Zaklínačka Lota, Petra Neomillnerová
 |
Petra Neomillnerová se snaží svým hrdinkám věnovat pokud možno spravedlivě, a tak se v září po delší době (s ohledem na ďábelské tempo vydávání autorčiných knih se rok opravdu může považovat za „delší dobu“) dostaly ke čtenářům další příběhy Loty, kterou známe především z románu Psí zima.
Že jste ještě neměli tu čest? Prosím, seznamte se: Lota je zaklínačka, a navíc v jejích žilách koluje i krev temných elfů. Ovšem nečekejte nic na způsob Sapkowského. Nebo možná… trošku. S mistrem polské fantastiky má Petra Neomillnerová společnou charakteristiku těchto nájemných zabijáků stvůr, jinak ale každý z autorů kráčí jiným směrem. Sapkowski se soustředí na podrobný popis světa, kde se příběh odehrává, jeho historie, politiky, mocenských vztahů a intrik. Neomillnerová se v Zaklínačce Lotě a všech dalších knihách věnuje především postavám a sází na akci a příjemně civilní a chytlavý styl psaní.
Už jsme si zvykli, že autorčinou největší zbraní, s níž s chutí a radostí bojuje o čtenářovu přízeň v téměř každém titulu, je silná hrdinka v čele. U nejnovější knížky tomu není jinak. Neomillnerová se rozhodla zaplnit bílá místa Lotina života a chronologicky zmapovat její příběh od početí až k událostem, jež předcházejí románu Psí zima, přičemž jen tři povídky z celkového počtu devět vyšly už dříve. Zaklínačka na sebe v tom nejlepším autorčině duchu strhává pozornost nejen použitou ich-formou, ale především nekomplikovanou povahou a vystupováním, které je… inu, zaklínačské. Pro sprosté slovo se nejde daleko, jizvy z bojů nejen s nestvůrami přibývají rychle a sex tu rozhodně není žádné tabu.
Ale je třeba věnovat pozornost i hrdinčiným přátelům a kolegům, kteří sice stojí tak trochu ve stínu, ale bylo by nespravedlivé tvrdit, že v příběhu nemají žádnou roli. Mají, a ve dvou povídkách dokonce zásadní. Temná záležitost a Otec rodiny z obou stran rámují knihu a jsou to jediné dva texty, v nichž Lota nevystupuje (což ale tak úplně pravda není, protože v závěru Temné záležitosti se se zaklínačkou už setkáme). V prvním případě se pozornost soustředí na Volmara, pozdějšího Lotina mistra, který vyhrabal z hrobu něco, co v něm rozhodně mělo zůstat ležet. V Otci rodiny pak zaklínaččin kolega, přítel a milenec Torge řeší problémy, jež vyvstaly v souvislosti s objevením syna, o němž do té doby neměl ani tušení. Ač jsou obě povídky psané stejným (= stejně dobrým) stylem jako ostatní texty, přesto jim něco chybí – snad právě Lotina přítomnost, která by příběhy okořenila a vdechla jim život.
Zbylým sedmi příběhům však už z tohoto hlediska nic neschází.
Jejich náměty nevynikají originalitou, zato však bez příkras, a tedy
uvěřitelně zobrazují běžný život zaklínačů, se všemi strastmi
i radostmi, které jen může přinášet. A tak v Nočních lovech
třináctiletá Lota řeší pomstu krutému mistrovi vyvoláním démona,
s nímž pak mají co dělat i starší a zkušenější zaklínači, ve
Vlasech jako tráva pomáhá s útěkem rusalky z vězení mimo jiné
i tím, že si sama obarví vlasy nazeleno a předstírá, že má rusalčí
kořeny, v Mlynářčině náruči (poprvé publikované
v Pevnosti z roku 2007) je zase třeba rozluštit tajemství
pěti nemluvňat se zatraceně ostrými zuby.
V příběhu Kronerčin kluk se zaklínačka setká s podezřele
chytrým a bezcitným malým synkem vesničanky, v drsné Půlce krve
zažije obléhání školy jiným zaklínačským klanem, v povídce
Stříbro je, když…, se kterou jsme se poprvé setkali
v Pevnosti v roce 2005, se seznámí se svým pozdějším
(i když v podstatě už současným) milencem, vampýrem Urianem, a to na
místě více než stylovém – na hřbitově, který je nutné vyčistit od
upírských obyvatel. Předposlední příběh, Zmetek z temnot
(prvně publikován v antologii Legie nesmrtelných)
působivě vypráví o výsledku nepodařeného experimentu, v jehož hlavní
roli se nedobrovolně ocitlo malé dítě.
Zaklínačka Lota nemá vrcholy ani pády. Jistě, některé povídky jsou slabší (již zmiňovaná Temná záležitost a Otec rodiny), další temnější a z jiných je zase více cítit příjemný nadhled, avšak to podstatné – čtivost, zábavnost a chytlavost – mají všechny. Autorka píše lehkým a oddychovým stylem a Zaklínačka je – podobně jako Psí zima – plná akce, dynamických dialogů a charismatických hrdinů s Lotou v čele, ale také je v ní plno násilí, vulgarity a sexu. Berete to? V tom případě zahoďte předsudky, mávněte rukou nad tím, že do medailonku v závěru sbírky se vloudily dvě drobné chybičky (povídka s Moire se jmenuje Hněv řeky, ne Hněv, a antologie Memento mori již dávno vyšla), a zpříjemněte si Zaklínačkou Lotou, kvalitní a čtivou oddychovkou, pauzu mezi intelektuálnějšími tituly. Bude se vám líbit!
- Petra Neomillnerová: Zaklínačka Lota
- vydal: Triton, Praha 2009
- obálka: Lubomír Kupčík
- 328 stran / 248 Kč