Sandman – Předehra: Na úplném konci to všechno začíná…, Neil Gaiman: Sandman - Předehra
 |
Máme tu další závěrečný svazek Sandmana. Neil Gaiman tvrdí, že se do jeho světa vydal opravdu naposled a my všichni doufáme, že to není pravda. Protože i tentokrát je to neskutečně úžasný výlet za hranice fantazie.
Sandmanovská sága se uzavírá kruhem, vrací se svůj počátek, zakusuje se do vlastního ocasu a vydává se na cestu mnoha – snad lehce odlišných – převypravování. Je v tom veliká magie, prostupující všechno a hlavně naše sny; Gaiman si jí je dobře vědom a nejvíc ji promítl právě do Sandmana. Nakonec tak přichází předehra, která si v sobě ale vědomě nese vše, co bylo dosud odvyprávěno a ukazuje, jak je čas nepodstatný – i když stál u zrodu všeho.
Jak píše sám autor v předmluvě, s hrdinou jsme se kdysi seznámili ve chvíli, kdy se „vracel z daleké galaxie, po krutých zkouškách neskutečně znavený“. Téměř po 30 letech se dočkáme odpovědi na to proč. A mnoha dalších odpovědí. A ještě více otázek. „Ale to bohužel patří k podstatě Sandmanova světa,“ dodává k tomu Neil Gaiman.
Sandman se postupně – stejně jako třeba spřízněná sága o Bažináči od Alana Moora a Ricka Veitche – vyvinul od v podstatě klasického komiksového vyprávění (s odvážnými přesahy od samého počátku) až k něčemu, co mantinely mainstreamového komiksu dalece přerůstá a stává se Uměním. Předehra je – dokonce i poté, co předvedli mistři ilustrátoři ve Věčných nocích – jeho absolutním triumfem. J. H. Williams III. se vydává daleko za hranice komiksových okýnek, stránky přetékají barvami, tvary a vrstvami – vyprávěním ve vyprávění. Ostatně vypůjčme si opět slova vypravěčské poloviny tohoto tandemu: „Já nepsal něco, co se nedalo nakreslit, a on to nakreslil, i když to bylo nemožné.“
Williams na jedné stránce klidně s až nepochopitelným citem kombinuje několik stylů malby / kresby, aniž by celek působil roztříštěně či nepatřičně. Díky jeho mistrovství se čtenář bleskově přelévá mezi náladami, světy, žánry a galaxiemi… a vnímá je všechny najednou. Jak už to u velikých (komiksových) děl bývá, zvlášť u těch, za kterými stojí Neil Gaiman a spol., celý ten zážitek je až znepokojivě surreálný. Vzpomeňme si ostatně na jiný, neméně skvělý Gaimanův komiks, Černou orchidej. Za tou samozřejmě po výtvarné stránce nestál nikdo menší než Dave McKean, který pro Předehru dodal nádherné – a velmi znepokojivé – obálky.
Tolik vyprávění v Předehře je, a to ještě ani nejsme u příběhu. A ani ten v nejmenším neselhává. I když se Gaimanovo vypravěčství v posledních letech trochu ztratilo v symbolismu a nepříliš rozpracovaných prvotních nápadech, tentokrát se vrací na úplný vrchol svých tvůrčích sil. Příběh je silný, vypointovaný, a i když se vine psychedelickou krajinou snů a napříč galaxiemi, neztrácí samotný proces vyprávění nikdy ze zřetele. Musela to být těžká zkouška a autor v ní obstál na jedničku.
Připočtěme nádherné vázané vydání a nezvykle štědrou porci bonusů – obálek, rozhovorů a textů, v nichž nás jednotliví tvůrci nechávají nahlédnout do tajů svého řemesla – a máme tu jednu z nejjasnějších a nejvýhodnějších knižních investicí. Pokud by to měl být opravdu konec, pak si Sandman nemohl lepší rozloučení přát. Zvláště, když s poslední stranou Předehry to vše vlastně teprve začíná a my opět saháme po prvním svazku, který navíc vyjde brzy – česky premiérově – v barvě. Ale to už je jiný příběh. Nebo ne?
- Neil Gaiman: Sandman – Předehra
- Kresba: J. H. Williams III.
- Překlad: Viktor Janiš
- Crew 2016
- 224 stran, 799 Kč (v e-shopu Fantasye již za 719 Kč)
