Soumrak od Glukhovského je apokalyptický horror, který stojí na vratkých nohách, Dmitry Glukhovsky: Soumrak
 |
Mayský kalendář a Apokalypsa, která měla náš svět potkat před Vánoci roku 2012, byly velmi populárním a mezi lidmi propíraným tématem. A právě tomuto fenoménu se rozhodl věnovat Dmitry Glukhovsky ve své nejnovější knize Soumrak, ve snaze navázat na svůj literární úspěch předchozího postapokalyptických děl Metro 2033 a Metro 2034.
Soumrak byl zamýšlen jako mysteriózní thriller s apokalyptickým motivem. Bohužel, již od samého počátku, kdy autor představuje hlavní postavu a okolní svět, se spousta reálií podsunuje čtenáři naprosto prvoplánově a uměle. Hlavní hrdina jménem Dmitrij Alexejevič je muž středního věku, který žije v současné Moskvě a živí se jako překladatel na volné noze. To, že by v současné době při své profesi nepotřeboval mobilní telefon, se dá ještě tolerovat. Ovšem to, že jako „nájemný“ profesionální překladatel nemá možnost používat internet, potažmo počítač, protože žádný nemá, a všechny překlady píše na stařičkém psacím stroji, už je trošku silná káva. Ale budiž.
V tíživé finanční situaci se Dmitrij před Vánoci rozhodne přijmout překlad ze španělštiny, ačkoliv je specialistou především na překlady v obchodní angličtině a se španělským jazykem nemá téměř žádné zkušenosti. Do ruky mu padne podivný rukopis psaný archaickou španělštinou popisující conquistadorskou výpravu na polostrově Yucatán.
Je až s podivem, s jakou lehkostí dokáže člověk bez příslušných znalostí přeložit takto obtížný text pouze s obsáhlým španělským slovníkem. Pro čtenáře citlivější na český jazyk je třeba zmínit, že v rámci překladu začíná nový odstavec původního španělského textu slovem „Že“. Pokud tedy čtete přeložené pasáže příběhu (které jsou samy o sobě poměrně poutavé), ve kterých se na každém druhém řádku vyskytuje na počátku věty „Že“, může to vést k amoku, který vás přinutí umlátit autora, překladatele a vydavatele – ne nutně v daném pořadí.
Začátek (čtenářova) konce
Překladem textu však celý příběh Soumraku teprve začíná. Výprava do Yucatánského pralesa ze stránek vyříznutých z neznámého rukopisu začíná postupně vrůstat do reálného života hlavního hrdiny. Postupně kolem sebe začne vnímat podivné události. Vše začíná ohranou horrorovou klasikou – dechem v temné vedlejší místnosti, následuje podivný španělský nápis na dveřích vytvořený bytostí podobné golemovi, a nakonec i vražda sousedky, kterou Dmitrij sleduje kukátkem ve dveřích. Počet přeložených stránek rukopisu je přímo úměrný ohrožení života překladatele, který je však příběhem natolik pohlcen, že veškeré hrozby ignoruje a překládá další a další strany.
Dmitry Glukhovsky v pěti bodech
- Glukhovsky se narodil 12. června 1979.
- Proslavil se hned svoji prvotinou – Metro 2033. Metro původně vycházelo jako internetový projekt, který mohli čtenáři ovlivňovat. Knižně vyšlo Metro 2033 v roce 2005.
- Kniha se stala fenoménem – prodává se ve více než 20 zemích a počet prodaných kusů se blíží půl milionu. Vznikla podle ní také počítačová hra a Hollywood projevil zájem o zakoupení filmových práv.
- V roce 2007 byl knižně vydán Soumrak, který měl původně také podobu blogu ovlivnitelného čtenáři.
- Prozatím poslední dílem bylo Metro 2034 (vydáno v roce 2009), pokračování autorovy prvotiny. Z další „blogové tvorby“ se tentokrát Glukhovsky rozhodl posunout knižní formu směrem k umění – nechal ke knize vytvořit oficiální soundtrack a ilustrace známých ruských umělců.
Právě ono ponoření se do příběhu je jeden z kamenů úrazu celé knihy – myšlenku, ať již jakkoliv dobrou, se Glukhovskému nedaří podpořit argumenty, a tak čtenář marně pátrá po motivu, který hlavnímu hrdinovi brání zahodit překlad a nechat vše být, případně v pozdějších fázích utíkat jako o život někam na venkov, kde ho (snad) temné síly nedostihnou. A když už se snad mají nějaké pofidérní motivy objevit, jsou velice nepřesvědčivé. Částečným „řešením“ problému může být fakt, že hlavní charakter, kolem kterého se celý příběh knihy odvíjí, je poměrně plochý a nedostatečně propracovaný, čímž původní záměr obhájit jeho překladatelský zápal dost trpí. Autor se snaží čtenářům naservírovat něco, čemu nemohou od samého začátku věřit, čímž se atmosféra celé knihy boří jako domeček z karet při hurikánu a zbývá vcelku slušně odvedené řemeslné dílo, ale bohužel nic víc.
Dalším prohřeškem, který bije v Soumraku do očí, je okatá manipulace s hlavní postavou. Autor občas působí bezradně, a tak namísto lámání si hlavy s tím, jak může Dmitrij získat určitý předmět nebo se dostat na nějaké místo, použije jako hybatel děje náhodu či štěstí. Chudák překladatel je místy postrkován cíleně jako figurka po šachovnici, aby se vešel do děje přesně dle Glukhovského šablony – zatímco logika se válí zřejmě někde na pláži v Karibiku a jediné, co po ní zbylo, je nepřehlédnutelný nápis „DOVOLENÁ“.
Na závěr o závěru
Soumrak je jasným příkladem toho, že i (pod)průměrnou knihu dokáže spasit dobrá pointa. Když už se čtenář prokouše pofidérním dějem, je odměněn smysluplnou a originální pointou. Vkrádá se otázka, proč nebyla celá kniha stejně dobrá jako její vyznění, či dokonce zda konec nebyl napsána jako první a celý předchozí děj je jen jakási „povinná vycpávka“ nevalné úrovně. Rozhodně však neplatí rčení: „Konec dobrý, všechno dobré.“ Dmitry Glukhovsky jasně ukázal, že má potenciál. Stín vržený Metrem 2033 rozhodně nepřekročil, naopak ukázal, že ještě musí literárně vyzrát.
- Dmitry Glukhovsky: Soumrak
- Euromedia Group – Knižní klub, 2013
- Obálka: Vojtěch Kybal
- Překlad: Rudolf Řežábek
- 344 stran, 299 Kč (v e-shopu již za 269 Kč)
