Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Rádio Svobodný Albemut, Philip K. Dick

Dick Philip K.: Rádio Svobodný Albemuth

Zajímalo by mě, kolik čtenářů by chtělo žít v podivných, šílených, leckdy temných světech, v nichž se odehrávají romány Philipa K. Dicka. I tentokrát vykreslil prostředí bez skrupulí, alternativní Ameriku minulého století zahalenou do dusivého černého hávu krutovlády a tyranie, na jejímž vrcholu stojí osoba, rozená zrůda, jež uzurpuje a potírá své ovečky. Ještě štěstí, že jí nevadí lidé, s nimiž navázala kontakt cizí entita. Alespoň do té doby, než vědci rozluští záhadu tajemného božího hlasu, který se line ze staré umělé družice na orbitě Země…

Nicholas Brady se díky matce dostane na vojenskou školu, ale brzy ji opustí kvůli nelíčenému odporu k válce a nastoupí na místo prodavače v místním obchůdku s gramodeskami. Netrvá dlouho a počáteční spokojenost vystřídá znechucení. Naštěstí jen dočasné, neboť nalézá nový cíl: naslouchat a řídit se pokyny nebeského vox dei, byť jsou sdělení nejasná a matoucí. Proto se s rodinou odstěhuje do Orange, kde mu jednoho dne z křesťanského symbolu ryb na papíře vytryskne do čela růžovorudý paprsek, který způsobí, že stanoví akutní diagnózu svého syna Johnnyho a zachrání mu tak život. Od té doby ho jeho žena Rachel a přítel Phil začnou brát krapet vážně, ale stále je těžké uvěřit, že se každé ráno mezi třetí a čtvrtou hodinou napojí na vysílání jakési umělé družice, či, jak neochvějně tvrdí, hlas samotného VALISu…

…stejného rozsáhlého aktivního živoucího inteligentního systému, se kterým jsme se již setkali ve VALISu, úvodním svazku božské, taktéž gnostické trilogie sestávající z pozdních počinů napsaných na sklonku autorova života, v nichž nalezneme dotyky Boha, zevrubné hloubání nad lidskou existencí nebo filozofické a metafyzické otázky o podstatě světa. Sérii dále tvoří přímé pokračování Božská invaze a její volné zakončení Převtělení Timothyho Archera, které ale není opravdovým završením série, neboť jím měl být nedopsaný The Owl in Daylight; sdílí však některé motivy, disputace a postavy prvního dílu.

Ačkoliv Rádio Svobodný Albemut vzniklo již v roce 1976, knižně spatřilo světlo světa až o devět let později, po autorově smrti. Původní nakladatel odmítl knihu vydat (měla vyjít jako VALISystem A), a tak vznikl modifikovaný, přepracovaný titul, jenž zároveň lépe vyhovoval podmínkám vznikající trilogie. To je důvod, proč si jsou oba romány v mnoha bodech natolik podobné. Sdílejí základní koncept zprostředkovat spisovatelův zážitek s božím zjevením, některé vize, a jsou výrazně autobiografické. Každá se nakonec vydala jiným směrem. Ve VALISu dochází k mohutnému rozvíjení rozličných teologických tezí na téma existence boha na úkor děje a okolního světa, kde to podstatné se odehrává v hlavě, úvahy a myšlenkové reje hrají prim, románu ovšem nechybí notná dávka ironie, nadhledu i optimismu, bez něhož by jinak byl nečitelný. Rádio je filozoficky rezervovanější, dějovější, političtější, ale hlavně děsivě pesimistické. Dokonalý protipól svého bratra. Proto bych se ho nebál označit za nultý, úvodní díl, který čtenáře pozvolna uvede, vtáhne do světa zběsilých myšlenkových pochodů, které leckdy není snadné pochopit.

