Jamesovy duchařské povídky tvoří necelou desetinu jeho povídkářského díla, přesto dobře vystihují vývoj Jamesovy tvorby: od raných, řekněme prostých duchařských povídek, jako je „Romance o starých šatech" (1868) či „Nájemné od ducha” (1876) se postupně psychologizují a nabývají na složitosti. A tak pozdější „Přátelé přátel" (1896) upomínají nejen na známý „Oltář mrtvých" či „Utažení šroubu", ale též na román Holubičí křídla. A nakonec pozdní, existenciální „Veselé nároží" (1908) jako by bylo dvojníkem „Šelmy v džungli” – s ní je blízce spřízněno námětem, slohem i obrazností, jakkoliv se od ní liší až překvapivě šťastným koncem.