Stín Černého hvozdu, Míla Linc
 |
Straky ze sebe vyrazily triumfální zaskřehotání. Jak by taky ne, Stín Černého hvozdu dopadl na košatou vrbu, které tímto přibyla již stá ratolest. Tato kniha je nejen jubilejní stou knihou, kterou nakladatelství Straky na vrbě vydalo, ale zároveň i románovou prvotinou Míly Lince. Stín Černého hvozdu bychom mohli zařadit do kategorie pseudohistorické fantasy, svět stvořený autorem jako by z oka vypadl tomu našemu v období středověku, reálie jsou velmi věrné, jak se také dá od autora dvou příruček Středověký svět očekávat.
Chladným podzimním ránem se ozve zděšený výkřik, který rázem probudí celý dosud slastně spící Kozí hrádek. Divoká říčka Bělava s sebou přinesla mrtvé tělo. A ne jen tak někoho. Samotného hejtmana, pána Kozího hrádku, zástupce krále. Několik bodných ran na hrudi je více než výmluvných. Richard z Nemanic, hejtmanův zástupce, vzápětí zjistí, že hejtman není jediným zavražděným. Krčmář a jeho čeleď, několik svatebních hostů, dva kejklíři a hejtmanův syn, jemuž takto neslavně skončil den svatby. Všichni spali v jedné budově a nikdo se již neprobudil. Smrti unikl pouze mladý kejklíř Žibřid, vyspávající kocovinu v kupce sena, a Richardova sestra Neša, která byla vrahy unesena ze svatebního lože. Ve stáji mezi slámou a kozími bobky naleznou ztracenou minci Černoborského vévodství, souseda a věčného rivala království. A stopy koní vedoucí do Černého hvozdu směrem k Černoboru.
Richard rozkáže sebrat muže a pronásledovat únosce. Neodjíždí se mu ale lehce, ví, že bude stát proti profesionálům, zima na spadnutí, jeho žena čeká dítě a dala mu na výběr, buď záchrana sestry, nebo ona. Jejich cesta navíc vede nitrem Černého hvozdu, který v sobě ukrývá prastaré zlo a také tajemství Richardova pravého původu a jména. Naštěstí se může spolehnout na rytíře Sovičku, který se přísahou zavázal pomoci mu zachránit sestru.
Kejklíř Žibřid, který jako jediný masakr přežil, by se rád přidal k záchranné výpravě, aby pomstil smrt svého otce a strýce. Není mu ale vyhověno. Než se stačí vyrovnat se zármutkem a vymyslet, co dál, zubatá po něm znovu natáhne drápy. Vrah chce zřejmě dokončit svou práci a zabít i toho, kdo předtím unikl jeho pozornosti. Žibřid má ale štěstí a unikne paní Smrti podruhé. Muž skrytý pod černým pláštěm se však nehodlá vzdát, skrývá se ve stínech a čeká na další příležitost. Žibřid mu s pomocí vorařů uteče po řece a rozhodne se vydat za pomstou na vlastní pěst.
Král Granice je zprávami z Kozího hrádku překvapen. Jak by taky ne, když většinu volného času věnuje lovu. Jeho rádce Rainer je naštěstí muž na pravém místě, který ví o všem. Třeba i o tom, že v Černoborském vévodství se chystá vládní převrat. Že by to s vražděním na Kozím hrádku v přímém sousedství hranice s Černoborem nějak souviselo? Vojenská odveta bude nezbytná a bude nutné zaskočit nepřítele, dokud je oslabený vnitřním bojem, tam, kde by to nejméně čekal – dobýt dosud nedobytnou pevnost Drakovec. Na čí stranu se ale přikloní císař? A na čí neméně mocná Magická gilda a řád paladinů?
Jak je patrno z předchozího textu, Stín Černého hvozdu nemá pouze jednu dějovou linii, paralelně jich v něm běží hned několik, sbíhají se a zase rozbíhají, aby se v závěru vše spojilo a vyjasnilo.
Děj příběhu někdy plyne rychle, jednou se ženeme s hrdiny ozlomkrk za pronásledovanými, jindy sedíme u piva v hospodě a posloucháme Žibřidovy písně. Nechybí ani boj, autor znalý boje s mečem z LARPů dokázal věrohodně popsat souboje, stejně tak i bitvu. Velkou předností knihy je propracovanost postav jak hlavních, tak i vedlejších. Většina z nich – Richard, rytíř Sovička, pan Terenc, kníže Zikmund – skrývá nějaké tajemství z minulosti, postupně je s nimi odhalujeme. O obveselení se nám postará, ostatně jsme přece v dobách středověkých, kejklíř Žibřid – ať už svými milostnými dobrodružstvími, která nedopadnou vždy dle jeho očekávání, nebo lechtivými písničkami, jejichž texty se v knize objeví:
„Když máš hnusnou babu,
hledej jinou,
krásnou čistou pannu,
lásky chtivou.
O, o všechno rozkvetlo.
Dokonce i panenství svou pannu ztratilo,
ne že by to panně příliš vadilo.“
Obzvláště vydařená obálka Jany Šouflové nás, ještě než se začteme, na začátek příběhu příjemně naladí. O vnitřní ilustrace s výjevy děje se postaral Ondřej Janovský, kresby mají lehce komiksový ráz.
Autor svůj propracovaný svět stále dotváří, napsal z něj také několik povídek a nyní pracuje na volném pokračování této knihy, na něž se ti, kterým se Stín Černého hvozdu líbil, mohou těšit.
- Míla Linc: Stín Černého hvozdu
- vydaly: Straky na vrbě, Praha 2009
- obálka: Jana Šouflová
- 424 stran / 225 Kč
