Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

V šeru a stínu, Vznešení mrtví 7 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Barb & J.C. Hendee

barb-jc-hendee-v-seru-a-stinu

Ghassan spatřil černou postavu v uličce a zaváhal. Zalila ho vlna strachu a pronikla do jeho nitra, jako by mu severní podzimní déšť promáčel oblečení. Nespouštěl z postavy zrak, dokonce i když slyšel kapitána, jak se k němu přibližuje uličkou.

Světlo na zemi pocházelo z odhozeného krystalu studené lampy, který stále jasně zářil. A Ghassan uslyšel šepot, přicházející zpoza vysoké postavy v černém hávu.

Tichá slova by nepoznal, dokonce i kdyby je slyšel zcela zřetelně. Věděl však, co se děje. Všichni mágové si nacházeli své vlastní výrazy stejně jako symboly, potřebné k jejich umění.

Někde dál v uličce pronášel Dâgmund zaklínadlo.

Ze všech příslušníků Ghassanova řádu v odnoži bratrstva v Calm Seattu byl Dâgmund jediný, u koho se projevovalo skutečné nadání potřebné pro získání hlubších schopností. Dokonce ani premin Hawes neměla chlapcův instinkt pro thaumaturgii provozovanou skrze kouzelnictví. Proto si Ghassan mladého tovaryše vybral, aby doprovázel ty, kdo půjdou pro listiny.

Udělal, co bylo v jeho silách, aby Dâgmunda vyškolil a vybrousil mladíkovy dobře rozvinuté schopnosti. Dâgmund ale nebyl zkušený mág – a thaumaturgie nedokázala vytvářet jako zaklínání. I přes rychlost kouzla byl tovaryš v tuto chvíli příliš pomalý.

„Oheň… ze světla!“ vykřikl náhle Dâgmund.

Ze země v uličce vyšlehly plameny – vzniklé ze záře krystalu – a vysoký černý plášť a roucho obklopilo běsnící rudé světlo.

Ghassan si před září a horkem zakryl oči. Věděl, co Dâgmund udělal.

Tovaryš hodil postavě k nohám svůj krystal a použil thaumaturgii, aby jeho světlo zesílil a změnil v oheň. Byla to snadná proměna, neboť světlo a plamen náležely ke stejnému živlu. Přesto Ghassana překvapil rozsah účinků.

Plameny šlehaly vysoko kolem postavy, výš, než by Ghassan od Dâgmunda očekával. Avšak ani jediný kousek černé látky nezačal byť i jen doutnat.

Mihotající se červenooranžové úponky se proplétaly kolem černého pláště a plazily po jeho zvlněném povrchu, aby se rozstříkly jako voda na voskovaném plátně.

„Stůj a vzdej se!“ zařval Rodian z ústí uličky.

To poslední, co Ghassan potřeboval, bylo, aby do něj kapitán zezadu narazil, proto zrušil matně se třpytící vzorce před svýma očima. Sotva zmizely, už je nahradil dvojitým čtvercem, rámujícím do sebe naskládané trojúhelníky. Zatímco dokončoval kouzlo, v prostorách mezi linkami se objevovaly nové piktografy, znaky a pečetě. Vzorec mu přelétl před očima a soustředil se vzadu na černé kápi.

Postava udeřila do zdi uličky a Ghassana zasáhly do tváře úlomky cihel.

Dâgmund vykřikl a Ghassan ztratil soustředění.

Trhl sebou a útroby mu sevřel chlad, když slyšel, jak tovaryšův hlas náhle umlkl.

Oheň okamžitě zhasl.

Ghassan zaslechl šustění a škubnutí látky. Jeho zrak se přizpůsobil světlu krystalu studené lampy. Postava se otočila a on se přitiskl ke zdi.

Cípy pláště se plazily a kroutily vzhůru po obou stěnách a chňapaly po cihlovém povrchu, jako by byly živé. A v jedné ruce, omotané otrhanými pruhy černé látky, svíral tvor brašnu s listinami.

