Světy zvrácených vášní, nespoutaného sexu, bolesti i krve, rozbor knih Petry Neomillnerové
![]() |
Jsou místa, jejichž návštěva není právě tou nejbezpečnější záležitostí. Přesto, nebo právě proto, mají jisté kouzlo, kterému se prostě nedá odolat. A temné říše, v nichž svým nemilosrdným perem vládne Petra Neomillnerová, za trochu toho rizika určitě stojí. Klokotá v nich totiž život a smrt i láska se tu prolínají v těch nejobyčejnějších a nejbizarnějších podobách. Jen pozor, aby se vám z vůně ženského těla, smradu zvratků či pachu právě prolité krve nezatočila hlava…
Fantasy a sex
Bývaly doby, kdy samozvaní kritici rozhořčeně dštili oheň a síru na onu
pokleslou FANTASY, kde se to jistě jen hemží scénami plnými násilí,
vulgární mluvy a neřestné erotiky! A obálky knih, z nichž se mnohdy
svůdně usmívaly nadmíru vybavené dívčiny oděné jen do minimalistického
brnění, které ovšem připomínalo spíše exoticky vypadající plechové
spodní prádlo a bylo stejně tak i dráždivé, jako by jim dávaly za
pravdu.
Kdyby si ovšem oni „mravokárci“ dali trochu práce a do knih s takovou
vervou odsuzovaných alespoň nahlédli, s překvapením by zjistili, že
fantasy se erotice povětšinou vyhýbala jako čert kříži. Pravda, bylo zde
i pár výjimek, cyklus o planetě Gor z pera Johna Normana je jednou
z nejmarkantnějších, ale v naprosté většině jako by pro spisovatele
žánru byla erotika a nedejbože! sex Terrou Incognitou. Dokonce
i dnes, ačkoliv je doba mnohem otevřenější a tolerantnější, chodí
mnoho autorů kolem této tak dráždivě polonahé slečny po špičkách, jen
aby nevzbudili její případný zájem. Někdy to skoro vypadá, jako by sex do
fantasy nepatřil už jaksi z principu. Kupodivu s násilím nikdo takové
problémy nemá, takže různé uťaté údy, postínané hlavy, vyhřezlá
střeva či chlístance krve se rychle staly nedílnou součástí mnoha
příběhů tohoto žánru.
![]() |
Naštěstí se objevuje stále víc nespokojenců, pro něž je pěkná milostná scéna, často i detailně popsaná, stejně dobrým dějotvorným prvkem jako krvavá bitva, filozofování velebných kmetů či praktikování temné magie. A tak sex pomalu, ale neúprosně infiltruje fantasy a autoři s ním stále častěji v rámci svých možností a představ experimentují. A občas se vynoří skutečný buřič a bouřlivák, nezkrotný duch, kterému je tohle vše málo. Rozhodne se proto trochu víc přitlačit na pilu a jeho texty pak v celé nahotě ukazují, že sex je jednou z nejoblíbenějších i nejkouzelnějších částí života nejen lidí. Ale může být stejně tak příjemným potěšením jako temnou vášní či bizarní zvráceností. I česká fantastika má takovou rebelku a vizionářku – Petru Neomillnerovou.
Přišla, napsala, ohromila?
Petra Neomillnerová prošla coby autorka raketovým vzestupem. Za pouhé
čtyři roky se z téměř neznámé začátečnice stala zkušená toreadorka,
která může směle vstupovat do arény české fantastiky hlavním vchodem.
Její texty vzbuzují nezřízené nadšení i znechucené odsudky, nikdo ale
vůči nim nezůstane lhostejný. A právě na to ona sází. Ráda provokuje a
dráždí – samotným pojetím postav, jejich mluvou kořeněnou nadávkami a
vulgárními gesty, více než otevřenými sexuálními scénami, brutálním
násilím hnaným do extrémů i očividnými bizarnostmi. Nic z toho ale
nepůsobí samoúčelně, vše má své místo v konstrukci příběhu, který
vypráví, a dodává mu příchuť jedinečnosti i svěží originality
spojené zejména s hlavními hrdinkami textů.
