Společenstvo vlků, Vladimír Pospíchal
 |
Vladimíru Pospíchalovi vycházejí povídky už víc jak deset let a vypsanost ruky je na jeho románu Společenstvo vlků znát. V temné středověké fantasy postavil proti mocichtivým mnichům a krvelačným vlkodlakům pouze tři dospívající děti, přesto dokázal čtenáře přikovat ke stránkám.
V lesích na východě, za kamennými zdmi kláštera vychovávají mniši zabijáky – křížence vlků a lidských žen. S armádou vlkodlaků se holohlaví muži s vytetovanými kříži vydávají na vražednou pouť na západ a vypalují každou osadu stojící v cestě. Takový osud potkává i vesnici Kirka a jeho dvou kamarádů. Ráno po návratu z nočního táboření v lese už místo chalup najdou jen spáleniště a mrtvá těla. Umírající stařec jim však ještě stačí dát důležitý úkol – musí jet nejkratší cestou přes poušť až k moři na západě a varovat krále před hrozícím nebezpečím. Pouť ve vyprahlém písku je však pro mladé kluky neméně smrtící.
V malém stavení na okraji pouště žije loupežník Mustafa se dvěma dospívajícími dětmi. Pracovité a starostlivé Miře už se začínají rýsovat ženské tvary a její o pár let starší otylý, líný bratr Arnold po ní neustále pokukuje. Mustafa každý den s obavami hledí na požáry na východním obzoru, až mu to nedá, a vypraví se na ně podívat blíž. Víckrát už ho nikdo neuvidí. Není asi pro čtenáře překvapením, že příběhy obou skupinek dětí se brzy protnou a krále jedou varovat společně.
Vladimír Pospíchal stvořil temnou historickou fantasy a do jejího středu vložil příběh dospívajících dětí, jež pod tlakem okolností a nepřízně osudu musí dospět a postarat se samy o sebe. Román tak má docela jednoduchou zápletku, jež ale není tím hlavním, co čtenáře drží u stránek. Atmosféra nebezpečí a strachu z neznáma není sice přímo hororová, působí však mrazivě svou reálností. Autor využívá i nezbytných scén, které by při filmové podobě diváky lekaly a přibily do křesel. On jenom tak z plezíru dětský hrdina – i když strašpytel – nezalézá pod postel, když slyší vlčí vytí. Jít v noci do temné stodoly nebo se koupat v jezírku uprostřed lesů, když ve tmě svítí jen vlčí oči, chce pořádnou dávku kuráže. Břemeno zodpovědnosti za přežití a zorganizování výpravy přebírá nakonec ve skupince dívka, což lze ocenit zejména u autora – muže.
Autorovi se velmi dobře podařilo vykreslit charaktery všech dětských hrdinů a především odvážné Miře čtenář neustále drží pěsti, zato jejího líného a zbabělého bratra Arnolda by nejraději nakopal do masitého zadku. Kirk je smířený s osudem a trochu zaniká ve stínu Miry, která příběh ovládla.
Závěr zvolil Vladimír Pospíchal poněkud netradiční, takže čtenář netuší, kudy by se mohl připravovaný další díl ubírat. Nicméně Společenstvo vlků je tak čtivě napsáno, že není důvod v četbě nepokračovat. Snad se pokračování dočkáme co nejdříve.
- Pospíchal, Vladimír: Společenstvo vlků
- obálka: Luděk Neužil
- vydal: KAVA – PECH, Dobřichovice 2011
- 172 stran / 160 Kč