Prózy Kóbó Abeho patří ve světě k nejznámějším dílům z japonské literární produkce druhé poloviny 20. století. Tématem většiny jeho děl je vnitřní svět člověka, u něhož střet s realitou vyvolává pocity zmatku, nejistoty a stresu. Cítí se v ní ohrožen a osamocen a touží z ní unikout. Abeho dílo přitahuje čtenáře originální syntézou skutečnosti a fantastických prvků, satiry a psychologického románu s téměř detektivním napětím, sci-fi a absurdního dramatu, stejně jako inteligentním, místy provokativním humorem. Pro řadu Abeho próz je charakteristická bezejmennost postav. Také zde nám nijak nepojmenovaný vypravěč v první osobě předkládá poznámky v černém, šedém a bílém zápisníku určené jeho ženě. Román Tvář toho druhého je dramatickým příběhem vědce, jemuž výbuch v laboratoři znetvořil tvář. Přes úsilí lékařů zůstává zohyzděn, takže se mezi lidmi zprvu pohybuje jen s obvazem. Neschopen kontaktu s okolím, stává se anonymní, záhadnou bytostí bez tváře. Chce tomu čelit, a proto si vyrobí dokonalou masku, která mu má umožnit návrat mezi lidi. Změněná podoba však změní i jeho chování a uvažování. Zkouší své nové já v nejrůznějších situacích – avšak život „toho druhého“ vyústí v hlubokou existenciální rozpolcenost a nakonec i ztrátu jediné osoby, která by mu mohla zůstat nablízku.