Autor

„Ať jsou vaše zimy krátké,“ napsal mi George R. R. Martin věnování do záhlaví svojí knihy. A pokud by se mi zima měla zdát dlouhou, jistě mi ji zkrátí Martinovy rozsáhlé spisy. Nic jiného od nich nečekejte, jen to zkrácení dlouhé chvíle. Zajímavý příběh, ale nezapamatovatelný. A je to vůbec příběh, když to odnikud nikam nevede? Knihou stále prochází tytéž hlavní postavy (přestože úmrtnost je značná!) a kolem nich se hemží mračna postav vedlejších, starých i nových. Ale kam vlastně směřují? Zajisté, kdo nemá nic, chtěl by majetek, kdo má zlaťáky nebo pádnou ruku s mečem, chtěl by titul a k němu panství, a kdo má panství, chtěl by království. V tomto usilování se shodne většina Martinových postav. Ale čí snahu má čtenář brát vážně? Který rod je autorem předurčen získat (nebo udržet?) trůn? To z této knihy (a ani ze žádné z předchozích) není jasné.
Ale dokud toto není vyjasněno, dokud není ani naznačeno, kam vše směřuje a co je celkovým cílem autorova spisování, není to opravdový příběh. Je to jen kaleidoskop volně řazených scének, tu akčních, tu popisných, tu pouhé vaty. Dobrodružné putování odnikud nikam. Jediné, co si autor musí systematicky hlídat, je, která postava ještě žije, a kterou již stačil odkráglovat. A i v tom čtenáře občas podfoukne.

K té vatě: Aston kdysi vysvětloval, jakou roli hrají nudné přírodovědné pasáže ve verneovkách. V Hostině pro vrány nenajdete pasáže přírodovědné, to tedy ne. Ale těch nudných, jejda! Vrcholem je asi sestup Alayne z Orlího hnízda, přes celých třináct vzrušujících stránek. Těsně druhá se umístila Malíčkova vyčerpávající odpověď na otázku: „Jak může být dědicem lady Planodřevské? Cožpak ona nemá vlastní syny?“ Zmáknul ji na dvou stránkách. Věrní Martinovi čtenáři si obou užijí ve druhé části.
Martinova „Píseň ledu a ohně“ obsahuje značné množství vaty. Obsahuje také značné množství akce, i značné množství břitkých dialogů. Jak je to možné? Inu, ony ty knihy jsou prostě celé strašně dlouhé. Asi je to dobrá fantasy, ale je to špatná literatura. Myšlenky lze sdělovat stručněji. Proč se Martinovy texty tak strašně táhnou?
Napadají mě dvě vysvětlení: buď to autor neumí, nebo je placen od stránky. Schválně jsem si přečetl pár jeho povídek. A… Martin psát stručně umí. Takže zbývá…

Dostižen ekonomickou realitou

Jezdce uživí cesta, praví orientální rčení. A samozřejmě, rytíře fantasy uživí jeho putování. Nebo potýkání. Případně nicnedělání. Nebývá zvykem ve fantasy řešit, odkud pochází prachy na žold armády, na stavbu korábů, na městská opevnění. Jsou-li zapotřebí hodně velké prachy, pak musí hrdina prostě vykopat hodně velký poklad.
Takové jsou fantazijní zvyklosti a já bych v tom nešťoural, kdyby si autor nenaběhnul sám. A on si naběhnul.
Pokud už v knize uvede, že království si půjčilo od banky, a řeší, zda a kdy bude dluh splácet, pak chci tedy znát to ekonomické pozadí celé. Odkud se vůbec berou v Sedmi královstvích peníze? Kdo je razí? Nebo jsou importem z východu? A kdo vlastně ta království financuje? Rolníci, řemeslníci, nebo obchodníci? Venkované, nebo měšťané? A jak to bylo se sjednocením Sedmi království do jediného pod žezlem Targaryenů? V reálu se takovéhle věci nedějí samy od sebe, ba ani z vůle nějakého panovníka či dobyvatele. Stojí za tím společenské síly, zpravidla ekonomické povahy.
Od Martina se nic z toho nedovíme. Chyba.

