Kdyz jsem cetl tuto knihu pred lety poprve, moc me nezaujala, popravde jsem se u ni nudil. Inu, absolutni neodstatek akce byl v te dobe pro me zavaznym nedostatkem. Dnes se na knihu divam zcela jinak, i kdyz k uplne spicce ji neco chybi. Monolog starnouci Dolores Claiborneove, podezrivane z vrazdy sve zamestnavatelky je fascinujici, ovsem v nekterych mistech preci jen az trochu moc stylizovany a fascinujici prostredi maleho ostrova, kde se kazdy zna s kazdym je vlastne nevyuzito. A nadprirozeny motiv, ktery propojuje knihu s Geraldovou hrou je proste zbytecny. Jinak si ovsem King zaslouzi hlubokou uctu za to, jakym zpusobem dokazal udelat dechberouci pribeh z vypraveni jedne obycejne zenske, jakesi mluvci vsech jeho unavenych a pozitivnich zenskych postav, ktere vetsinou tvori jen pozadi jinych knih. Pozornost si zaslouzi i jeji protihracka, Vera Donovanova, u ktere vime, ze je mrcha, ale i to, ze proste nelze jinak. A pochvalu zaslouzi i nakladatel - Dolores neni zrovna romanem, ktery by se u nas tesil kdovijake povesti, takze jeho znovuvydani neni zrovna sazkou na jistotu.