S OBROVSKÝM MNOŽSTVÍM POSTAV U JORDANA A ERIKSONA SE VYROVNÁVÁM DOST BLBĚ

práskla na sebe s chutí jedna z nejznámějších brněnských překladatelek fantasy a sci-fi Dana Krejčová. Právě díky ní se k českým čtenářům dostávají knihy takových spisovatelů, jako je David Gemmell, Steven Erikson či Robert Jordan. Jak vidno z titulku, ti poslední dva jmenovaní jí sice občas přidávají vrásky na čele, ovšem nakonec si vždycky nějak poradí. Inu, je to holka šikovná. Dana ale nepřekládá jen knihy, věnuje se i komiksům a občas pracuje jako překladatelka i pro televizi.

Jaký je vlastně život takové překladatelky na plný úvazek?
No, ráno musím vstát, to je první problém. Pak se musím probudit, to už bývá trochu lepší, protože mi k tomu pomáhá štěně (tedy čtyřnohé). A nastává největší problém – donutit se pracovat. Občas na sebe musím být jako svůj šéf hrozně přísná, protože jako podřízená jsem naprosto nezodpovědná a svému šéfovi to tedy opravdu nezávidím.

Jak ses vlastně dostala k překládání?
Ono to tak nějak vyplynulo. Na škole jsem se trochu nudila, tak jsem napsala do jednoho nakladatelství a oni mi poslali knížku na překlad. A potom to už jaksi pokračovalo dál. Teď už je to spíš tak, že mi píšou, no, spíš volají, nakladatelé, že něco potřebují, obvykle předevčírem. Občas je to vážně k zbláznění.

Proč sis vybrala právě fantastiku?
Vždycky jsem milovala pohádky a tohle jsou vlastně pohádky pro dospělé. Ale překládám i historické věci, detektivky a komiksy, což mě docela baví, a taky pro kamaráda něco o plísních na kaštanovnících, což už zase taková zábava není.

Můžeš prozradit, podle čeho se rozhoduješ, jestli knihu budeš překládat, nebo ne?
Vzhledem k tomu, že mám na krku dva šílené cykly (Jordana a teď ještě Eriksona), tak dnes většinou podle toho, jak je dlouhá. A taky podle toho, jak který nakladatel škemrá, že na to nemá nikoho jiného a tohle vážně potřeboval předevčírem. Ale tuhle mě třeba uchvátila jedna knížka z Egypta a jsem moc ráda, že se mi povedlo pana nakladatele Talaše z Talpressu přesvědčit, aby mi ji koupil. Doufám, že čtenáři ji ocení stejně jako já.

NESNÁŠÍM DLOUHÉ SÁGY, A TO MÁM NA KRKU JORDANA S ERIKSONEM!

Překládala jsi Feista, Jordana, Eriksona a spoustu dalších autorů. Který z nich se ti překládal nejlépe, a který nejhůř?
Nesnáším dlouhé ságy, a to mám na krku Jordana s Eriksonem! Taky mi trochu vadí moc sečtělí autoři, kteří nutně musí čtenáři dokázat, jak moc jsou chytří, i když je to pro děj zcela nepodstatné, a kde to pak má chudák překladatel všechno hledat? Miluji knížky tak kolem 300 stránek, jednotlivosti, nanejvýš volně navazující díly. V tom je ideální Gemmell a teď Michael Asher. Třeba Erikson je zajímavý, jenomže je příšerně komplikovaný, mám k němu pomalu tolik poznámek, že by to vydalo na menší knihu samo o sobě.

A jak se vyrovnáváš s obrovským množstvím postav u Eriksona i Jordana?
Dost blbě. S pomocí dlouhých seznamů a ještě delších modliteb. (Nejhorší je, když mi autor sám změní pohlaví postav a u poloviny dalších se to nedá poznat.)

Ty jsi vlastně pro české a slovenské čtenáře objevila Davida Gemmella. Jak to tenkrát bylo?
Přišla jsem do knihkupectví a mezi jedněmi z mála anglických knih tam na poličce (té jediné s anglickou literaturou, ale to bylo už dávno, dneska se knížky přece jen shánějí líp) tam byly asi tři Gemmellovy knihy. Protože jsem byla zvyklá, že mám druhý a osmý díl z pěti a další nejsou k sehnání, či něco podobného, a Morningstar byl ukončený, nikde žádné pokračování, tak jsem si ho koupila (pak jsem asi devět let přemýšlela, jak ten název přeložit). Potom jsem si došla pro dva díly Tuláka a jaksi to pokračovalo dál. A tak dlouho jsem otravovala nakladatele Radomíra Suchánka z Návratu (několik let!), až mi nakonec koupil práva. (Mimo jiné taky proto, že je chtěl i někdo jiný.)

