- vydal: Argo, Praha 2008
- přeložil: Viktor Janiš
- obálka: Pavel Růt
- 272 stran / 289 Kč
