Druhý díl trilogie je časově posunut o čtvrtstoletí dál. Místo širokého pohledu na globální události čtenář sleduje příhody policisty Salzmanna, v závěru prvního dílu rovněž proměněného na ještěra, který se stává hříčkou v rukou zločineckého gangu produkujícího nebezpečnou drogu, schopnou proměnit člověka ve vraždící bestii – „dropauta". Ačkoliv kniha intelektuálně nedosahuje prvního dílu, jde o autorův nejčtivější román, s akcentem na napětí a prudkém ději. Autor v ní rozehrává problém člověka, který sloužil zlu v domnění, že koná dobro. Kniha získala cenu Ikaros 1994 jako nejlepší česká SF roku.