Po narativní stránce se Dick tentokrát vyznamenal a připravil nám výtečně napsaný příběh, který odstartuje ve velkém stylu od prvního řádku. Výraznou roli na tom má skutečnost, že jeden z dvojice vypravěčů, který se svěřuje se svými zážitky, je Phil, tedy samotný autor, tentokrát v roli pozorovatele, jenž přisypává drobty ze skutečného soukromého života. Vysoko nastavenou laťku mírně sráží Nicholas, který se dostává ke slovu v prostřední části. Na druhou stranu lehce odlišný úhel pohledu, neboť Nicholas je vlastně druhá část Dickovy osobnosti, ba co víc, ve VALISu se jmenuje Horselover Fat, oživil jedinou přímočarou dějovou linii a přiblížil čtenáře k bezprostřednímu centru dění. Hlavně v první třetině je vypravování nezvykle kompaktní, pozvolné, místy podrobné, jak nás autor seznamuje se souvislostmi a okolnostmi, které vedly k soudobým politickým a společenským poměrům, tedy detaily, které v revidované verzi takřka pomíjí.

Mistr je proslulý tím, že se se zevnějškem svých postav nepáře, být sochař, jeho hrubě opracované modely by propadly před libovolným publikem. To, co je oživuje, je jejich výtečně zachycené nitro. Snadno poznáte i ze slov, v jakém jsou rozpoložení. Paradoxní je, že Rádio je chmurný román, k němuž syrové podobizny padnou jako ulité. Jak by mohl být takový …agent s mohutnějším podbradkem ještě odtažitější? Dejte mu do úst křivá obvinění… Doba je zlá, plná podlých existencí, proč jim dokreslovat tváře? Postačí úderný rozhovor a dotyčná persona sama odhalí pravou tvář. To je jedno z kouzel Dickových knih. Výše uvedených plavců najdeme v řece příběhu celkem dost, ale hlavní pozornost si zaslouží trojice plavčíků, z nichž dva budeme mít většinu času na očích: Nicholase a Phila, kteří, jako dobří přátelé, spolu dokážou nejen bodře rozmlouvat nebo zaníceně polemizovat, ale sem tam se i poškorpit. Je zábavné, jak si mezi sebou kolikrát házejí horký brambor. Phil si utahuje z kamaráda kvůli nadšeně líčeným vizím, jež hodlá následovat: „Možná je ti souzeno usadit se uprostřed Disneylandu. Mohl bys přespávat pod horskou dráhou a živit se kolou a hotdogy. Mají tam i záchody. Nic by ti nechybělo.“ Nicholase to popudí, načež s oblibou kontruje tím, co se dotýká Phila, neúnavným shonem po námětech na další romány: „Fakt nemám chuť si o všem přečíst v nějaký slátanině, co po tuctech chrlíš pro bůhvíjaký obskurní nakladatelství.“ Přesto k němu jako spisovateli ihned utíká pro radu s každou prkotinou. Právě Nick je glosátor, který se bez obalu strefuje do autorovy tvorby: „Ne, vážně, Phile… proč prostě nemůžeš psát o obyčejnejch lidech, jako ostatní spisovatelé? O normálních lidech s normálníma zálibama, kteří dělají normální věci? V tvý knížce člověk narazí jenom na asociála, co někde otročí za pár šupů, fetuje a má holku v ústavu pro duševně chorý, ale pořád ji miluje –“

