Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, v období 2.1. - 15.2. je pražské knihkupectví Fantasya zavřeno z důvodu rekonstrukce prodejny. Osobní odběry na prodejně tedy v tomto období nebude možné vyřídit. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Rozkoš nejrozkošnější, Mrakulin grimoár

Veselá Hanina: Mrakulin grimoár

Rozkoš nejrozkošnější

Vysoko převysoko, v teplé dutince, kterou po sobě v klíně statného listnáče zanechaly generace datlů, žili dva skřítci. Vlastně skřítek a skřítečka. I přesto, že byli jako sýkorčí vajíčko, dokázali vést trollí domácnost.
Často skřítek vysedával celý schlíplý na sedátku ze spadlého žaludu a rozumoval o svých bědách. Jen kdyby skřítečka nebyla… Fňuknul, nenacházel vhodné slovo. Ale snažil se, pták, který šmíroval z protější větve, by mohl vyprávět! Zkusil všechno, dokonce i… Stydno pomyslet. Ale skřítečce to nestačilo, kdepak!
Začal se na žaludu hloubavě pohupovat. Kdyby tak znal něco, čím by ji dostal! Slast, rozkoš, novotu, kterou dosud nezakusili. To by se navrátil do tiché domácnosti klid! Radostí nad výtečným nápadem se z rozkývaného sedátka skutálel rovnou do pichlavého jehličí.
„Óóóch! Ááách!“ kaskáda vzdechů otřásla stromem. Skřítek byl rázem na tlapkách. Zase šotci! Přicapali sem bůhvíodkud a ledva se uhnízdili v prázdném sýkorčím hnízdě, nedopřejí dutince chvilku klidu!
„Tohle mi móóóc vyhovuje! Ne abys přestal!“ vzdychala šotčinka.
Šotek hlasitě zafuněl.
„U kuří nožky, tu se nedá ani přemýšlet!“ zanaříkal skřítek.
„No ták, ještě, ještě!“ zalykala se šotčinka.
„Achich, tihle šotci… Slepice je sezobni!“ vztekal se skřítek.
„Vydržžž!“
„Ufhufff!“
Skřítek se napřímil jako svíčka. Tihle šotci… Bůhvíodkud přišli… Cizozemci, dozajista si s sebou přinesli i všelijaké novoty!
Najednou ho začalo palčivě zajímat, co ten šotek dělá. Vždyť jeho šotčinka samou rozkoší div nepuká jako přezrálá třešnička. Znát ono rozkošné kouzlo, bědy by odpadly! Kdyby tak skřítečka pukla… Skřítek se za nehezkou představu zastyděl a po špičkách dohopkal ke škvírce, jež měla skýtat vábivý pohled.
Leč ouha! Z hnízda neviděl než okoralé peří. A šotčinka dole křičela rozkoší.
Prostě musel znát milostné kumšty, jimiž šotek svou milou obluzuje. Neváhal, než šotčinka znovu vykřikla, visel za tlapky hlavičkou dolů. Pohupoval se do stran, aby viděl víc.
„Ááách! Óóóch! Tohle žádný šotek nedokáže, takhle mě potěšit, ach!“
Zadržel dech. Naskytl se mu pohled do středu šotčí domácnosti.
Zalapal po dechu. To, co uviděl, mu ho dokonale vyrazilo.

„Ten lenoch, budižkničemu! Kde je? Snad zase nevysedává a neciví do blba? To je mu podobné!“ Skřítečka zlostně odklízela jehličí a listy, sloužící příležitostně za měkké lůžko. Tu se zastavila, ručky v bok. Její pohled utkvěl na škvírce. Ty dvě chlupaté tlapky tam jak živa nepamatovala.
„Ty chlípníku! Na lístečku se mnou jak zvadlá šťopka, ale šotkovou, jak se nakrucuje v rose, bys šmíroval, co? Tak to ne, holenku!“
Vyzbrojená nejbližší jehličkou se pokradmu došourala blíž.

„Příště si to vyměníme!“ líbezně se usmála šotčinka.
„Nojo.“
Z hnízda, které se čistotou zrovna blýskalo, šotek sýkorčím pírkem nakvašeně vymetl poslední smetí.
Takhle se tedy těší skřítečky! Než stačil domyslet, ucítil skřítek štiplavou bolest na místech k tomu nejlépe uzpůsobených.
„Aůůů!“ zanaříkal, ale skřítečka nemilosrdně pokračovala ve vyplácení jehličkou z borovice.
I namíchl se skřítek. Pustil se tlapkami. A padal a padal. Listnáč byl silný, velký…
Dopadl do vlhkého podrostu, tak jak byl, hodil tlapky na záda a upaloval a upaloval. Už nemusel hledat, nejrozkošnější rozkoš ležela před ním: Byla to svoboda!

3. října 2007, Hanina Veselá

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Mrakulin grimoár

Mrakulin grimoár
Vložit do pytle na zboží  Koupit 99 Kč 94 Kč