Překlad

Lámu si hlavu, jaké je nejvýstižnější označení toho překladu.
Otrocký? To není. Překladatelka se sice drží předlohy přepečlivě, ale když je opravdu zle, dokáže se od otrockého překladu odpoutat. Usuzuje – nejspíš správně – že to, co prochází Martinovi – zavádět do jazyka nová slova a přidávat nové významy slovům starým – by jí neprošlo. Takže označení pro nejvyššího státního úředníka není doslovná „Ruka králova“, ale srozumitelný „králův pobočník“. Fajn. A titulem rytíře zůstává i v českém překladu Martinovo „ser“, velice blízké běžnému anglickému „sir“. Věru správné rozhodnutí!
Jenže je tu cosi, co činí překlad obtížně čitelným. Překlady příjmení. Většinou dlouhatánským přídavným jménem. Rudotvrzský, Planodřevská, Dubosrdcký. To by se ještě dalo rozdýchat, pokud by se ta jména používala výhradně v situacích jako „setkání se zúčastnili…“ Jenže nositelé těch dlouhatánských nevyslovitelných a nezapamatovatelných jmen jsou občas také nositeli děje. Tam už to vadí.
A přitom překladatelka ví, jak na to. Ojediněle to i použije: krátké podstatné jméno, případně rozvité jedním nebo více přívlastky. Ty pak lze použít nebo vynechat, podle situace.

Nebo je nepřesný? Bohužel ano. V originále stojí: „Not Osney, the quee… the filly and her cousins.“
Nepřesný překlad říká: „Ne Osney – ten černoch – klisničku a její sestřenice.“
Správně by bylo: „Ne Osneyho, králov… tu klisničku a její sestřenice.“
Oč tu jde? Osmund mluví o tom, že exotický cizinec Xho vyučuje mladičkou Margaery. Označí ji správně jako královnu, ale v půli slova si uvědomí, že před Cersei nesmí nikdo Margaery přiznat královský titul. Takže se opraví a nazve ji klisničkou.
A tento význam se do textu v českém vydání nevejde!
Další nepřesnosti:
Původní „indifferent jouster“ zajisté není „na kolbišti mizerný bojovník“, ale pouze bojovník, kterému je jeden druh souboje (a to joust, boj jednoho-proti-jednomu dřevcem) lhostejný.
Vzápětí je vysvětleno proč: „he had much preferred the melée“, ale proboha, protože „dával přednost pranici“? Melée je název té disciplíny. Nazvat to pranicí je jako nazvat tenis plácanou či hokej rvačkou o puk.

A pak tu máme „what is it now?“, nota bene proneseno v té nejobvyklejší situaci, tedy matkou vůči nezdárnému spratkovi. (Ta druhá nejobvyklejší situace je mezi manželem a manželkou.)
„Co to má znamenat?“ je možná trefné a možná do té situace také pasuje, ale co naplat, každý ví, že tohle znamená „Co zas?“.

Nebo je pěkný?
Také. Původní „the soiled knight“ je přeložen jako „poskvrněný rytíř“. Tohle je zdařilé. Zkusil jsem si to také a přiznávám, že na tohle jsem nepřipadnul.

Jenže je také neobratný: Máme tu „nařídit seru Lorasovi, aby nechal sera Osmunda shodit jej z koně“.
Co že má dělat Loras a jak se na tom podílí Osmund? Nebylo by srozumitelnější „nařídit seru Lorasovi, aby se nechal od sera Osmunda shodit z koně“?

A pak je tu překlad nepochopitelný: „I saw you in the yard today“, přeloženo: „Včera jsem tě viděl na nádvoří.“
Proč někdo přeloží „včera“, kde v originále jasně stojí „dnes“? Zní to lépe?

Pochvala za silný jazyk:
Na pár místech se v knize objevuje silné výrazivo. Nejznámější anglické slůvko na čtyři písmena a tak. Tedy ten nejsilnější výraz, jaký existuje. Český překlad je tlumenější, dovedu si představit češtinu mládeži nepřístupnější. Toto překladatelčino řešení mi vyhovuje.

Suma sumárum: ten překlad má svoje mouchy. Ale nikde jsem nenašel, že by nepřesnost překladu zkreslila příběh.
Což ovšem také může být tím, že tam žádný příběh není.
A jak tedy označím překlad? Nenápaditý.

