Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Třpyt mečů, záblesky laserů ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Třpyt mečů, záblesky laserů, Michael Bronec (ed.)

ant.: Třpyt mečů, záblesky laserů

1. Menší úvaha, kterou můžete přeskočit – ale neradila bych vám to!
Je obvyklé, že náhledy na jedno a totéž dílo se zásadně rozcházejí. Odlišně posuzujeme styl, úroveň zpracování, originalitu, ideu, napínavost děje. Skrytě, ale o silněji fungují emotivní odkazy, kterými se tvůrce dotkne podvědomí příjemce – a získá si ho.
K autorům již zavedeným bývají čtenáři shovívaví, i když se něco se nepovedlo, tak jako profesor promine oblíbenému studentovi, který u zkoušky klopýtl.
Nováčky posuzujeme ostřeji, třebaže splňují profesionální požadavky na úroveň textu (což garantuje osoba editora/nakla­datele). Poskytnout jim šanci, to si od nakladatele žádá kus odvahy i prozíravosti.
Lidé s chutí zakoupí učňovské housky nebo sklenky: přes drobné chybky jsou zhotoveny nápaditě, s poctivostí a jiskrou, kterou rutinovaná produkce leckdy postrádá. Po začínajících autorech saháme s lehkou nedůvěrou. Není to fér, protože jejich prózu (nemluvíme o počinech neumětelských) charakterizují táž sympatická pozitiva, svěžest a zaujetí.
Nejsnazší kritiku představují poznámky: „tohle už tu bylo“ nebo „autor se inspiroval knihami XYZ“. Je těžké najít motiv, natož námět, u kterého by neblikala ikonka s prací, ve které už byly použity, a od níž vedou odkazy k ještě starším dílům, až bychom se vesele proklikali do pravěku.
Nabízejí se však nekonečné možnosti tvůrčích inovací a variací, osobitost pohledu a podání – a především, každý čtenář ocení něco jiného…

2. Cokoliv z fantastiky chcete
Jak odhaluje název, v antologii povídek mladších autorů fantastiky Třpyt mečů, záblesky laserů je kromě převažující fantasy zastoupena sci-fi (a svérázný hybrid mezi oběma žánry). Sbírku próz od minipovídky k obsáhlé novele „táhnou“ tři jména, která si už získala popularitu, Pavlovský – Fabian – Antonín. Ani dosud méně známí či startující přispěvatelé si nepočínají špatně. Slušný standard dosahují i ty slabší z povídek, jiné, třeba s dílčími nedostatky, prozradí osobitý talent s příslovečným příslibem do budoucna.
Promyšlený svět, v němž se Zdvořilostní návštěva od Martina D. Antonína odehrává, a její hlavní hrdinové pocházejí z úspěšného románu „Křivé ostří“. Bezkonkurenční hvězdou novely je černovousý Rhan, mladý trpasličí princ s nekompromisním vztahem k realitě (zejména pivu). Na diplomatické misi, jejíž nebezpečnost prudce vzrůstá, mu dělají společnost chrabrý ňouma Jenik Mantichor z Fernostu a energická zlatovláska Bětka, nyní už rytířka Lisbeth (stejně razantní jako dřív).
Zdvořilostní návštěva láká k přečtení jedním dechem. Pracuje s nadsázkou a není jí cizí černý humor. Obojí je sladěno s bystrými psychologickými postřehy (ze života), důmyslně kombinovanou zápletkou a bojovými scénami, které mají břitký spád.
Kontrapunktem proti akcí a nestvůrami nabité Návštěvě – motýlem proti dramatickému skalisku, je pastelově snová, železniční momentka Stáni Kučové Odjezdy vlků. Žádá si čtenáře vnímavého a neuspěchaného, který ocení atmosféru a pointu.
Science fiction Epizit Roberta Fabiana modifikuje oblíbenou výchozí situaci: záhadná, zapomenutá civilizace na pusté planetě a skupina výzkumníků, kteří po jejích tajemstvích pátrají, každý z jiných pohnutek a s jiným cílem…
Jako by autor narychlo uplatňoval pozoruhodný nápad, jehož myšlenková hloubka a působivé líčení prostředí převáží nad vlastní dějovou linii; trénovaný čtenář navíc předem odhadne závěr. Přesto jde v rámci české SF tvorby o text, který zaujme.

