Na pole urban fantasy vtrhla Američanka Rob Thurman v roce 2006 svým prvním románem V temnotě. Ten si brzy získal srdce fanoušků a byl nominován na cenu Eliot Rosewater for Excellence in High School Libraries, což autorku pobavilo, protože ona jako první by řekla, že její knihy nejsou určeny pro mládež. V současnosti už má napsáno deset románů a další kniha Doubletake ze série o bratrech Leandrosových vyjde v roce 2012.

Dvacetiletý Kal Leandros nikdy neměl na růžích ustláno. Jeho matka Sofie – cikánská věštkyně a alkoholička – si druhého syna pořídila jen pro peníze, které jí vysázeli rudoocí Ólfi. Děsivá stvoření, jež tady byla dávno před lidmi a po matičce Zemi naháněli i tyranosaury, chtějí znovu převzít vládu nad světem a k tomu potřebují mít na Zemi svou krev.

Matce se brzy dolárky rozkutálely a o výchovu mladšího bratra se musel postarat o čtyři roky starší Niko. Kalovi bylo čtrnáct, když ho jeho papá Ólfi unesl. Po dvou dnech se Kal vrátil – starší o dva roky, na něž si vůbec nepamatoval. Bratr Niko na něj čekal a od té doby jsou spolu stále na útěku. Po čtyřech letech narazí Niko v Central Parku na dalšího Ólfi, Kal už ale odmítá dál utíkat.

Rob Thurman už v prvním díle V temnotě nasadila svižné tempo a příběh prokládá vtipnými dialogy obou bratrů, jejichž charaktery ohně a vody jsou pro věčné žabomyší spory jako dělané. Nika autorka stvořila jako téměř neporazitelného hrdinu a Kalův vzor, neustále omílá jeho bojové schopnosti, čest a zdravý životní styl. Mladší Kal, z jehož pohledu až na výjimky prožíváme všechny díly, je naopak lenoch se slabostí pro cokoli nezdravé, jenž sám sebe považuje za stvůru a rád se ve svém neštěstí utápí. Niko mu však dost často ¬¬− nejlépe dobře mířenou ranou − vštěpuje do hlavy, že by neměl zapomínat na své lidské geny. Třešnička na dortu přichází v prvním díle v podobě proradného Temníka. Vyprávění z jeho úhlu pohledu dodává příběhu drsný černý humor a čtenáři umožní náhled do mysli pobaveně vraždícího šílence.

„Jen moje představivost… nebo… jsi mě… právě zabil?“
„Jen na vteřinu, přísahám.“ – V temnotě, str. 245

Poté co se bratři vypořádali s Kalovou krvežíznivou rodinou, založili si bezpečnostní agenturu a přibrali do ní i Nikovu přítelkyni – upírku Dobromilu. Jejich nový případ je zavádí mezi vlkodlaky, vlastně přímo do vlkodlačího brlohu Měsíční svit. Už ve druhém díle zjišťujeme, že Kal má v sobě z táty víc, než sám čekal, a že strašák ztráty milované osoby − věštkyně George − z něj dokáže vytáhnout netušené schopnosti, které se mu hodí i při souboji se smrdutým trollem.

Učinit přítrž Běsnění kanibala Sawneyho po „jídlem“ dostatečně zásobeném Velkém jablku se snaží bratři ve spolupráci s Dobromilou. Na nedostatek příšer si v New Yorku opravdu nemohou stěžovat, hemží se to tam vlkodlaky, upíry, nemrtvými, bažináči, vodany a dokonce i oživlými mumiemi. Nejvýraznější z těchto postav je však prastarý puk Robin Vtipálek, jenž neustále hýří humorem a bonmoty, s oblibou vytáčí Kala a mlsně pokukuje po Nikovi. S každým dalším dílem je jeho role výraznější a díky své pečlivě skrývané dobrosrdečnosti se dostává pomalu pod kůži bratrům i čtenáři.

Série Kal a Niko Leandrosovi:

1. V temnotě – recenze
2. Měsíční svit – ukázka, recenze
3. Běsnění – ukázka, recenze
4. Přání smrti – ukázka, recenze
5. Mršina – exkluzivní ukázka, ukázka, recenze
6. Blackout (2011)
7. Doubletake (2012)

Autorka výrazně upozadila ženské postavy. Až na Georginu, vlkodlačici Dalilu a Dobromilu jsou to zcela bezvýznamné figurky, ale ani u těchto tří nezaryla příliš do hloubky, takže čtenář tápe, co si má o nich myslet, a má problém si k nim vytvořit vztah. Možná je to tím, že ani Kal a Niko příliš nevyjadřují své emoce k ostatním, jen jeden k druhému. Vědmě George se autorka, a tedy i Kal vyhýbají až moc, a ačkoli Kalovy důvody jsou objektivní, přece jen si říkáte, že by se zrovna v tomto případě mohl míň řídit rozumem a zapojit… no, když nic, tak aspoň srdce.

