Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Tichá válka, Paul McAuley

McAuley Paul J.: Tichá válka

Autor je zaměřením biolog, biologii se věnoval i prakticky a přednášel ji na univerzitě, proto se nelze divit, že jeho oblíbenými tématy jsou právě biologie, biotechnologie a nanotechnologie. I tentokrát věnoval svým oblíbeným vědním oblastem velkou pozornost, i když žánr Tiché války je nejbližší space opeře.
Úvodem je třeba poznamenat, že Tichá válka v žádném případě není žánr military. Válka je sice tématem knihy, ale zůstává v pozadí a umožňuje autorovi přivést své hrdiny do různých prostředí a interakcí, do kterých by se v klidných dobách jistě nedostali.
Podle popsané situace je i bez vročení jasné, že román je relativně nový (2009) a autor podlehl módě klimatických alarmistů: Ve 23. století se Země vzpamatovává z klimatické katastrofy a následných válek, ze kterých vzešla vítězně uskupení jako Velká Brazílie, Pacifické společenství nebo Evropské společenství. Na Zemi se téměř zastavil vývoj, vítězné velmoci se zaměřují na obnovu zdevastované planety za pomoci všech dostupných zdrojů a většina přeživších lidí je koncentrována do aglomerací. Mocným hybným prvkem jsou rovněž „zelení světci“ s vizemi planety obnovené do podoby před katastrofou.
Mimo Země však také existuje osídlení – po válce o Měsíc a Mars se množství lidí uchýlilo na měsíce velkých planet a vybudovalo tam kolonie zvláštní po stránce politické, sociální, ekonomické i biologické. Zvláště v oblasti sociální a politické se autor skutečně vyřádil a provedl hrdiny knihy po mnoha komunitách s různými formami vlády, která se přelévá od utopie přes demokracii podle athénského vzoru, anarchii až k tyranii. McAuley se zaměřil nejen na rozdíly mezi komunitami, ale rovněž na jejich vývoj v pohnutých předválečných a válečných časech.
Na okolních planetách se vývoj nezastavil, tak může McAuley věnovat pozornost i své oblíbené biologii. Kupodivu se však kolonisté nezaměřili na hrátky s lidským genomem, jak se tolik obávají konzervativní pozemšťané, ale spíše na tvorbu nových ekosystémů měst a osad postavených na mrazivých pláních měsíců a „vakuových organismů“ – jakýchsi uměle stvořených konstrukcí schopných žít přímo na povrchu měsíců.
Většina děje se odehrává mimo planetu Zemi, ale volbou hrdinů autor se zaměřil na blok Velké Brazílie. Hrdinové jsou velmi různorodí – geneticky vytvořený voják, vojenský pilot, vědkyně-bioložka a vysoce kvalifikovaná pracovní síla na poli praktického využití genetiky.
Oba vojáci jsou popsáni jako psychicky vykolejené zfanatizované trosky, které jsou vyslány do boje sice s výcvikem technického rázu, ale jinak zcela nepřipraveni. Stejně tak větší manévry jsou vedeny zoufale amatérským způsobem, byť je velící generál popisován jako schopný stratég a velitel. McAuley evidentně nemá v lásce armádu, ale obávám se, že popisovaná psychická labilita, neschopnost a nekompetence obou vojáků je spíše jeho zbožným přáním než odhadem budoucí situace. V popisované situaci, kdy mimo měst řádí skupiny dobře vyzbrojených renegátů a většina prostých dělníků pracujících mimo bezpečné území prochází vojenským výcvikem, se mi autorovy popisy armády jeví jako vykonstruované.
Obě ženské hrdinky jsou navzájem zcela protikladnými charaktery, byť jsou obě specialistky na genetiku. Vědkyně je doslova schopná všeho, pokud si zachová postavení. Je naprosto chladnokrevná a pro svůj prospěch obětuje cokoli a kohokoli. S těmito charakteristikami se vůbec nedá mluvit o nějaké hlubší psychologizaci – postava pouze prochází příběhem a dělá to, co jí může přinést výhody. Slova jako city nebo svědomí se v jejím případě vůbec nedají použít.
Praktička je jedinou postavou knihy, která má nějaký uvěřitelný charakter a během příběhu se vyvíjí. Postupně ji ve flashbacích poznáme od dětství prožitého v podivné sektě až do současnosti a čtenář si může udělat obrázek o jejích motivech a vývoji. Autor hrdinku nenechá vydechnout a vždy ve chvíli klidu přichází další zlom a krizová situace.
Román stojí na popisech mimozemského sociálního a ekonomického prostředí v interakci s pozemšťany, kteří se zoufale snaží získat nové technologie. Vypiplaným bonbónkem je pak biologie, která se táhne celým románem spolu s oběma hrdinkami – bioložkami. Autor si vychutnává popisné pasáže s různými druhy futuristických rostlin a ekosystémů.
Musím se bohužel zmínit o korekturách, které odpovědný redaktor podcenil. Pustit do prodeje knihu v pevné vazbě s hrubými gramatickými chybami je smutné.
Závěrem mohu říci, že kniha rozhodně není military a nejbližší označení by asi mohlo být moderní space opera. Román se dobře čte a nemá mnoho hluchých míst, ale je silně ovlivněn autorovým pohledem na armádu a módní vlnou „boje proti globálnímu oteplování“. Rovněž většina postav slouží jen autorovým cílům a nemají propracovaný charakter, což je čtenáři vynahrazeno prostředím a vztahy, kterým je věnována maximální pozornost. V knize je tolik motivů, že se nakonec ztrácí nějaká myšlenka, snad je jediné je jasné – život půjde dál.

  • McAuley, Paul: Tichá válka.
  • Plejáda publishing, Plzeň 2010
  • Překlad Jakub Rak.
  • Obálka Martin Zhouf.
  • 430 stran / 349 kč
25. února 2011, Piter

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).