3. Od nebesky politické fikce k myší science fantasy
Vílí krev, historická fantasy s pohádkovými prvky od Jany Kopečkové, se odehrává během pasovského vpádu na sklonku rudolfínské éry. Přináší klasické atributy, napětí, zápas, kouzla i lásku. Komorní příběh psaný kultivovaným jazykem nakonec působí přes drsnější momenty vyrovnaně a téměř idylicky. Je to příjemná povídka, ale zarputilý kritik by požadoval „větší tah na branku a víc šťávy“.
Tyhle charakteristiky spolu s jízlivou ironií mohou obě povídky Jiřího Pavlovského přímo rozdávat. Jsou brilantní, hořké, vtipné, brutální a přesvědčivé. Platí to jak pro rozsáhlejší politfiction Eskorta, tak pro stručnější fantasy hříčku Všechno, jak má být. Spletl by se čtenář, který by očekával pouze krvavou řežbu a zvučné hlášky… ne že by scházely!
Eskortě autor důmyslně skloubil šachy mezi nebem, peklem a českou totalitní společností osmdesátých let s úvahami o nenapravitelné lidské podstatě. Stýkání a potýkání Státní bezpečnosti s nadpřirozenem podkládá nenápadná a spádná filozofie, při níž se čtenář baví a zatrne mu zároveň.
Všechno, jak má být nabízí unikátní řešení souboje mezi temným mágem, usilujícím o vládu nad všehomírem, a odhodlanou bojovnicí. Vynalézavé, svým způsobem šokující – přitom pro Pavlovského tvorbu netypicky křehké.
Povídka Jakuba „Draka“ Kočího Zima klanu Kopretina by se dala označit coby surrealistická science-fantasy. V každém případě představuje hybrid mezi questem, v němž hrdinové vyrážejí zachránit svět, a ur-scifistickou zápletkou o vynálezu, který přináší zkázu.
Háček je v tom, že statečnými rytíři jsou myši a drakem zmutovaná kočka. Že mezi drtivé vedlejší účinky stroje – nejspíše zbraně, kterou proti sobě vymysleli lidé a která se vymkla kontrole, patří oživování předmětů, přeměňování tvorů a deformování reality.
Pavlovský konfrontoval mystiku a politiku; u Kočího splývají magie a technika v ohňostroji poetických gagů. Nejde ani tak o dramatické situace, i když je jich dostatek, pěkně akčních a nelítostných. O to víc vynikne autorovo kouzlení se slovy, chuť experimentovat (zdárně) a žonglovat se zavedenými klišé – k požitku čtenáře. Navíc ji lze jako jedinou povídku této sbírky žánrově označit za čistou tragikomedii.

4. Nic není, jak se zdá
Zmíněné úsloví by mohlo být ústředním mottem každého z příspěvků antologie, ať už se dá vztáhnout na postavy z povídek anebo na snahu tvůrců opustit stereotypy ve vyjádření, formě či postupech.
Upíři módně táhnou, ale to, co s nimi provedl Alexandr Kazda v Času pomsty, ještě nikdo nezkusil. Svižná groteska, při veškeré absurditě propracovaná, vystavila na střelnici nápadů zhrzeného prince vyšachovaného zlým bratrem, zběsilou variantu vampyrismu, zhrzenou milenku a hned půltucet kleteb, jednu horší než druhou. Krutě roztomilé vyprávění, jedno z nejzdařilejších.
Vážněji a s větší úctou ke kodexu fantasy nakládá se zavedenými modely Lívia Hlaváčková v temné baladě o magické moci příběhů Zapsaný osud. Zdařil se jí charismatický hrdina i věrohodná psychika stěžejních postav, překvapivé zvraty děje a neotřelé, důmyslné řešení.
Barvy od Kláry Skokanové se vznášejí na vlně „New weird“. Připomínají epickou báseň v próze. Jsou fantasy, ale připomínají sci-fi některými prvky: absencí klasického čarování, důrazem na technologii, byť fantaskní, černými „robotími“ pomocníky Patchy… Kolik emocí smí autor vložit do svého díla? Barvy, v nichž se rozvíjí osudové střetnutí učitele a žáka, dilema hledání krásy a ceny, kterou za ni člověk platí, chvílemi působí jako živá, rozechvělá bytost – pro někoho trochu exaltovaná, pro jiného zázračná.
Pozornosti čtenáře by neměla uniknout ani povídka Ve věci pana Stvořinského Marie Klepetkové; i když ji vychutná ještě lépe, pokud má nějaké ty znalosti z historie a ruské literatury. Co časovce z dob totality chybí na rozsahu, to si vynahradí na vybroušeném a dynamickém slohu a hravě literární zápletce. Škoda jen, že autorka si s vyladěním textu i jeho rozuzlením přichvátla.
Neobvyklou a náročnou formu scénáře zvolila pro svou SF military Edita Dufková. Poslední obhájce Hargiboru je v podstatě přepsaným zvukovým záznamem z dramatického ozbrojeného konfliktu mezi pozemšťany a obyvateli cizí planety. I tady se vrací motiv mýtu, legendárního příběhu, osobní oběti a zodpovědnosti – ale také sváru zájmů a jeho (ne)řešitelnosti.

5. Kniha pro literární jedlíky i labužníky
Editor Michael Bronec podle výzvy na zadní straně obálky své antologie opravdu nabízí k ochutnání nejrůznější podoby, které si mladá česká fantastika obléká. Jeho nakladatelství „Straky na vrbě“ neváhá poskytnout příležitost novým, neznámým autorům. Je jeho zásluhou, že knižní trh objevil Pavla Renčína, Martina D. Antonína, Roberta Fabiana.
Broncovu péči o jeho autory sympaticky dokládá i závěr sbírky: je věnován rozhovorům s většinou zúčastněných tvůrců, jimiž je čtenáři představuje a přibližuje. Ani tohle není běžný nakladatelský postup, tak jako není tak úplně obyčejná sama sbírka (i když o sobě tvrdí, že vznikla „jen tak“).
Rozmanitost povídek – žánrová, stylová, formální – může být podle mentality a založení čtenáře výhodou, nebo mínusem. Pro ty, kteří mají fantastiku rádi, by měla být jednoznačnou pobídkou. Najdou svého oblíbeného spisovatele nebo příběhy, které je osloví – a ostatní povídky, pokud by také nepotěšily, určitě nepohorší.

  • Michael Bronec (ed.): Třpyt mečů, záblesky laserů
  • vydaly: Straky na vrbě, Praha 2008
  • obálka: David Spáčil, Tomáš Kučerovský
  • 488 stran / 245 Kč
3. března 2008, Františka Vrbenská

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Třpyt mečů, záblesky laserů

Třpyt mečů, záblesky laserů
Vložit do pytle na zboží  Koupit 245 Kč 221 Kč