„Někdy je toho na vás prostě moc… děje se vám tolik děsných věcí, že máte nakonec jen tři možnosti: můžete si do pusy strčit pistoli, ztuhnete a po zbytek života budete nosit plíny, nebo se prostě oklepete a půjdete dál. Jen kvůli Nikovi jsem si vybral tu třetí možnost.“ – Kal Leandros, Přání smrti, str. 110

V Přání smrti se vrací na scénu krvelační Ólfi, či spíše „Ólfičky“, již se chtějí pomstít a zneužít Kalovu tělesnou schránku − nebohý Kal je posledním samcem a tudíž jedinou jejich nadějí na záchranu rasy. Nejsilnější devizou tohoto dílu je ale náhled pod slupku za všech okolností dokonalého Nika, jenž dosud působil velice nereálně na „pouhého“ člověka. Střídání vypravěčů příběhu prospělo, doplnilo totiž chybějící dílky skládačky díky Nikovým vzpomínkám na dětství a čtenáři pomohlo lépe pochopit vztah mezi bratry.

Redakce Fantasye doporučuje podobné série:

• Patricia Briggs (série Mercedes Thompson) – Měsíční píseň (ukázka, recenze), Krevní pouto (ukázka, recenze), Železný polibek (ukázka, recenze), Zkřížené hnáty (ukázka, recenze), Stříbrná relikvie (ukázka, recenze) (Renata Heitelová), recenze (Alžběta Lexová)
• Kim Harrison (série Rachel Morgan) – Mrtvá čarodějka přichází (ukázka, recenze), Hodný, zlý a nemrtvý (ukázka, recenze), Nikdy nezemřít (ukázka, recenze)
• Ilona Andrews (série Kate Daniels) – Magie mrtvých (ukázka z knihy, recenze), Magie spaluje (ukázka z knihy, recenze)

V Kalovi objevujeme čím dál temnějšího hlavního hrdinu, prosazují se v něm Ólfí geny a hrozí, že ho úplně ovládnou. Naštěstí se v Mršině vrací léčitel Rafferty, aby Kalovi s jeho běsy pomohl. Autorka znovu střídá vypravěče příběhu, tentokrát tím druhým však není Niko, ale poněkud nevšedně Raffertův bratranec − vlk Chňapal. Přestože v Mršině stojí proti bratrům antiléčitel zvaný Mor světa či prostě Smrtka, napětí se oproti předchozím dvěma dílům autorce nepodařilo udržet.

Akční pasáže ani krvavé násilí v knihách nechybí, což zapříčiňují jednak nepřátelské stvůry stavící se bratrům do cesty, jednak samotní hlavní hrdinové, kteří se občas jeví jako bezcitní chladní zabijáci. Co o nich tedy víme?

Kaliban Leandros je napůl Cikán z klanu Vajáš, napůl Ólfi, nebo chcete-li napůl člověk, napůl stvůra. Stále naštvaný, plný sarkasmu a zloby, neváhá střelit nestvůru bezmyšlenkovitě do zad. Řídí se radou svého bratra Nika: „V bitvě nejde o čest, ale o přežití.“ Což si Kal překládá, že to ta nestvůra mohla čekat. Je výsledkem genetického experimentu Ólfi, jejichž úmyslem bylo stvořit poloólfiho schopného cestovat v čase i prostoru. Nicméně Kal dokáže pouze cestovat z místa na místo vytvořením portálu v realitě, což v něm však vyvolává jeho Ólfí stránku. Ačkoli vypadá jako člověk, má k tomu daleko, a on je první i poslední, kdo to tvrdí. Má rád své zbraně a miluje svého bratra. Sáhněte na cokoli z toho, a možná bude tím posledním, koho kdy spatříte.

Niko Leandros je Kalův starší bratr. Navzdory blond vlasům je Niko považován za čistého Roma. Vychoval Kala téměř od narození, protože jejich matka Sofie byla neschopná čehokoli krom pití alkoholu, podvádění a sexu s monstrem horším než jakákoli noční můra − za tu správnou cenu. Niko věděl o Ólfi od sedmi let, když jen nakukovali okny a ze stínů. Nejenže Kala vychoval, ale téměř celý život trénoval, aby byl schopen ho ochránit jak před Ólfi, tak před ním samotným. Je jediným člověkem, kterého pro jeho schopnosti respektují stvůry z podsvětí. Své tělo považuje za chrám, cvičí stejně neodmyslitelně, jako dýchá, je zběhlý v boji s většinou zbraní, ale dává přednost ostří ve všech podobách. Bývá vzácně poražen, jen když naráží na Kalovu těžkou lenivost a slabost pro pornokanály a obrovské množství nezdravé stravy. Stále bojuje s Kalovou vnitřní jistotou, že je stejná nestvůra jako ten, co ho počal. Niko by však obětoval svůj poslední dech, aby bratrovi řekl, že to tak není. Má nepřekonatelnou morálku a zásady, ale zabíjel a bude zabíjet, aby ochránil svého bratra. Pokud by si měl vybrat, zda zachránit svět nebo svého bratra, roztrhal by klidně svět na kousky.

Pokud bratry Leandrosovy ještě neznáte, bez obav nasedněte třeba i do rozjetého vlaku, všechny důležité události z minulých dílů Rob Thurman pro nové i zapomnětlivé čtenáře průběžně připomíná. A třeba pak dostanete i chuť si to vše přečíst pěkně od začátku.

29. listopadu 2011, Renata Heitelová

Tweet

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).