Za tři, ovšem pouze a jen proto, že tohle mohla být jedna z nejlepších Zeměploch vůbec. Začátek hýří vtipem a zaměení se na fotbal je prostě super nápad - kniha se tak dostává do blízkosti Pohyblivých obrázků a Těžkého melodična, ovšem nemá jejich tempo. Zatímco když se Pratchett drží fotbali - tréninku či hry - perlí jak za mlada, ve chvíli, kdy se snaží o velký humanistický román (linie s orkem Srážem, potenciálně šíleném zabijákovi, ve skutečnosti ovšem zahloubaném dobrákovi u kterého ani na okamžik nevěříte, že by někomu ublížil), se však stává rozvleklým a příliš patetickým (i na poměry Zeměplochy, která už toho má dost za sebou). Nevídaní akademikové jsou prostě dvě knihy v jedné, z nichž jedna je výborná a druhá ne sice špatná, ale bez napětí a příliš zdlouhavá. Obě linie se několikrát protnou a právě tehdy je krásně vidět, která je ta skvělá. Za pozornost stojí ovšem i věci, které s fotbalem souvisí tak nějak nepřímo - například problematika toho, s kým by měli fotbalisti chodit (ano, s modelkou...) nebo různé trenérské taktiky a naturel některých hráčů. Fotbal není nikdy jen o fotbale - ale u téhle knihy platí, že o něm mohla být více. Přesto jsou, když NA fungují, nejzábavnější Zeměplocha za hodně dlouhou dobu.