Mapy

Mapy jistě nejsou tou nejpodstatnější částí knihy. Ale když už tam ty mapy jednou jsou, je škoda, že jsou tak špatně zpracované. Proti mapám v anglickém originálu vypadají jako „slepé“ mapy pro soutěže v orientačním běhu. A ještě hůř.
Mapa ostrovů vypadá jakž takž, v mapě „Severu“ chybí pár věcí, „Jih“ je nejhorší. Nejen že v té české verzi chybí polovina názvů, ale ona tam chybí i většina hradů a měst. Opravdu většina! To jest, o hodně víc jich tam není, než jich tam je. A také chybí celá jedna řeka.
Čím to může být? Napadlo mě vysvětlení: třeba v české mapě chybí názvy těch míst, kudy ještě „neprošel“ děj. Ale tohle vysvětlení neobstojí. V české mapě chybí i názvy míst, kde se odehrává děj tohoto knižního torza. A nejen to. Chybí i místa, která byla označena v české mapě k „Bouři mečů“. Takže nevím.

Obálka

Obálka se mi nelíbí, ale to je dojem zcela subjektivní. Zobrazuje podstatnou scénu z knihy, čtenář pozná kterou.
Avšak text říká: „Na hlubší vodě viděl kořist: kogy, karaky a válečné koráby ukořistěné… příliš velké, než aby mohly připlout blíž k pobřeží.“
Tedy za prvé – ty lodě tam kotvily a nemohly být pod plachtami. Za druhé – koga je plavidlo s oplachtěním zcela primitivním. Karaka je trochu pokročilejší, ale ani ta nemá tři plachty nad sebou a na čelenu (to je to dlouhé vpředu) by měla leda obyčejnou blindu. Stručně a prostě: ten obrázek je nesmyslný.

Obálka má ještě zadní stranu a ta je nesmyslná rovněž. Obsahuje cosi jako upoutávku, nejspíš z pera reklamního kreativce, který knihu nikdy nečetl. Český vydavatel i překladatelka jsou v tom nevinně – je to volný překlad blábolu na zadní straně originálu.
Prý „…sedm mocností vládnoucích… říši se navzájem zdecimovalo natolik, že jim nezbývá než nyní žít v tísnivém příměří.“
Ale jakých sedm mocností? Je snad míněno sedm královských rodů původních Sedmi království? Tedy rodů Stark, Lannister, Arryn, Greyjoy, Martell, a – dejme tomu – Baratheon? Jenže z nich je zdecimovaný pouze rod Stark. Rody Arryn a Martell se dosud do bojů nezapojily. Naopak rody Lannister a Greyjoy vesele válčí a o nějakém příměří by asi nechtěli nic slyšet. Nějak mi ty počty nevychází.
Nebo jsou zahrnuty i nekrálovské velké rody, Tully a Tyrell? Nu, Tully je opravdu zdecimován, ale Tyrell je v plné síle a zdatně válčí ve službách rodu Lannister.
A co královský rod Targaryen? Ten je vskutku zdecimovaný, z něj na počátku knihy zbývají pouhé dvě osoby.
Ale ty si řeší svoje vlastní problémy a ani na ně nelze vztáhnout řeči o příměří.

No nekupte to, s takovouhle upoutávkou!

Cena

Český překlad Martinovy „Hostiny pro vrány“ je rozdělen na dvě poloviny a ta první (428 stran) se prodává za 249 Kč. Nechci se pouštět do obecných polemik o hodnotách českých překladů. Jen uvedu, že celý anglický originál (1060 stran) se dá koupit za 10 EUR. O důvod více učit se řeči.

Chcete jednu z nejlepších současných fantasy knih od jednoho z nejplodnějších současných autorů fantasy? Oddychovou četbu? Jste tu správně.
Chcete kvalitní literaturu? Od autora, který vám má co sdělit? Námět k přemýšlení? Běžte jinam!

• George R. R. Martin: Hostina pro vrány I
• vydal: Talpress
• přeložila: Hana Březáková
• obálka: Martina Pilcerová
• 432 stran / 249 Kč

Související články:

Profil G. R. R. Martina.

Recenze Hostina pro vrány 2.