Zelení pizzožrouti staronově a ještě drsnější, Kevin Eastman a Peter Laird: Želvy Ninja - Menu číslo 1+2
 |
Kdo jako malý o víkendu nevstával dřív, aby stihl kreslené televizní seriály, jako by nebyl. Tuhle roztomile cool zelenou bandu znala všechna děcka – každý z nich měl vlastní barevnou pásku přes oči, specifickou zbraň, signifikantní vlastnost a jméno renesančního umělce. Ctili přerostlou krysu jako svého učitele a otce, ovládali bojová umění, cpali se pizzou, žili v kanále a zbožňovali půvabnou a odvážnou televizní reportérku ve žluté kombinéze.
Bejvávalo. Žádné barevné pásky, žádná roztomilost. Tahle banda pochází z doby před třiceti lety, z doby, kdy se mladí zmutovaní ninjové s nevymáchanou pusou proháněli kanály, kosili nepřátele po kilech a dětského čtenáře by pravděpodobně trochu děsili.
Příběhově se želvy dost odlišují od kresleného seriálu z roku 1987. Hned na začátku mistr Tříska pověří své syny, aby za něj pomstili smrt jeho pána Hamata Jošiho. Minulost některých postav je jiná, epizody na sebe více méně těsně navazují a ubírají se novými směry, občas až ad absurdum. Některé charaktery chybí (nebo se zatím neobjevily), jiné potkaly svůj konec dřív, než by čtenář odchovaný televizní obrazovkou čekal.
To vše je na škodu pouze do té míry, do které čtenář očekává, že si přečte to, co dobře zná z dětství. Nepřečte. Kostra je podobná, ale krunýř ne. Tenhle má punc neuspořádanosti a divokosti. Odpovídá tomu i zaneřáděná kresba, jen těžko zhodnotitelná slovem „hezká“. Atmosférická? Určitě. Propracovaná? Jak kdy. Temná? No jéje. Zelená kůže kombinovaná s jasně rudou krví a červenými páskami, míhající se zbraně, světla pouličních lamp a hordy protivníků, to vše lapené do tmy nočního New Yorku. To je panečku cool underground, jak slibuje vydavatel.
 |
Akčních scén nabízí první i druhé Menu dost, jednou to hned začíná. Ne vždy jsou ale úplně přehledné, občas jim chybí kýžený drive. To, že je často v panelech zmatek, umocňuje i fakt, že kromě zbraní nejsou želvy nijak vizuálně odlišené – čtenáři většinou dojde, kdo je kdo, jen ve chvílích, kdy postava udělá něco, co je pro ni typické (Leo plánuje, Mickey blbne, Raphovi ujednou nervy a Donnie řeší techniku). Po zbytek času jde nějaké rozlišování želvích bratrů stranou – všichni vypadají a víceméně i mluví stejně.
Navíc nikdo si tu moc pozor na pusu nedává. Ne snad, že by všechny postavy mluvily jako dlaždiči o polední pauze, ale občas tam to sprosté slovo prostě sedne. Želvy Ninja co do způsobu řeči perfektně sedí do své doby plné akčních béček, v nichž silácké kecy a cynické hlášky před pořádnou nářezovou bitkou tvoří alfu i omegu každého rváče.
Kevin Eastman a Peter Laird v pěti bodech
- Kevin Eastman se narodil roku 1962 v Maine.
- V současnosti pracuje jako editor časopisu Heavy Metal.
- Peter Laird se narodil roku 1954 v Massachusetts.
- Kromě Želv Ninja dělal i ilustrace do fanzinu The Oracle.
- První výtisk želv měl náklad přes 3000 kusů a byl černobílý. Eastman si na jeho vydání půjčil od strýce.
Pochvalu si zaslouží i provedení sešitu, které z něj dělá malou vizuální lahůdku. Celý komiks je vlastně s láskou upečená pizza. Navíc mají jednotlivá vydání potištěný hřbet, jenž po seskládání celé série o čtyřiceti dílech vytvoří obraz titulních čtyř želv.
Právě včas
Načasování vydání Želv Ninja je téměř dokonalé. Generace děcek, které na konci 80. a v průběhu 90. let žraly želví hrdiny, konečně dospěly a v touze po troše nostalgie by si určitě alespoň jeden svazek neměly nechat ujít, protože při pročítání komiksu se rozhodně probudí jedna dvě zapomenuté vzpomínky. Jak se bude kvalita vyvíjet s dalšími díly, odhalí teprve čas, ačkoli už během prvních dvou svazků se ukázalo, že i otcové nezdolné klasiky Kevin Eastman a Peter Laird občas šlápnou vedle. Naštěstí se jedná spíš o výjimečné přestřely a vždy se zas vrátí nohama pevně na zem.
- Kevin Eastman a Peter Laird: Želvy Ninja – Menu číslo 1+2
- Comics Centrum, 2015
- překlad: Václav Dort, Hana Studeničová
- obálka: Kevin Eastman a Peter Laird
- 160/160 stran, 249/249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224/224 Kč)
