Tygrova žena odkrývá novodobý magický realismus, Téa Obrehtová: Tygrova žena
 |
Téa Obrehtová, americká spisovatelka s balkánskými kořeny, překládá čtenářům svoji románovou prvotinu, s níž získala prestižní britskou cenu Orange Prize – stala se tak nejmladší autorkou, která tuto cenu obdržela. Ve světě si Tygrova žena získala velký úspěch a není tedy divu, že vyšla i v České republice pod záštitou nakladatelství Argo.
Natálie je mladá lékařka, která se zrovna vydává na cestu přes Balkán pomoci dětem. Dozvídá se však, že její dědeček zemřel, a to za zvláštních okolností. Dívka tedy neváhá a naplánuje si cestu do zapadlé vesnice vyzvednout dědečkovy věci. Přitom stále nesmí upustit od svého úkolu očkovat nemocné děti.
Zároveň ale neustále myslí na svého zesnulého dědečka a přemýšlí o jeho vyprávěních, kterými ji jako malou obšťastňoval. Dumá, co za nimi vězí, co znamenají. A to hlavní – jsou pravdivé? Je to fikce anebo se to skutečně stalo? Nehledě na to, ano či ne, jsou důležité dva příběhy – příběh o tygrově ženě a příběh o nesmrtelném muži.
Malé „bylo nebylo…“
V poslední době se s prvotinami roztrhl pytel. A čím dál víc románových debutů přeložených do češtiny získalo nějaké ocenění a vydobylo si tak u lidí úspěch. Ne jinak tomu je i u Tygrovy ženy, která se pyšní prestižní britskou cenou Orange Prize, a to docela právem.
Téa Obrehtová v pěti bodech
- Vlastním jménem Tea Bajraktarević.
- Narodila se 30. listopadu roku 1985.
- Studovala na univerzitě v Jižní Karolíně.
- Nyní žije v Ithace ve státě New York.
- Její dědečk jí na smrtelné posteli poprosil, aby psala pod příjmením Obrehtová.
Téa Obrehtová totiž dokázala válečný Balkán popsat velmi barvitě – povahu lidí, jejich pohnutky, celkovou scenérii. To vše zastřešuje – jako třešnička na dortu – mystično, které je s Tygrovou ženou pevně spjato. Autorka má talent přesně vylíčit myšlenkové pochody hrdinů, jež pak mají za následek jejich činy.
Tygrova žena je druh pohádky pro dospělé, disponuje příběhem, který pohladí po duši a rozehřeje srdce nemálo čtenářům, či spíše čtenářkám. Ze stránek je cítit velká inspirace magickým realismem a je tedy dost dobře možné, že při čtení bude kniha lidem evokovat styl takových es, jako jsou Marquéz, Bulgakov či Murakami. Příběhy Natáliina dědečka jsou snové a plné fantazie, čas tu snad ani neexistuje a nelze poznat, kde končí realita a kde začíná fikce.
Dva kontrasty
Americká spisovatelka pomyslně rozdělila knihu na dvě části – přítomnost a minulost. V přítomnosti člověk sleduje Natálii, její putování za dětmi a výpravu do zapadlého Zdrevkova vyzvednout věci po zesnulém dědečkovi, zatímco v druhé dějové lince, se vrací do doby, kdy byla ještě malá holčička.
A mezi těmito částmi je docela značný kontrast. Na jednu stranu tu máme fantaskní vyprávění, kde se objevuje nesmrtelný muž, který pokaždé vede s dědečkem zajímavý dialog, nebo také záhadný tygr, jenž navštěvuje vesnici a má co dočinění s jakousi němou dívkou. Oproti téhle dějové linii je ta z přítomnosti suchá, neříká skoro nic. Obrehtová ji používá zejména k tomu, aby děj někam posunula a mohla navázat dalšími dědečkovými vyprávěními. Kniha by bez ní byla jednotvárná, ale čtenář v ní nenalezne nic výrazně hlubšího, než jak je tomu u snových příběhů.
Téa Obrehtová dokázala napsat prvotinu, která se zaryje do paměti mnoha čtenářům. Autorka má v sobě vypravěčský talent, který jí, když ho rozvine, může pomoci k dalšímu čtenářskému úspěchu. Stačí, když svůj další román dostatečně vyváží.
- Téa Obrehtová: Tygrova žena
- Argo; 2013
- překlad: Barbora Punge Puchalská
- obálka: Pavel Růt
- 320 stran, 379 Kč