Vzhled tohoto světa je fantasticky popsáno v jednotlivých, na sebe volně navazujících krocích. Všechny se ale v důsledku drží tehdy velice módního druhu mysticismu a okultismu. Bylo naprosto přirozené tyto nauky hledat v seznamu přírodních věd, na stejné úrovni s biologií, chemií nebo fyzikou. Snad lze předpokládat, že se Lovecraftův okultismus pokoušel vymanit a nahradit náboženský dogmatismus. Prostřednictvím všech vypravěčů jednotlivých příběhů se nám pomalu skládá obraz něčeho daleko většího, staršího a mnohem mocnějšího, než co kdy bylo i v těch nejfantastičtějších představách.

Lovecraft vytváří vizi světa, kde druh Homo sapiens není zdaleka nadřazen veškerým formám inteligentního života na něž je možno narazit. Je dalek toho zabývat se vztahy mezi lidmi na zemi, jde mu především o popsání prapodivných událostí, nálezů a architektonických úkazů, s nimiž jsou vyprávějící hrdinové konfrontováni. V tomto můžeme považovat autora za jakousi anomálii žánrů ve své době. Je básníkem, jenž se zcela zaměřuje na jediné – co nejdůkladněji popsat každičký kousek děsivého neznáma.
Pokud se blíže podíváme na hororové kousky skládačky,zjistíme, že důmyslně zapadají nejen jeden do druhého, ale především všechny dohromady. Začneme kratičkými popisy a úvahami neobyčejných zážitků, jež dovádějí hrdiny za hranice příčetnosti a pokračujeme stále delšími a důkladněji promyšlenými povídkami se silnou pointou v závěru, která vesměs zůstává nevyřčena či nedořešena.

Počátek se opře o povídku Dagon, představující zpověď k smrti předurčeného, dále Slavnost, v níž se poprvé setkáváme s hojně citovaným, a v souvislosti s démony obývajícími tento svět spojovaným dílem, zapovězeným Necronomiconem. Dovídáme se o hlubinné jeskyni, kde v prokleté zemi přežívají mrtvolné myšlenky v prapodivných tělech, o bráně, z níž se ozývá Volání Cthulhu.
Cosi přežívá z dávných časů – velké síly či bytosti – cosi, co je zaznamenáno pouze v poezii a legendách, cosi, co jsme nazvali bohy, stvůrami a mytickými bytostmi. Tušíme děsivou velikost kosmického cyklu, v němž tvoříme pouze dočasnou epizodu. Slyšíme děsivý šepot, při němž nám stydne krev v žilách a přicházíme o rozum. Pokud se pokusíme poskládat útržky, jež nám autor s vědeckou precizností předkládá, sestavíme úděsný obrazec smrti: Zdá se, že jde o jakousi stvůru, symbol představující podobu chobotnice, draka či karikaturu antropoidního tvaru titánské velikosti.

Kult Cthulhu líčí zvláštní příběh. Ve svém domě mrtvý Cthulhu čeká a sní. Dokud není probuzen coby Hrůza v Dunwichi. Kde byla kdysi barvami hýřící vesnice, jsou dnes jen opuštěné, rozpadající se domy a kostel s uraženou věží. Jen stěží se zbavíme dojmu slabého, odporného zápachu, kterým čpí ulice, jakoby se v nich nashromáždila hniloba a plíseň celého tisíciletí. Místní lid došel do stádia podivného úpadku a degenerace, začal tvořit rasu samu o sobě, ukrývající ve svých činech zvrácenou zkaženost zpola utajených vražd, skutků násilných a zvrhlých.
Je tomu tak od doby, kdy byla v Dunwichi otevřena brána, kterou na tento svět prošli Prastaří, jejichž historii, kořeny a sídlo moci se vydáváme hledat V horách šílenství. Stopy, které nám zanechali, jsou starší než samotný život na Zemi, oni jej teprve stvořili a zotročili, jsou to tvůrci ďábelským mýtů, jež zanechávají na pozemšťanech Stín z hlubin času. Temné a děsivé chvíle amnézie, v nichž je lidská mysl vtahována do předlidského světa. Tělo ovládané nestvůrným cizím vědomím dovolí pochopit mysl z nedosažitelných koutů času a prostoru, pochopit tajemství vesmíru.

Sbírka hororových povídek V horách šílenství je bezesporu nepřeberným zdrojem nápadů a myšlenek, z nichž mnozí jiní autoři čerpali při psaní svých knih. Je nestárnoucí a osobitá svým výjimečným způsobem, jakým jsou informace čtenáři předkládány – Lovecraft málo dbá na nepozorného a usínajícího čitatele. Své hrůzu nahánějící příběhy předkládá coby stále tekoucí proud popisů a líčení jednoho obrazu za druhým, dialogy se objevují výjimečně, převažuje intimní zpověď hlavního hrdiny, díky níž on sám se pokouší pochopit, jakých otřesných událostí byl svědkem. Zdali je potom ještě schopen racionálně uvažovat. Proto se mohou zdát četné výlevy psychických stavů vypravěčů zdlouhavé, ale bez důkladného nahlédnutí všech posuvů jejich mysli bychom se nedokázali ztotožnit s děsem, který hrdina pociťuje a v takto nám jej ve svém vyprávění předkládá.

Obrňte se tedy pozorností a nechejte na sebe působit všechny ty okouzlující a nepředstavitelné vize podivných bytostí skrývající se snad kdesi hluboko v tajných sférách našeho vesmíru.

• Howard Phillips Lovecraft: V Horách šílenství
• vydal: Laser-books, Praha 2010
• překad: Milan Žáček
• obálka: Bob Eggleton
• 344 stran / 229 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).