Nakažení, Petra Neomillnerová
 |
Jen málokteré autorce se podařilo tak dobře zúročit svůj spisovatelský talent jako Petře Neomillnerové. Ta se během pouhých několika let vypracovala z pozice neznámé začátečnice v jednu z nejvýraznějších nadějí domácí fantastiky. Hlavní podíl na tom mají samozřejmě její povídky, v nichž s naturalistickou otevřeností vypráví po čertech drsné příběhy plné krve, násilí i sexu. Bez zaváhání přitom dokáže hrdinku poslat i do těch nejošemetnějších situací a se zvrácenou zvědavostí následně sledovat, jak si s tím ta její „holka“ poradí.
To ostatně názorně prokázala už ve své první samostatné knize, povídkové sbírce Vlastní krev. Zde představila hned několik hrdinek, nezkrotných a nespoutaných dívek i žen, které jsou pevně odhodlány zachovat si vlastní nezávislost i svobodu rozhodování. A to i přesto, že velmi dobře chápou, jak to ve světě ovládaném muži chodí. Ani ty nejdrastičtější prožitky je ale nedokáží zcela zlomit, jejich případná povolnost a rezignace je většinou jen lstí, která má odvrátit pozornost nepřítele. Nakonec jsou to vždy ony, kdo tím či oním způsobem ovládají životy ostatních.
Výsadní postavení má mezi nimi čarodějka Moire. Ta se objevuje hned v několika textech, takže patří k nejlépe propracovaným a prokresleným postavám, které zatím Neomillnerová představila. Navíc kolem ní autorka soustředila i pár dalších výrazných osobností, což umocňuje celkové vyznění každého příběhu, v němž Moire figuruje. Ačkoliv tato svérázná čarodějka působí dost drsně, přece jen se ji autorka nesnaží stylizovat do role osamělé „vlčice“, která je schopná postavit se proti všem a nakonec ještě odejít středem, aby si někde v ústraní lízala rány.
Právě naopak. Moire má kolem sebe pár velmi dobrých přátel, kteří jsou kdykoli ochotní ji podržet a pomoci. Ovšem na druhou stranu si dokáže s neskutečnou lehkostí a rychlostí dělat nepřátele na celý život, takže se jí ta pomoc dost šikne. A to ani nezmiňuji problémy, do nichž se dostává svým poněkud volným pojetím milostného života. Přes všechny úlety a choutky ale zůstává jejím stálým partnerem a láskou čaroděj Desmond. A protože Moire a Desmond jsou zároveň srdcovou záležitostí i pro Petru, nikoho asi nepřekvapí, že právě tato dvojice se stala hlavními hrdiny jejího prvního románu pojmenovaného Nakažení.
V Nakažených nás tedy autorka opět zavádí do Donbergu, centra Cechu čarodějů, k němuž Moire i Desmond náleží. Právě nastává čas volby do Velké rady, takže atmosféra je poněkud napjatá. Mocný čaroděj Ignácius má totiž eminentní zájem na tom, aby se opět stal hlavou Rady. Buřičská Moire ví, že za Ignáciova vedení by jí a jejím svobodomyslným přátelům nastaly krušné časy, takže nelituje času ani sil, aby mu to překazila. Její snaha je ovšem marná. Navíc zjišťuje, že někdo se tuhle hru o moc rozhodl hrát hodně tvrdě, a jí i jejím přátelům jde o život. Po Ignáciově zvolení se tedy rychlý ústup ze scény jeví jako to nejlepší řešení.
Jenže ani na venkově u druidů není o moc bezpečněji. Celou zemí se totiž začala šířit podivná epidemie neštovic, proti níž nejsou imunní ani čarodějové. Úmrtnost je obrovská a přežívají jen ti opravdu nejodolnější. Nebyla by to Moire, aby se nedala do boje s nákazou. Ale ani užití magie nepřináší kýžené výsledky. Už zanedlouho je tedy jasné, že tady něco smrdí. A tak čarodějce nezbývá nic jiného než zjistit, o co tady vlastně jde, a zároveň se pokusit najít lék. Nebude to ale ani zdaleka jednoduché. Čarodějové nejsou zrovna v kurzu, a navíc Moire byla vždy osina v zadku mocných. Takové maličkosti ji ale nemůžou zastavit…
V románu Neomillnerová rozvíjí motiv, který záměrně nechala nedokončený v jedné ze svých předchozích povídek. Velmi dovedně přitom mísí koktejl, v němž se prolínají intriky s brutální akcí, láska s nenávistí a chorobnou touhou po moci, jež se nezastaví před ničím. Nechybí tu ani souboje čarodějů, najde se i nějaká krev či špetka sexu (i když toho je zde spíše poskrovnu). Vzniká tak třeskutá směs, kde do fantasy vstupují prvky detektivky i thrilleru. Celý text dostává punc originality, což je v kombinaci s jeho chytlavostí téměř vražedně svůdná kombinace.
V hlavní roli samozřejmě vystupuje Moire. Ta jako by byla ztělesněním ideální hrdinky této autorky. Drsná a životem protřelá žena plná nezdolnosti a energie, kterou prostě nemůže nic rozházet. K problémům se staví vždy čelem a ústup je pro ni až na tom posledním místě. V rámci řešení ovšem preferuje většinou nejkratší, ale také tu nebrutálnější cestu, při níž není nouze o bolest a krev. Je to sice trochu zbrklé, ale takový už je její styl. Je prostě příliš impulzivní a hodně dá na city. A to ve vztahu k nepřátelům i svým nejbližším.
Většina ostatních postav se tak ocitá ve stínu hlavní hrdinky a je odsouzena do pozice jakýchsi nahrávačů. Přesto se i jim občas podaří se „blýsknout“. Obzvláště Desmond má světlé chvilky. Kromě zákeřných nepřátelských úskoků se totiž musí nenadále vyrovnávat i se značně volným Moiřiným pojetím „družnosti“, když vyplouvají na povrch některé pikantní detaily jejího milostného života. To Viero je na tom mnohem lépe, protože se už s čarodějčinou povahou smířil a akceptoval ji. Zdá se ale, že je se svým pochopením zoufale osamocený, takže Moire má citové problémy na všech stranách.
Děj románu autorka vede v přímé linii a využívá vyprávění v první osobě. To jí dává možnost komentovat všechny události z pozice hlavní postavy a maximálně ji tak přiblížit čtenáři. Nutno říci, že právě komentáře a dialogy patří k nejlepším pasážím celé knihy. Je v nich ironie, humor i hořká nadsázka. Moire se častokrát nezdráhá vzít na mušku i sama sebe, což dává textu ještě větší míru věrohodnosti a příchuť pikanterie. První román Petry Neomillnerová velmi zřetelně naznačuje, že se zrodila další hvězda na obloze české fantastiky. A protože jsou Nakažení první částí připravované trilogie Písně čarodějky, myslím, že se máme ještě na co těšit!
- Petra Neomillnerová: Nakažení
- vydal: FANTOM Print, Ostrava 2007
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 304 stran / 229 Kč
