Přečíst, či nepřečíst? Dvě Nebuly, jeden Hugo, cena magazínu Locus, místo v prestižní výběrové ročence a pověst jedné z nejvýraznějších povídkových sbírek roku 2005. Pokud se při výběru knihy rozhodujete na základě dosažených úspěchů, měli byste mít v případě Magie pro začátečníky jasno. Těm, kteří vyžadují informace konkrétnějšího rázu, snad rozhodnutí usnadní následující text.

Příběhy Kelly Linkové se pohybují na pomezí fantasy a mainstreamové literatury. Dokonale odpovídají Sterlingově definici slipstreamu (včetně postřehu, že namísto „pocitu úžasu“ vyvolávají spíše „pocit podivnosti“), třebaže pro bližší představu většiny čtenářů bude zřejmě přínosnější zdůraznit jejich žánrovou příslušnost k magickému realismu.
Její povídky obvykle vycházejí ze všedních, každodenních problémů či situací, které ovšem autorka pojímá navýsost osobitým způsobem. Ve čtyřech z devíti textů zařazených do Magie pro začátečníky hraje například významnou roli manželství procházející krizí (a ve dvou dalších se dysfunkční partnerské vztahy přinejmenším mihnou), toto téma je však pokaždé zpracováno odlišně a sbírka ani na okamžik nezačne působit monotónně. V podání Kelly Linkové se celé vesnice mohou skrývat v útrobách kabelky energické staré dámy, postavy z televizních seriálů se na vás klidně obrátí s žádostí o pomoc a v povídce Hortlak (turecký výraz pro strašidlo, ducha nebo také upíra) je naprosto přirozené vídat mezi zákazníky nonstopu poněkud zmatené zombie.
Připadá vám to ztřeštěné? Máte pravdu, Linková opravdu nechodí pro nekonvenční nápady daleko a obvykle svou fantazii nesvazuje lpěním na logice. Pokud vám dělá problémy na chvíli přestat uvažovat racionálně, raději se Magii pro začátečníky vyhněte – její čtení by se pro vás mohlo změnit v utrpení.
Linková sice v bohaté míře využívá fantastických prostředků a motivů, její příběhy jsou však hlavně o lidech a mezilidských vztazích, a to zejména o vztazích partnerských. Zřejmě i kvůli tomu – a pochopitelně především díky způsobu, jímž toto téma zpracovává – je na povídkách znát, že jsou napsány ženskou rukou. A to i přes občasný výskyt vulgárních výrazů či šokujících brutálních scén. (Povídka Kočičí kůže je na brutalitě a krutě naturalistických výjevech dokonce postavená.) Hrdinové, jimž Linková ve svých příbězích vdechuje život, jsou bez výjimky obyčejní, avšak nekonvenčně uvažující a jednající lidé. Díky autorčinu nespornému mistrovství jsou realističtí, snadno uvěřitelní a – což je nejdůležitější – zajímaví.
V anotaci k českému vydání Magie pro začátečníky se nachází zmínka o temných podtónech povídek do sbírky zařazených. Toto konstatování je velice příhodné – Linková skutečně v některých textech koketuje s hororem, činí tak ovšem výsostně osobitým způsobem. V knize narazíte na zombie, duchy, prokletý dům či psa staženého zaživa z kůže, nebyla by to ovšem Kelly Linková, kdyby tyto tradiční propriety hororových příběhů nezbavila jejich děsivosti – byť jen proto, aby vzápětí dosáhla téhož účinku vlastními prostředky. Nevysvětlitelné události, nelogické chování okolí a rostoucí pocit osamělosti a odcizení protagonistů některých povídek jsou při navozování pochmurné atmosféry překvapivě účinné. V povídce Kamenná zvířata, která je variací na klasické téma strašidelného domu, vlastně nenarazíte na žádnou skutečně děsivou scénu. Přesto ji vzhledem k její postupně houstnoucí tísnivé atmosféře považuji za jeden z nejpůsobivějších hororových příběhů, s nimiž jsem měl tu čest.
Kelly Linková je geniální stylistka (patří k těm vzácným spisovatelům, jimž jsem ochoten uvěřit, že pečlivě zvažují každé slovo, které do svých příběhů vloží) a nápaditá experimentátorka se strukturou textu. I ty nejtradičněji pojaté povídky se v jejím podání hemží všemožnými odbočkami od hlavního příběhu a v mnoha případech se klasických narativních postupů zříká zcela. Obvykle ku prospěchu věci, někdy však výsledný produkt působí poněkud samoúčelně. (Například nejkratší text sbírky, Dělo, raději taktně považuji za stylistické cvičení, dokumentující autorčinu hravost a fantazii, než za plnohodnotnou povídku, která prostě nefunguje.) V každém případě však pro Kelly Linkovou a její dílo platí více než u většiny spisovatelů, že forma a struktura vyprávění jsou pro příběh klíčové.
Tím se ovšem dostáváme k potenciálně nejproblematič­tějšímu aspektu Magie pro začátečníky. Charakteristickým rysem většiny povídek je totiž absence rozuzlení. To neznamená, že by snad Linková operovala s chabými pointami, její příběhy prostě závěr nemají. Text obvykle končí v okamžiku, kdy má hrdina učinit rozhodnutí, něco říci nebo se prostě jen něco dozvědět – a nemusí jít nezbytně o událost zásadního významu. V povídce Ticho, která je vlastně působivou kombinací zdánlivě chaoticky poskládaných příběhů shodně postrádajících závěr, dokonce autorka tomuto tématu věnuje zmínku:

„Tys to nedovyprávěla,“ namítne ďábel. „A já ti zase nemohla sáhnout na ocas,“ opáčí roztleskávačka. „Navíc to žádný konec nemá. Mohla bych si nějaký vymyslet, ale to by tě v životě neuspokojilo. Sám jsi mi to řekl! Nikdy nejsi spokojený.“

Linková zkrátka nechává na čtenáři a jeho fantazii, aby si příběh dotvořil sám. Tento přístup je vcelku působivý, troufám si však tvrdit, že pro řadu tradičněji založených čtenářů je také potenciálně rušivý. Je sice možné, že autorka nenechává povídky ani tak neukončené jako spíše otevřené čtenářově imaginaci a interpretaci (kromě závěrů byste totiž často marně hledali také vodítka k tomu, co – a zda vůbec něco – vlastně autorka v textu sděluje), otázkou ovšem zůstává, kolik čtenářů bude ochotno na tuto hru přistoupit. Ty, kteří to dokáží, však čeká nevšední literární zážitek.
Skutečnost, že si Magie pro začátečníky našla cestu do českých knihkupectví (stejně jako fakt, že Argo avizuje také brzké vydání první sbírky Kelly Linkové, Dějí se i větší podivnosti), svědčí o vývoji, jímž tuzemský trh se spekulativní fikcí za poslední léta prošel. A třebaže se můžeme jen dohadovat, kdo byl vlastně při vydávání této knihy považován za cílového čtenáře, věřím, že si příznivci umělečtějších proudů ve fantastice tentokrát přijdou na své. Mé čistě subjektivní doporučení pro ty z vás, které recenze neodradila, zní tedy jednoznačně: Přečíst.

• Kelly Linková: Magie pro začátečníky
• vydal: Argo, Praha 2008
• přeložil: Viktor Janiš
• obálka: Pavel Růt
• 272 stran / 289 Kč

jiná recenze

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).