Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, 28.4. trvale zavírá pražské knihkupectví Fantasya. Osobní odběry na prodejně už nebude možné vyřídit. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Roboti a lidi, Vlado Ríša (ed.)

ed. Ríša Vlado: Roboti a lidi

Antologie svým názvem evokuje souvislost s dnes již historickou antologií Roboti a androidi, na rozdíl od ní však shromažďuje pouze kousky z dílen domácích autorů, navíc napsané „na zakázku“ přímo pro tento soubor. Ke čtenáři se tak dostává deset povídek, jejichž děj se točí kolem vzájemných vazeb lidí a jejich výtvorů. Zcela záměrně nepíšu robotů, protože v povídkách se můžeme setkat především s od lidí nerozeznatelnými androidy, s uvědomělým softwarem, s nejrůznějšími typy biotechnických bytostí – ale jen výjimečně s klasickými roboty mechanického typu, kteří jsou navíc jen vedlejšími a pomocnými objekty.
Deset povídek, které zahrnují široké spektrum forem od krimithrilleru přes nanotechnologickou variantu pohádky, kyberpunk či space operu až k sarkastickému úšklebku.

O uvedení do problematiky se postaral Jaroslav Mostecký. Jeho Svíčkový báby se z valné části odehrávají na hřbitovech – ať už na těch, kde nacházejí svůj poslední klid lidé, nebo tam, kam lidé ukládají či spíše odhazují své poškozené a doslouživší umělé souputníky. Nic povzbudivého na úvod.
Ani následující Baudelaire, verze 2.0 příliš optimismu neposkytuje. Naopak, je to dost depresivní povídka o depresivní autorce pracující s depresivním inteligentním softwarem při tvorbě „nahodilých“ slovních kombinací. Ovšem co můžete čekat od programu, když ho nazvete jménem prvního z prokletých básníků?
Anna Šochová se svou variantou Popelky obrátila cestičku zase trochu jiným směrem, i když ani tento text nevyústí do tradičního „a pak šťastně žili až do smrti“, jak by se na pohádku slušelo. Nicméně jistý náznak toho, že snad v budoucnosti na šťastný konec přece jen dojde, by se tu při obou zavřených očích, pokud možno ještě přelepených černou izolační páskou, možná dal vytušit.
Že by chybka? Ondřeje Neffa je jen takový groteskní úšklebek, který do této antologie vnáší humor. Sice hodně pokřivený, ale tím vlastně plně zapadá do celkově nelichotivého vyznění vztahů „robotů a lidí“, jak jsou zde podány většinou autorů.
Šmejdi Vlada Ríši jsou nikoli lidé nevalných morálních kvalit, ale ti, kteří šmejdí vesmírem za účelem zisku. Ehm… tedy ani ten přenesený význam není tak docela od věci. Klasická akční space opera, kde ti skuteční, mechaničtí roboti mají své místo.
Následuje Androidkám Prozac nepomůže. K tomu v podstatě není co dodat, snad jen to, že i když by si chodící pohledná encyklopedie nějakou adekvátní úlevu zasloužila, od Radky Lukášové se jí nedočká.
Jaroslav Petr (Mýlit se je lidské) proklamuje, že mýlit se je ještě pořád pouze lidskou vlastností, i když… zkrátka není omyl jako omyl.
Dárek pro Pendera zastupuje ve výčtu žánrů zahrnutých do antologie kriminální historii drsné školy. Martina Šrámková nás prožene kulisami marsovského města, akce si užijeme dost a dost, ale výsledek je mírně šedivý. Bohužel u této povídky došlo k nepříjemné chybě, v obsahu je uveden jeden název a přímo v textu pak jiný. Byl to tedy dárek PRO Pendera, nebo OD Pendera? Posuďte sami.
Stanislav Švachouček si zkusil „román v dopisech“, vlastně povídku v hlasové schránce, kde se děj dozvídáme pouze prostřednictvím záznamu vzkazů jedné ze zúčastněných stran. Mladý muž a láska neurazí, ale ani neoslní.
A na závěr editor zařadil JWP. Crash test údajně původně vznikal pro předchozí antologii Sorry, vole, error, ale autorovi se nepodařilo ji včas dokončit, a navíc se editorovi zdála příliš odlišná od zadání, tedy málo humorná. Sem se tematicky hodí, a to, že JWP je nejlepší, když použije nadsázku, ironii až sarkasmus, vůbec nevadí.

To je tedy deset povídek, které Vlado Ríša uvádí jednak textem na začátku, jednak krátkými poznámkami k jednotlivým povídkám.
Deset povídek, z nichž jsem si po desetidenní přetržce mezi přečtením a psaním tohoto článku dokázala vybavit jedinou: Baudelaire, verze 2.0 od Lucie Lukačovičové. U ostatních ani jejich názvy nedokázaly vyvolat nějakou odezvu, takže mi nezbylo než číst znovu. I to o něčem vypovídá.

  • Vlado Ríša (ed.): Roboti a lidi
  • vydal: Mladá fronta, Praha 2009
  • obálka: Milan Fibiger
  • 320 stran / 249 Kč
24. července 2009, Zdena Štouračová

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Roboti a lidi

Roboti a lidi
249 Kč 224 Kč