Čím tě právě Gemmell tak zaujal?
Že je stručnej, jasnej a srozumitelnej. A má boží postavy, můj nejoblíbenější je asi Tulák (Waylander) a pak hned John Shannow. Moc se nevykecává. No ano, jeho knihy mají podobný scénář, ale stejně mě vždycky něčím dostane (naposledy tím koncem v Bouřlivákovi). Nakonec, Dicku Francisovi to taky vychází. Jenom škoda, že Gemmella zatím nikdy nezfilmovali. Ron Perlman jako Druss by byl úžasný.

Právě překládáš jeho Temného prince. Jak se Gemmellova antická fantasy odlišuje třeba od Drenajské ságy?
Je to Gemmell se vším všudy, i když tady jsem si nějak nedokázala oblíbit hlavního hrdinu, je moc kladný a málo temný. Taky je tam spousta historických dohledávek, i když se to očividně odehrává v nějakém lehce alternativním antickém Řecku, i přes to jeho tvrzení o rešerších.

JEDEN MŮJ OBLÍBENÝ AUTOR NABÍJÍ ŠESTIRANNÝ KOLT SEDMI KULKAMI

Práskni pár perliček ze zákulisí překládání. Co je na téhle práci nejtěžší?
Angličtina má pro mě jedno základní úskalí – tykání a vykání. Upletla jsem si na sebe s Eriksonem bič – kromě poznámek typu: tohle divné slovo překládám tak a tak – mám ještě poznámky typu: tyhle postavy si navzájem tykají, tyhle si vykají, tyhle si už začaly tykat od pátého dílu (přičemž se děsím, že další tomu bude dějově předcházet), no vážně nádhera. A nejhorší je, když má chyby autor. Má mu je chudák překladatel přeložit a být pak za blbce, nebo může zasáhnout do autorova díla? Toť otázka. Uvedu příklad: jeden můj oblíbený autor nabíjí šestiranný kolt sedmi kulkami, co s tím?

Spolupracuješ také s dalšími překladateli, například s Honzou Kantůrkem na Pratchettově Kouli. Jak se ti s nimi dělá? Jak se dá vlastně rozvrhnout práce dvou překladatelů na jedné knize?
No, on Honza dělá tu zajímavější část a na mě zbyla suchá věda. V tomto případě je to jednoduché, ty dvě části mají společných jen pár postav a odvolávek na starší Pratchettova díla, se kterými mi Honza ochotně poradí, je vážně moc hodný a trpělivý, to bych ráda zdůraznila.

Poměrně ožehavou problematikou je spolupráce s korektory.
Mám svou korektorku, kterou si pečlivě pěstuji, a jsem nesmírně šťastná, že ji mám. Onehdy jsem kupříkladu poslala dotaz do Ústavu pro jazyk český a odpověděli mi špatně. Takže, díky, Evo, za to, že jsi! Třeba když se mi po překladu prvního Eriksona pokazil počítač, měla jsem pochopitelně zazálohované všechno kromě poznámek – a ona, duše pečlivá, je měla hezky vypsané na papíře.

A co vydavatelé, jaké zkušenosti máš s nimi?
Jsou to taky jenom lidé, že… Ne, teď si rozhodně nemůžu stěžovat, ti, se kterými spolupracuji, jsou velice vstřícní a korektní. A já se taky snažím.

Když teď překládáš profesionálně, baví tě ještě stále číst ty knihy a chceš vědět, jak ten který příběh dopadne?
Samozřejmě! Snažím se překládat věci, které mají začátek, prostředek a konec, a pokud možno v tomto pořadí. Taky si už můžu knížky na překlad i vybírat, a snažím se pochopitelně vybírat to, co mě baví.

S tím souvisí i tato otázka – Přečteš nejdříve originál do konce a pak až překládáš, nebo překládáš hned?
Jak kdy. Když už autora znám a je to x-tý díl z cyklu, tak to ani dopředu nečtu, když to má 1000 stránek, stejně si nepamatuji podrobnosti, které potřebuji pro překlad. Pokud dostanu nového autora, tak si ho samozřejmě přečtu, abych věděla, jestli se u překládání nebudu nudit.

Věnuješ se i letteringu komiksů. Proč komiksy?
Protože je vydávají kamarádi a pochlebují mi a chtějí, abych je pro ně překládala. Jo, taky mi, když přijdu na návštěvu, vaří kafe a nutí mě stýkat se s jejich okouzlujícími autory (myslím těch komiksů).

BRIAN TALBOT JE NEUVĚŘITELNĚ SEČTĚLÝ A MÁ OHROMNÝ PŘEHLED

A tady se dostáváme k jednomu z nich – Brianu Talbotovi, kterého jsi doprovázela na jeho cestě po Česku. Jaký na tebe udělal dojem?
Je neuvěřitelně sečtělý a má ohromný přehled. A taky je úžasně milý a skromný, překvapení to bylo nanejvýš příjemné. Jenom jsme ho hrozně utahali, protože nakladatel mu chtěl ukázat co nejvíc zajímavého z českých zemí (někde jsem ani já nebyla, tak jsem byla nadšená), ne jenom Prahu. Myslím, že se mu tady líbilo.