![]() |
Těmi jsou v naprosté většině sebevědomé, nezávislé ženy odhodlané samy si řídit svůj život navzdory všem problémům, které jim to může přinášet a přináší ve světě, jemuž vládnou muži. Dokáží přijmout rány osudu a nesesypat se či nepropadnout hysterii. Právě naopak, se skřípáním zubů v sobě najdou vždy znovu a znovu sílu se zvednout a ránu původci vrátit. Mohou být pokořovány, mučeny, znásilňovány či vězněny, ale nikdy se je nepodaří opravdu zlomit. Na to jsou příliš nezkrotné a samotná jejich podstata jim prostě nedovoluje to vzdát. Právě v tom spočívá jejich kouzlo i neodolatelnost pro čtenáře. A jejich tak otevřeně vystavovaná živočišná sexualita je zároveň výrazem pohrdání konvencemi a přetvářkou stejně jako projevem skutečné svobody i jakýmsi vzdorným výkřikem, jež hlásá: Nebojím se být svá!
Neomillnerová ve svých textech staví na hlavu zavedené představy o rolích jednotlivých pohlaví. Silné ženské hrdinky tu jaksi samozřejmě přejímají vůdčí role a jejich mužští souputníci to se stejnou lehkostí akceptují. To je případ nejen partnera čarodějky Moire Desmonda, ale i Lotina milence Uriáše nebo Tinina Kaye. Je až úsměvné, jak lehce se jejich ega smiřují s dominantní nadvládou ženského živlu a s pozicí druhých houslí. Neznamená to však, že by se tím stávali loutkami voděnými na provázcích vášní a chtíčů. Desmond, Uriáš, a dokonce i Kay si plně uvědomují, co ztrácejí, ale zároveň více než dobře chápou, že jinak by jejich vztah s Moire, Lotou či Tinou nebyl možný. Jejich ženy jsou prostě příliš silné a nezávislé.
Anne, Moire, Tina, Lota i Alke – tady je máte!
Prvotním předobrazem a archetypem, z něhož se odvíjejí všechny další
hrdinky, je Anne známá hlavně z povídkové sbírky Hry na
bolest. Ta byla původně vytvořena pro příběhy se silným
erotickým nábojem (SM) publikované na webu a zasazení do fantasy rámce bylo
zpočátku spíše snahou po ozvláštnění. Jistou ironií tedy je, že
fantasy se nakonec stala žánrem, v němž Neomillnerová prorazila. Ale zpět
k Anne. Ta je na jedné straně trochu naivní dívenkou s ještě dětskou
duší, která pociťuje zoufalou potřebu někam a k někomu náležet, a na
straně druhé životem protřelou poběhlicí, jež myslí hlavně na sebe a
využije každou příležitost si ulehčit život nebo se vykroutit z maléru.
I když je většinou platbou vlastní tělo. Přesto dokáže pro toho, na kom
jí záleží, udělat neskutečně mnoho. Anne je tak trochu děvka a světice
v jednom.
![]() |
To jí mimo jiné pojí s dalšími hrdinkami Petry Neomillnerové –
čarodějkou Moire, upírkou Tinou Salo i zaklínačkou Lotou. I ony jsou
nezkrotné, bojovné a tvrdohlavé, i v jejich životech hrají značnou roli
sex a libido. Avšak, ačkoliv všechny vycházejí ze stejných kořenů,
přece jen se od sebe liší. Moire je osobitou intelektuálkou
s filozofickými sklony, která sice už vystřízlivěla z iluzí, ale stále
bere vážně svůj slib pomáhat lidem a snaží se ho naplňovat. Tina Salo se
zase prezentuje jako pořádná mrcha a bestie, což ale plně odpovídá
jejímu naturelu a jde k image vampa. Tato postava Neomillnerové vysloveně
„sedí“, takže jí podává s notnou dávkou potměšilé krutosti,
cynismu i až sadistické otevřenosti. Ale občas i Tina překvapí
nečekaně citlivým přístupem a empatií.
