Tento příběh se odehrává v budoucnosti, kdy bylo lidstvo ve válce zdecimováno. Byl použit vynález jistého Bernhardta Hinkela - jednalo se o jakýsi satelit, který na povrch planety poslal radiaci, která ji celou sterilizovala. Například New York má jen necelých patnáct tisíc obyvatel a populace stárne, děti (ŠTĚSTÍ) se rodí jen zcela výjimečně. S lidmi obývají naši planetu Titánci, běžně nazývaní vouci, kteří jsou životní forma založená na silikonu. Na Zemi existují dvě skupiny lidí: obyvatelé a vlastníci. Vlastníci se od obyčejných obyvatel odlišují jen tím, že území, které obyvatelé pouze obývají, oni vlastní a díky tomu se mohou účastnit HRY. Hlavním hrdinou tohoto podivného příběhu je vlastník Pete Garden. Je mu sto čtyřicet let. Díky jistému zákroku se stárnutí radikálně zpomalilo. Léky na uklidnění či na nespavost však chroupe místo večeře. Titánci uvedli v život HRU zvanou Blafák a vlastníci v ní mohou přijít k novým pozemkům či k novým partnerům, se kterými mohou mít ŠTĚSTÍ. Nebo o to všechno také velmi rychle přijít... Philip K. Dick v tomto opět netradičním románu - Hráči z Titanu [The Game-Players of Titan, 1963], u nás vydaného nakladatelstvím Argo v roce 2005, představuje budoucnost, kde na vás mluví vše kolem vás: auto, hodinky, lékárnička či konvice na kávu. Autu se nelíbí, že chcete řídit opilí, lékárničce se zase nezdá váš zdravotní (či duševní) stav. Prostě trochu otrava. Hráčský příběh se odvíjí svým tempem, když v jednom okamžiku se stane COSI. Hlavní hrdina dělá jednu věc a o sekundu později dělá něco zcela jiného někde zcela jinde. Mezi tím ztratil několik hodin života a jedna osoba byla zavražděna. Čtenář se může cítit tímto nečekaným posunem v ději poněkud vykolejen. Od tohoto okamžiku se začne odvíjet detektivní příběh, ve kterém je hledán vrah Jeroma Luckmana. Pete je zmítán halucinacemi, všude vidí vouky a spiknutí proti lidem. Tato část románu je nadmíru zábavná. Ani hlavní hrdina, ani čtenář netuší, co je ve skutečnosti realita a co halucinace. Celkově se jedná o román, ve kterém nic není takové, jak se na první pohled může zdát a tímto vás dokáže překvapit. Max - auto Joea Schillinga je v příběhu středobodem humoru. Neustále špatně naladěno a neustále odmlouvá. Ještě že dnešní auta se mu nepodobají. To by snad všichni raději chodili pěšky. Příběh obsahuje několik nepředvídatelných zlomů. Když se vám zdá, že pěkně a plynule odsýpá, stane se něco, co jej z doposud vytyčeného směru odkloní. A právě tato nepředvídatelnost vás dokáže udržet ve střehu až do jeho konce. HRA, ve které můžete prohrát svou manželku by se dozajista některým dnešním mužům líbila. A prohra by je zcela určitě ani moc nebolela. Popravdě by ji možná i vítali. Philip K. Dick je autor, jehož práce často přicházejí s něčím netradičním a novátorským. Zajímavá témata, která si vybral a rozpracoval, přinášejí nám čtenářům skutečně nevšední zážitky. Hledáte-li skutečně něco, co by vás kvalitně pobavilo, je tento autor přesně to pravé. Philip K. Dick se totiž málokdy opakuje, nikdy nenudí a náměty jeho děl jsou tak originální, jak jen to jde...