Malorie sleduje silnici před sebou. Snaží se dojet do bezpečí. Nesmí se rozhlédnout. Jediný pohled by ji mohl stát život. Tam venku totiž žijí prazvláštní tvorové. Kdokoli je zahlédne, zešílí. Ublíží svým blízkým. Ublíží sám sobě. Malorie vzhlíží od volantu, vidí domy s okny zakrytými dekami nebo dřevem. Ruku si klade na břicho, ve kterém roste nový život. Je sama. Její sestra je mrtvá. Její rodiče jsou mrtví. Nemá nikoho. Existuje vůbec to místo, to útočiště, které hledá? Napravo se něco pohne, a ona to zahlédne koutkem oka. Nedívá se na to. Zavírá pravé oko. Pták přeletí příliš nízko, málem narazí do čelního skla. Malorie zakřičí, zavře obě oči a otevře je. Když to udělá, zahlédne ulici, kterou hledá. 273 Shillingham. Zavírá oči a dupe na brzdy. Vystupuje, opatrně jde tam, kde si myslí, že jsou vchodové dveře. Má pravdu. Pouští kufr na verandu, osahává cihly, nachází zvonek. Zvoní. Nejdřív žádná odpověď. Začíná si zoufat. Možná to je konec. Jela tak daleko – odvážila se do světa – pro nic? Znovu zvoní na zvonek. A pak znovu. Znovu. Žádná odpověď. Zoufale buší do dveří…