To, co asi přitáhne oči potencionálního čtenáře k této knize, je povedená ilustrace Luise Roya a font názvu, kde hrany každého písmena jsou stejně ostré jako břit Jestřábovi sekery. A co obsah... ? Za své peníze získáte klasický příběh o neúplatných hrdinech, kteří se snaží vypořádat se špínou města Havenu a udržet alespoň zdání pořádku. Jejich metody nejsou vždy úplně košer, což je činí přitažlivějšími než jiné stoprocentně kladné hrdiny, ale zločinci se také s nikým nemazlí. Autor skvěle vystavěl kulisy města tak, aby se v jeho ulicích a na náměstích mohl odehrát takřka jakýkoli příběh. Simon R. Green je schopný vypravěč a jeho hrdiny z této knihy si nelze neoblíbit. Pokud tedy nejste vlastníkem prvního vydání Jestřába a Rybářky z roku 1999, tak šup s knihou do pytle na zboží. ;-)

První díl série fantasy detektivek o dvou manželích – členech městské stráže. Tuhle sérii jsem četl už před delší dobou, dá se říci, že v podstatě všechny díly mají stejnou skladbu děje (kterou Green používá i v sérii o Noční straně): na začátku je krátký popis dvojice hrdinů, kteří vyřeší krátký úvodní případ, aby následně jim přidělen jiný, o němž bude následný příběh knihy. První díl má jednu z nejklasičtějších detektivních zápletek: Jestřáb a Rybářka se dostanou na soukromý večírek, na němž se sejde hrstka bohatých a mocných a brzy je jeden z účastníků nalezen mrtev. Je jasné, že vrahem je někdo z hostů, ale kdo? Na to už musí nalézt odpověď naše dvojice detektivů, ehm, členů stráže. :) A protože hostitelem je mocný mág, který uzavřel neprodyšně celý dům, musí si vystačit sami s vlastním důvtipem. Tahle série je moderně pojatou fantasy – jazyk i jednání postav jsou typické pro moderní současnou dobu, vymyšlený středověký svět je pouze kulisou, i když magie zde hraje celkem důležitou roli (například tu nahrazuje laboratorní techniku), nejvíce především při vraždách (v tomto díle máme vraha – vlkodlaka a velkou roli sehraje sukuba, kterou si mág „drží doma“ :)). Příběh je celkem čtivý, jak je u Greena ostatně zvykem, nicméně o žádné veledílo nejde, jedná se o čistě oddechovou četbu (na níž je však sympatické, že si na nic jiného ani nehraje).