No a zaklínačka Lota? Ta je poněkud jednodušší, přímočařejší a
živočišnější než ostatní. Ale v jednoduchosti je jistá krása a
elegance. A v neustálém boji o život není moc místa pro hlubokomyslné
úvahy. Lota je prostě žena činu, která většinou nemyslí na
následky.
Každé z těchto tří postav přisoudila stvořitelka stálého partnera,
nebo chcete-li raději alfa samce, kteří je milují, a které milují zase
ony. Moire přisoudila Desmonda, Tině Kaye a Lotě Uriáše. To však ani
jedné nebrání občas se „pomuchlovat“ s někým jiným nebo si jinak
vyhodit z kopýtka. Což jim ale zase dokáže pořádně zkomplikovat už tak
složitý a nebezpečný život. Jejich partneři na to reagují různě – od
občasných lehce žárlivých scén Desmonda, přes pochmurnou odevzdanost Kaye
až po gentlemanskou toleranci Uriáše. Ani jeden z nich totiž nechce ztratit
to, co má – ženu svých snů. A tak Desmond se nakonec smíří s druidem
Laegem, jehož vztah s Moire se ostatně mění v téměř shakespearovskou
tragédii, Kay blahovolně přehlíží Darka, no a Uriáš? Ten si dokonce
zaklínače Torgeho oblíbí! Vždyť proč by se měl zlobit na někoho, kdo se
honí za každou sukní.
![]() |
Tak trochu stranou ostatních stojí nekromantka Alke, hlavní hrdinka zatím nejnovějšího románu Petry Neomillnerové. Je totiž postavou mnohem temnějšího a děsivějšího ražení než všechny ostatní, o nichž tu zatím byla řeč. A není divu, po dlouholeté „převýchově“ ve Skále, kde je mučení, ponižování a znásilňování na denním pořádku, by si jen málokdo uchoval zdravý rozum a pozitivní přístup k životu. A tak se z Alke stává nelítostná bestie, která je schopná těch nejstrašnějších zločinů a největších zvěrstev. Jenže pokud si její „stvořitelé“ mysleli, že se jen pokorně podvolí osudu, pořádně se spletli. I v Alke je totiž ona ženská nezdolnost, tvrdohlavost a chytrost, které je tak typická pro všechny protagonistky příběhů Petry Neomillnerové. I ona si svou další cestu životem vybírá sama. Kdo ví, možná i ona má naději. Naději, která se jmenuje Nix. Svého malého synka.
Svěží vítr nebo jen módní výstřelek?
Proč vlastně knihy Petry Neomillnerové vzbuzují u čtenářů takové
ohlasy a čtou se? Je to jen ono příslovečné kouzlo něčeho nového a
šokujícího ve všech těch otevřených sexuálních scénách, dialozích
hemžících se ne zrovna vybranými slovy či detailních popisech syrové
brutality a krutosti, jež však zanedlouho vyprchá?
Jistě ne. Neomillnerová totiž přináší svěží příběhy plné
skutečných, živých lidí, které nestaví jen na lascivní fascinaci sexem a
násilím. Lví podíl na oblibě textů mají samozřejmě jejich
protagonistky, které v záplavě různých altruistických a odpovědných
hrdinů zachraňujících svět působí jaksi lidštěji a přirozeněji.
Rovněž styl vyprávění z pohledu samotné hrdinky dává čtenáři lepší
možnost ztotožnit se s postavou. A zapomenout nesmíme ani na důraz na
realistické dialogy, což si autorka osvojila už při práci scenáristky.
Když k tomu přidáme věrohodně podané prostředí, ať už se jedná
o středověké kulisy či moderní Prahu, máme v kostce hlavní kameny, na
nich stojí úspěch Neomillnerové jako spisovatelky. No a ty šťavnaté
sexuální scény jsou pak jen příslovečnou třešinkou na dobře upečeném
dortu. Bude jistě zajímavé sledovat, jakým směrem se její tvorba bude
ubírat dál.
Článek je rozšířená verze toho z magazínu Pevnost 8/2008.
13. října 2009, Martin Fajkus