Trichamin, Tomáš Žlůva
 |
Trichamin aneb Dvakrát do stejné řeky
Nekupuji oblečení na tržnicích. Je sice levnější, ale u značkového obchodu mám jistou záruku, že tamní zboží je z kvalitního materiálu a kvalitně zpracované. Není to záruka stoprocentní, ale šance na kvalitní výrobek je mnohem větší.
Tomáš Žlůva, autor románu Trichamin, si řekl, že expert na krvavé lázně, Jiří Kulhánek, již dlouho nic nenapsal, tak může jeho místo zastoupit někdo jiný – potažmo on sám. Vzal několik osvědčených ingrediencí – nezničitelný hrdina, ještě nezničitelnější nepřítel, potoky krve, útěk a hlášky – smíchal je dohromady a doufal, že vyjde kultovní krvák typu Nočního klubu. Někdy se zadaří, a někdy také ne – záleží na poměru přísad a koření.
Píše se blízká budoucnost, kde megakorporace válcují státy a prosazují své zájmy drsnými prostředky. Smůla je, když si bezskrupulózní vědec, pracující pro stejně smýšlející společnost, vezme za pokusného králíka zfetovaného bezdomovce, který ovšem býval ruským vojákem. Jen tak shodou okolností patří vědec ke koncernu, který ovládá ruský oligarcha, jemuž zrovinka náš hrdina v minulosti pěkně nadzdvihl mandle.
Svět sice vypadá jako v blízké budoucnosti, ale asi to nebude tak docela pravda. Jak jinak vysvětlit, že Japonci kolonizují cizí planety a bez problémů lze splácat tkáně mimozemšťana, nazývaného zpravidla „šedivák“, a člověka. Vznikne tak nevábně vyhlížející hybrid se zajímavými vlastnostmi a nesmírnou regenerační schopností. Pokud ovšem použijete jako základ feťáka, tak příšerka používá jako „palivo“ narkomanovu drogu, toho času oblíbený utrejch trichamin. Zajímavé je, že dále už o kosmickém výzkumu nepadne ani slovo.
Zbytek knihy vyplňuje jen útěk, krvavá lázeň, útěk a vážený čtenář si již doplní. Jedinou odbočkou jsou krátké odskoky s tématem The Incredible Hulk, kdy se z nezničitelného hrdiny stává ještě nezničitelnější.
Psychologie? Zapomeňte! O hlavním hrdinovi se nedozvíte absolutně nic. Jeho myšlenky se točí jen kolem pomsty a přežití. Žádná historie, žádné soukromí a přátelé se zřídka dožijí rozhovoru.
Gradace děje? Zapomeňte! V celé knize žádný děj není, je to jen jedna velká řež s krátkými mezihrami na útěku. Možná je absence děje výhodou, protože není třeba se pozastavovat nad nelogičnostmi.
Hlášky? Ano, ty tam jsou. Ale že byste se nějak extra pobavili? Zapomeňte! Zalamování šipek (přeloženo: skákání po hlavě do úkrytu) mne napoprvé pobavilo, ale naposedmé vytočilo do nepříčetnosti. A naivní dvojsmysly o braní nohou na ramena? Ano, dá se to brát doslova, zvlášť při dostatku granátů, obětí a nedostatku autorovy soudnosti.
Kulhánka nedělá mistrem krvavé akce počet mrtvých ani počet morbidních žertů, ale čtivost. Čtivosti nedosáhnete bezduchým masakrem s hrdinou podobným zběsilému robotovi. Čtivost je dána motivací a psychologií hrdiny, kterému můžete uvěřit, že masakr není zbytečný a že jeho cílem je zastavit „ty zlé“, aby svět nebyl ještě horší.
Nuže, pokud vám stačí oblečení z tržnice a krabicové víno zajídáte „točeňákem“, vaše věc. Já si pořídím něco kvalitnějšího.
- Tomáš Žlůva: Trichamin
- vydal: Klub Julese Vernea, Praha 2007
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 200 stran / 195 Kč