Jeho kápě, ta jáma temnoty, se obrátila přímo na Ghassana.

Ten okamžitě uvolnil vzorce a symboly a rychle vyvolal nové. Když se mu v záblescích objevily před očima, zhroutil je dovnitř do sebe a ony se ponořily hluboko do jeho mysli. „Pane!“ vykřikl někdo z ústí uličky a postava v černém rouchu zvedla druhou ruku.

Ghassan upřel vůli na zemi pod nohama.

Postava udeřila právě ve chvíli, kdy Ghassanovo tělo vystřelilo vzhůru do tmy.

¤ ¤ ¤

Rodian mhouřil oči a snažil se rozeznat temnou postavu vyplňující úzký prostor a blokující slabé světlo na zemi. Jeho strach zesílil, když rozeznával jednu vrstvu černé látky za druhou, dmoucí se přes černé roucho jako plášť. Látka se vymrštila ke zdem uličky, jako by byl vzduch stále poháněn horkem.

A postava se prudce otočila.

Přestože byla osvětlená září, přicházející zpoza ní, Rodian nedokázal tvář v černé kápi rozeznat. V prázdném otvoru byla jen větší temnota – nesoustředila se však na něj.

Kápě se otočila doleva, a ať se v ní ukrýval kdokoli, upřel pozornost na zeď. V ruce měl kožené pouzdro s listinami.

„Pane!“

Při Lúcanově varovném výkřiku Rodian uskočil a temný zloděj udeřil. Černou rukou – nebo byla pokrytá nějakou látkou? – uhodil do zdi.

Uličku naplnil ostrý praskavý zvuk rozbíjených cihel a Rodian se vrhl stranou. Zvoněním v jeho uších proniklo švitoření padajících úlomků. Černě oděná masa zavířila pryč.

Jak prchala uličkou, okraj dmoucího se pláště prošel kolem světla, které předtím bylo za ním. A v uličce se rozjasnilo.

Rodian ztuhl.

Na zemi v uličce viděl zářící krystal, o něco větší než špička jeho palce, ale dost jasný na to, aby ho světlo bodalo do očí. Když se Rodianův zrak přizpůsobil, kapitánovi přejel mráz po zádech.

V uličce ležela tři těla.

Nejbližší patřilo zavalité dívce, která od něj při první návštěvě bratrstva převzala Sněženku. Dívka byla schoulená na boku a paže měla zkroucené u těla, jako by zemřela v křečích. Z popelavé, hrůzou znetvořené tváře prázdně hleděly vytřeštěné oči.

Přesně stejně jako předtím – přesně jako Elias a Jeremy.

Za ní ležel roztažený na zádech její vyšší společník v rouchu barvy půlnoční modři. Jeho tvář však byla rozdrcená na krvavou kaši. U hlavy mu ležel velký kus cihlové zdi. Třetí a poslední tělo v uličce bylo štíhlé a křehké.

Mladý muž v šedém rouchu, stočený do klubíčka, jako by se v okamžiku smrti pokoušel ukrýt sám v sobě. Byl bledý jako stěna a oči měl otevřené stejně jako dívka.

„Tvůrkyně, Nádeníku a Snílku,“ zašeptal Rodian.

Všichni byli ztraceni.

¤ ¤ ¤

Ghassan dopadl na střechu a uslyšel, jak temná postava udeřila rukou do zdi. Těla za černým zlodějem zahlédl jen letmo.

Viděl to v hávu barvy půlnoční modři.

Ghassan při pohledu na Dâgmunda na okamžik pocítil chladnou lítost a pak postava začala prchat.

Ghassan silou vůle i nohou přeskočil uličku. Kouzlo, stále uhnízděné v jeho mysli, mu pomohlo přenést se na vedlejší střechu. Škrábal se po taškách podél uličky, a když se dostal až k okapům čnícím nad další ulicí, rozhlédl se.

Dole nikdo nebyl – a pak to zahlédl.

