Volání Cthulhu 2. Dílo H. P. Lovecrafta dokáže vyděsit i po osmdesáti letech, H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2 (Spisy 3)
 |
Howard Phillips Lovecraft se bez diskuzí řadí k nejvýznamnějším autorům moderního hororu. A to nejen díky tvorbě takové legendy jako je mýtus Cthulhu, ale i kvůli celkové kvalitě a kvantitě jeho děl. Nakladatelství Albatros – Plus se rozhodlo vydat chronologicky celou jeho tvorbu, a tak mají nyní čtenáři možnost přečíst si druhý díl jeho třetích sebraných spisů z let 1927–1930.
Hned poté, co čtenář otevře svazek, čeká ho dokončení příběhu Případ Charlese Dextera Warda. Jeho první polovina byla v předchozí knize a už jen to je jasným znamením, že by nebylo úplně od věci si přečíst nejdříve první díl. U ostatních povídek tomu tak již není, jedná se o samostatná díla, ale dokončení Případu Charlese Dextera Warda patří k těm nejlepším příběhům v této sbírce, a tudíž by rozhodně byla chyba si ho nepřečíst celý.
Celkem je ve druhém díle třetích sebraných spisů Howarda Phillipse Lovecrafta osm povídek a novel (a na konci ještě studie Produktivní hnus od J. M. Fischera). Ačkoliv povídka Volání Cthulhu, podle které se vlastně sbírka jmenuje, zde není, nebude čtenář ochuzen ani o jiné příběhy slavného jména. Z těch významnějších to jsou kupříkladu Šepot v temnotách, Hrůza v Dunwichi či Barva z kosmu, která následuje jako druhá v pořadí.
Příběh vypráví o farmě Nahuma Gardnera kdesi západně od Arkhamu, kam dopadne kámen z vesmíru. Zatímco si s meteoritem lámou hlavy vědci, na farmě se začínají dít zvláštní věci. V okolí raší podivná vegetace, vše začíná chytat zvláštní nepopsatelnou barvu a s příslušníky Nahumovy rodiny to pomalu, ale jistě přestává být v pořádku.
Na Barvě z kosmu je krásně vidět, jak rád Lovecraft spojoval hororový žánr se science-fiction. Autor se nesnaží čtenáře vyděsit jako někteří moderní autoři a za původce strastí nepovažuje pradávné duchy či démony, nýbrž návštěvníky z dalekých hvězd. Autor se s touto myšlenkou často rád pracoval a tak lze podobný motiv nezemské hrozby sledovat i v jeho další tvorbě. Na samotnou povídku dokonce upozornil i Stanislaw Lem, velikán polské sci-fi.
Návštěvníci často pocházejí ze vzdálených hvězd a vesmírů, ve srovnání s nimiž představuje nám známá galaxie jen zrnko písku, čímž autor jen zdůrazňuje nicotnost lidského bytí. Dále následují tři kratší povídky: Potomek, Prastarý Lid a Historie Necronomiconu, knihy šíleného Araba Abdula Alhazreda. Vyzvednout si zaslouží především ta poslední, neboť po návštěvnících z vesmíru zpracovává další motiv, který Howard Phillips Lovecraft ve svých dílech hojně využíval. Necronomicon se dokonce stal tak populárním, že ho někteří vtipálci zařazovali do katalogových lístků knihoven.
Hrůza v Dunwichi představuje také mezi příznivci žánru velmi známé dílo, pracující s mýtem Cthulhu. Když Lovecraft psal Farnsworthu Wrightovi, editorovi magazínu Weird Tales, uvedl, že povídka je tak ďábelská, že ji určitě neotiskne. Wright však povídku nejenže uveřejnil, ale také spisovateli vyplatil honorář 240 dolarů, což by dnes odpovídalo přibližně sumě 2800 dolarů.
Howard Phillips Lovecraft v pěti bodech
- Narodil se roku 1890 v Providence, hlavním městě Rhode Islandu.
- Když mu byly tři roky, zemřel mu otec.
- Jeden z velmistrů hororu, kterému nebyla cizí morbidita.
- První povídku napsal už v patnácti letech. Často publikoval v magazínu Weird Tales.
- Pracoval i jako novinář, lektor a příležitostně se věnoval i ghostwritingu (tj. psal díla na zakázku někoho, kdo je sám napsat neumí).
Jak název povídky napovídá, děj se odehrává v okolí vesnice Dunwich. Tam se Lavinii Whateleyové narodí syn Wilbur Whateley a již pár týdnů poté je všem jasné, že malý není jako ostatní děti. Znepokojivá není jen jeho nebývalá inteligence, ale také velmi rychlý růst a brzký zájem o okultní knihy. To vše je ale pouze předzvěst toho, co se v Dunwichi začne dít.
Po tomto hororovém kousku následuje na odlehčení povídka s názvem Tamtéž, jakou by čtenář od Lovecrafta nejspíš nečekal, neboť se nese v parodickém duchu. Vše začíná citátem ze studentského referátu: „… jak praví Tamtéž ve svých slavných Životech básníků…“ To proto, že se jedná vlastně o studii o Římanu Tamtesiovi.
Autorova díla z let 1927–1930 uzavírá vcelku rozsáhlý Šepot v temnotách, který stejně jako Barva z kosmu využívá motiv návštěvníků z vesmíru. Folklorista Albert Wilmarth si začne dopisovat se samotářským podivínem Henrym Akeleym, který se ho snaží přesvědčit, že má důkazy o tajemné rase žijící ve Vermontských kopcích. Pokud tam ovšem opravdu něco žije, tak to nestojí o zájem lidí.
Stejně jako u prvního dílu Volání Cthulhu je valná většina knihy velmi čtivá a určitá odpornost a zvrácenost, pro autora tak charakteristické, zde také nechybí. Styl psaní i překlad byly odvedeny na výbornou, a ačkoli čtenář pozná, že dílo bylo psáno už před několika desítkami let, není pro něj nesrozumitelné, i když pár obecně méně známých a používaných výrazů se v textu vyskytne.
Jakožto mistr svého řemesla dokáže Lovecraft ve čtenáři navodit pocit hrůzy, a to i v případě, když se vlastně nic nestalo a hlavní postava nic neviděla. Dává tak více prostoru čtenářově fantazii a jeho vlastním domněnkám. Na čtivosti sbírce přidává i autorova jazyková zručnost. Kupříkladu v Šepotu v temnotách si vypravěč zpětně vybavuje korespondenci, jakou vedl s Henrym Akeleyem a tak nezanedbatelnou část povídky tvoří dopisy.
Pro čtenáře, kteří se zajímají o hororový žánr, je dílo Howarda Phillipse Lovecrafta takřka povinností, protože by měli vědět, kdo byl jeho průkopníkem a pomáhal formovat oblíbené odvětví literatury. Pro ostatní představuje knihu, na jakou jen tak nezapomenou. Zvláště za bezměsíčných zimních nocí na osamělé usedlosti uprostřed lesů…
- H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2 (Spisy 3)
- Albatros Media – Plus, 2012
- překlad: kolektiv
- obálka: František Štorm
- 324 stran, 299 Kč
