Staré pořádky se hroutí. Velemág Xandrius již nedokáže zabránit nejhoršímu. Vzbouřenci v čele s Worlihem dobývají jednoho úspěchu za druhým a nová vílí královna je odhodlána rozšířit své panství na úkor všeho a všech. A aby toho nebylo málo, Podmoří není jediným místem, kde se bude rozhodovat o osudu světa.

Sázka na nekromanta se Worlihovi vyplácí. A co víc, z těch dvou se velice brzy stávají více než přátelé. Ovšem nekromantova touha po magii smrti se může stát jeho zkázou. Zahrávání si s artefakty dávné minulosti nepřináší pouze naději na konečné vítězství, ale též na mnohem temnější budoucnost.

Mezitím se velemágova dcera Denyela snaží zvyknout si na život v kolonii na povrchu. Činí tak způsoby jí vlastními a záhy si získává sympatie většiny kolonistů. Všechno jde skvěle, dokud se neobjeví něco, co ohrozí životy nejen všech na povrchu, ale i samotných bohů. Což je přesně ten okamžik, který může přinést dračímu králi ztracenou slávu. Pokud ovšem získá moc Worlihovy sestry.

Tereza Matoušková v pěti bodech

1. Narodila se roku 1990 v Uherském Hradišti.
2. Vystudovala evoluční a ekologickou biologii na Masarykově univerzitě.
3. Od gymnaziálních let tvoří temný fantasy svět Podmoří.
4. Debutovala románem Branou snů, který vydala vlastním nákladem.
5. Kromě psaní a studia se věnuje i pravidelným literárním workshopům v Praze a Brně.

Tereza Matoušková se tentokrát mnohem víc zaměřuje na děj, což se pozitivně projevuje na jeho kvalitě. Tytam jsou dlouhé odbočky a vyprávění plyne přirozeněji. Problémem však je skutečnost, že čtenáři stále nemají dostatek příležitostí kterýmkoli postavám fandit. Co se děje, děje se z vůle autorky. První kniha mohla ustanovit jednotlivé charaktery a jejich motivy, nicméně nestalo se tak. Té druhé tím pádem chybí pevné základy, na nichž by se dalo stavět. To je patrné zejména v samotném závěru, kdy se má najednou odehrát vše podstatné. Jako kdyby si teprve tehdy autorka uvědomila, že jí dochází místo. Nebo čas, protože rozsahem jde o knihu o něco kratší, než byla ta první.

Bez sympatií k postavám je stále jedno, jaký je potká konec, přičemž některé z těchto konců jsou až příliš uspěchané. To, co by si zasloužilo víc času, odbude se v několika větách. Velemágův syn a možný nástupce nemá pro své chování dostatečné vysvětlení. Motivy jeho sestry jsou též nedokonale vysvětleny. A pak tady máme královnu víl, která se vzdor své důležitosti příběhem v podstatě jen mihne. Její charakter a vlastnosti autorka pouze stručně popisuje a běda těm, kdo by vyžadovali nějaké důkazy o ambicích a genialitě nové královny.

Jako celek působí Pláč němého boha neúplně. Jde o příběh, který trpí neustálými vsuvkami, nedotvořenými postavami a nestálým tempem vyprávění, kdy konec druhé části sprintuje, zatímco všechny předchozí kapitoly (včetně celé první knihy) si vyšly na procházku. Tereza Matoušková bohužel nezvládla využít potenciál svého námětu, a tak lze její duologii doporučit pouze věrným fanynkám a fanouškům, případně jako studijní materiál.

• Tereza Matoušková: Pláč němého boha 2
• Laser, 2023
• obálka: Alena Kubíková
• 344 stran, 459 Kč (v e-shopu Fantasye již za 413 Kč)