Válka pokračuje. Will Norington, považovaný dle proroctví za vyvoleného přemožitele Chytriny, je mrtev. Chytrina samotná se snaží zavést mezi své nepřátele nesváry a rozdělit je. Adrogans například poměrně snadno dobyl Okrannel, do rukou mu padly do rukou drakonely (děla) a tajemství jejich výroby – je mu jasné že šlo o úmysl, teď mu hrozí z Jihu podezření, že se pokusí založit vlastní říši. Na druhou stranu, pokud se vrátí na jih i s tímto tajemstvím, může to krále svádět k tomu využít těchto zbraní pro další války – tím by se oslabila aliance proti Chytrině. Přesto se Jižané nevzdávají. Konečně se před králi podařilo prosadit spojenectví. A tak se princezna Alexie staví do čela spojených armád jižních království. Cesty jednotlivých hrdinů se postupně rozdělují. Zatímco Alexie velí hlavní části vojska, Havran s malým oddílem operuje v týlu nepřítele. Prince Erlestoke s menší armádou bojuje s Aurolaňany ve vlastní zemi Oriose, jíž vládne jeho nenáviděný otec, z něhož Chytrina udělala svého služebníka. A Rezolut s Kerriganem putují s dalšími elfy na Vorquelynn, kde se má prý nacházet Will… Příběh nabírá obrátky, v dálce se rýsuje možnost vítězství, vše naznačuje, že závěr bude opravdu monumentální. Rychlý spád děje je částečně způsoben rozdělením knihy do krátkých kapitol, z nichž skoro každá končí takovým způsobem, že čtenáře nutí číst dál. Za jednoznačné plus rozhodně považuji konečně jakýsi náznak vývoje postav, především u Kerrigana (už to není takový nešika jako dříve, naopak projeví značnou rozhodnost) a Rezoluta (který zas není jen za chladného mlčenlivého zabijáka toužícího po domově). A především zde dostává více prostoru Chytrina, dozvídáme se více o jejích pohnutkách. Spíše slabší 4*, ale jednoznačné zlepšení oproti předchozím dílům.