Kromě Talbota jsi už doprovázela jako překladatelka i pár herců ze Star Treku. Jak ses k tomu vlastně dostala?
Já vyrůstala na Star Treku, ještě když jsme měli jen rakouskou televizi, takže jsem se poznala s pár lidmi, kteří se kolem něj taky motají, mají kluby, vědí, kdo byl ten třetí zastřelený v osmdesátém díle desáté řady, a tak. A protože se domluvím anglicky a můžu se bez problémů uvolnit z práce (šéf sice obvykle remcá, ale pak mě pustí), tak mě požádali, jestli bych je neprovedla po Praze. Nejdřív přijel Garret Wang a byl tak nadšený, že se tu pak objevilo pár dalších. Asi nejúžasnější byl Ethan Phillips. Já tu jeho postavu Neelixe dost nesnášela, ale po seznámení s Ethanem se na to koukám úplně jinak. Nejvíc mě asi dostal Andrew Robinson. Já ho viděla hrát psychopatického vraha ve filmu Dirty Harry a říkala si, že ani toho herce nechci v životě vidět. Ale dostal se do Star Treku, kde hrál v několika epizodách DS9 Garaka, takže skončil i v Praze. Nechala jsem se ukecat, že přijedu, a rozhodně jsem nelitovala. Snad v životě jsem se tak nenasmála jako s ním. Jsem moc ráda, že jsem ho poznala.

Podílela ses také na překladech některých scifi seriálů pro televizi. Jaký je rozdíl v práci na překladu knihy a titulků k seriálovým dílům?
Já překládala pro dabing. Tam je dobrý překlad důležitý, ale poslední slovo má úpravce dialogů, a ten může špatný překlad vylepšit, nebo dobrý zničit (nejlepší varianta pochopitelně je vylepšit dobrý překlad). Občas nestačím zírat, co se v dabingu objeví, že to projde přes překladatele, úpravce, režiséra a herce a nikomu to nevadí (minimálně poslední tři jsou u toho poslední, tak by občas mohli použít mozek, ale za to je zřejmě neplatí). A protože překládají i kamarádi, občas se sejdeme a svorně klejeme. A u televize samozřejmě všichni nadávají na překladatele, který v tom může být docela nevinně!!!

Říká se, že překladatelé často trpí „nemocí z povolání“, tedy podvědomě kontrolují i ve všedním životě, jestli je to či ono správně přeloženo. Zasáhlo to i tebe?
Asi ano, profesionální deformace se vším všudy. Šílím hlavně u reklam – máme dálkové ovládání k televizi, že musím z dálky vstát, dojít k bedně a přepnout ji, na což jsem líná, a když slyším vyložené hrubky pětkrát za film, otráví to. Nebo to člověk vidí za každým rohem na tramvajové zastávce. Stačí jedna blbá věta a mluví tak všichni. (Nezmiňuji se o našich televizních redaktorech a politicích, nechci se rovnou naštvat.)

Na čem právě teď pracuješ a co bys čtenářům doporučila?
Dodělala jsem knihu Michaela Ashera Oko boha Rea – vyjde v brzké době u Talpressu. Zatím každý, komu jsem knihu vnutila, byl nadšen (nebo to aspoň předstíral), takže si dovoluji doporučit. Pro Talpress taky s Honzou Kantůrkem doděláváme třetí Vědu na Zeměploše – Darwinovy hodinky, i když on vyžral tu zajímavější část! No jo, to jsou ty privileje.

Velmi důležitá otázka (pro mě) – kdy bude nový Erikson a Jordan?
Jordan je přeložený, záleží na Návratu. Další Erikson (bratru 1200 stránek) – bude až příští rok, dřív to nestihnu. Pořád doufám, že mi oživí Whiskeyjacka. Jestli mi ho zabil doopravdy, nikdy mu to neodpustím!!! Překlad by snad měl být někdy na jaře, pak už závisí na nakladateli, kdy se odhodlá dát tu kládu vytisknout.

Co děláš, když právě nepřekládáš? Jak relaxuješ?
Mám roční fenku, takže o nějaké relaxaci nemůže být moc řeč. Jinak jezdím na koni, tancuju, mám anglický luk, ze kterého občas i střílím, moc ráda cestuji po cizích krajích, kde jsem ještě nebyla, chodím na operu, prostě takové ty obyčejné věci. Taky hrozně ráda fotím. Kvůli psovi jsme si pořídili nový foťák a na jaře jsem byla v Egyptě s úžasnou paní průvodkyní, se kterou jsme prolezly úplně všechno, takže každému vnucuju nějaké obrázky. Nějak si neumím představit, že se někdo dokáže nudit, protože když už mě přestane bavit relaxace, je tu zatím vždycky práce.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).