Jako nějaký obrovský, ebenem pokrytý pavouk to o padesát yardů na ulici dál šplhalo vzhůru po zdi jednoho z domů. Když se to dostalo na střechu, odhalila vysoká pouliční lampa jeho podobu na pozadí pálených tašek.

Stále to v jedné ruce svíralo pouzdro s listinami.

Ghassan si znovu vyjasnil zrak a přivolal další vzorec ze zářících čar. Ten vnořil do svého nitra a jednu ruku napřáhl ke vzdálené postavě.

Sevřel prsty ve vzduchu.

Zloděj daleko na střeše se prudce otočil. Roucho i plášť sebou ve tmě šlehly a ruka svírající listiny se vymrštila směrem ke Ghassanovi. Pouzdro viselo ve vzduchu, stále v jeho sevření, a tvor zatáhl zpět. Ghassanova paže se napjala a nohy mu na taškách uklouzly. Zapřel se podpatky a pokusil přitáhnout sevřenou ruku k tělu.

Postava klopýtla. Natáhla se, chytila listiny oběma rukama a stále táhla. Ghassan udělal totéž a oběma rukama sevřel vzduch.

Ze vzdálené střechy k němu dolehlo syčení.

Noční vzduch kolem Ghassana začal vířit. Roucho mu pleskalo podél těla. Přidřepl si ve snaze dostat se níž, drže obě ruce sevřené, jako by svíral pouzdro s listinami, nacházející se tak daleko mimo jeho dosah. Udeřil do něj nenadálý poryv větru.

Úder mu vyrazil dech, jako by do celého jeho těla narazila vzdušná zeď. Uklouzly mu nohy, upadl a přistál na zádech.

Stěží si stačil uvědomit, že se musí přitisknout ke střeše, aby nesklouzl přes okraj. Pak se přetočil na kolena, lapal po dechu a v ohromeném tichu zíral přes střechy městských budov.

Zloděj na vzdálené střeše byl pryč.

Ghassan se nehýbal, příliš ohromený a otřesený. Vytvarovat vítr mohla zvládnout thaumaturgie nebo zaklínání. Byl to mág, a vzhledem k té rychlosti a síle mocný.

Listiny zmizely. Tři mladí učenci leželi dole mrtví. A to všechno předtím, než si je Ghassan mohl sám podrobit a podívat se na ty vzácné přeložené stránky.

Uličkou zadupaly běžící nohy.

Ghassan se přitiskl ke střeše. Musel se dostat do bratrstva dřív než zpráva o tom, k čemu zde došlo. Nevěděl, jak tohle všechno bude vysvětlovat Vysokověžovi a Sykion, nemluvě o tom, že městská stráž bude vyprávět něco jiného – něco, co nebude zahrnovat jeho přítomnost.

Tiše vyšplhal na vrcholek střechy a zvedl se na nohy. Naposledy se podíval na jihozápad a hledal stopy po nepříteli. Ale v polovině otáčení se zastavil.

Po střechách sousedního bloku domů se hnal stín s vlajícím pláštěm.

Tato nová postava přišla ze severu a při pohybu nevydávala jediný zvuk. Když se dostala na konec střechy dvoupatrové budovy, přeskočila ulici a dopadla na nižší dům na druhé straně. V letu si jednou rukou svírala třepotající se kápi a zachytilo ji světlo lampy na křižovatce.

Ne, nebyla do kápě nebo kukla – ale klobouk s neobyčejně širokou krempou.

Ghassan sledoval, jak se stín žene na jih směrem, kterým zmizela černá postava.

Poblíž byl ještě někdo, kdo zloděje pronásledoval. Neměl však čas nad tím dumat – a byl příliš otupený a vyčerpaný. Ghassan rychle kráčel po hřebenu střechy směrem k vedlejší ulici a možné tajné únikové cestě.

  • překlad: Zuzana Hanešková
10. října 2012, Barb & J.C. Hendee

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Vznešení mrtví 7 - V šeru a stínu

Vznešení mrtví 7 - V šeru a stínu
249 Kč 129 Kč