A kdo je onen třetí do počtu? Prezident Spojených států Ferris F. Fremont, kterého nepotkáme osobně, ale jeho vliv a dosah pocítíme na každé stránce. Jeho vinou se z klidného Phila stane neurotik trpící stihomamem. Také po přerodu sebejistější a energičtější Nicholas zneklidní a dostává strach. Stejně jako miliony dalších. Aby ne, když je u moci monstrum, které je jako …pistole. …namířená na lidi, kteří ho zvolili. Jakmile po podlé kampani usedl do Bílého domu, krom války ve Vietnamu rozpoutal i boj proti lítému, neviditelnému nepříteli amerického národa: Aramcheku, údajné komunistické partaji se zárodkem v znepřáteleném Sovětském svazu. Problém je, že její přívrženci jsou rozesetí mezi řádnými občany… Proto vláda angažovala takřečené „Přátele amerického národa“: agenty v civilu, kteří chodili od domu k domu a vyšetřovali každého, kdo podle nich představoval bezpečnostní hrozbu; buď pro to, co kdysi dělal (jako Nicholas), pro to, co dělá v současnosti (jako já), nebo pro to, co by mohl udělat v budoucnu (což mohl být kdokoli). Takže v úplném závětří nebyl nikdo. PANáci nosili na rukávě bílou pásku s hvězdou v kruhu, a než jsme se nadáli, rejdili po celých Státech a horlivě prošetřovali morální kredit statisíců občanů. To vše v rámci vykutáleného programu nazvaného Akce vyšetření. Tím, jak dostat jedince do hledáčku objektivu, výčet možností zdaleka nekončí. Co třeba kontrola vysílání programu masmédií nebo pravidelné týdenní projevy hlavy státu, po jejichž odvysílání musíte vyplnit dotazník plný prohnaných otázek a odeslat jej do Washingtonu, kde jej uloží do vaší složky? Ano, každý má svůj životopis, bobtnající informacemi hojného počtu špiclů a donašečů, pardon, přátel amerického národa, kteří s vámi v lepším případě budou chtít spolupracovat („Víme, kolik vám tady platí… A také víme, že váš syn potřebuje rozsáhlý zubařský zákrok, že jste nadělal dluhy… máme pro vás nabídku: za každého… který se vám bude jevit jako komunistický sympatizant… vám zaplatíme sto dolarů na ruku.“), v horším po vás budou chtít posudek politické spolehlivosti na vaše známé, a při té příležitost i na sebe samotného. Jen z instrukcí k napsání životopisu zamrazí.

Dick dokáže temnou atmosféru sem tam prosvětlit („Možná je to nějakej druh zvířete. Aramchek severoamerický. Tady byl přivázanej. Vedle něj stál starej indián a kasíroval turisty. Fotka za doláč, projížďka za dva.“), ale bílých míst je pomálu a většinou se nesou v notně absurdním tónu, jako jeden policejní vtípek: „Jestli nás nezačnete informovat o… panu XY …začne nás on informovat o vás.“ A tak je chudák človíček dotlačen k tomu, že …dával všanc… svobodu a bezpečí ostatních lidí, aby je zajistil sobě.“ Autor si uvědomuje, kam by takový systém vedl: „Pokud by se k tomuto ovšem propůjčilo víc lidí, začali by ohrožovat jeden druhého.“ Byli by si navzájem rukojmími. Ale co policie? Bohužel je vždy proti vám a takovou prodlouženou rukou úřadů. Můžete si být jistí, že když se vás rozhodnou zlikvidovat, není nic snazšího než vám do bytu podstrčit drogy nebo agitační leták, aby o pár hodin později zaklepali na dveře a po řádné čistce vás odváželi s rukama v želízkách s důkazy usvědčujícími z kolaborace…

Všechny bytosti jsou vydány na milost zákeřným, nevyzpytatelným silám režimu, trpělivému, drtivému mlýnku na maso, co spolyká každého, kdo šlápne vedle – ať už úmyslně, když hodlá vzdorovat – podlé intriky a nepříjemné střety s PANáky jej záhy donutí změnit stanovisko – či nevědomky, kdy se stane obětí jen proto, že je někomu nepohodlný. Ne nadarmo vidí Nicholas ve svých snech Řím. A vidí ho i kolem sebe, když otevře oči. Dokud na Zemi panuje Tmář, zlo, je i Bůh krátký. Ale naděje umírá poslední, proto Nick slyší slova, jež ho donutí konat…

Rádio Svobodný Albemut je po filozofické a teologické stránce předkrmem toho, co bude následovat v pokračování(ch). Prvotní dřevinu rozjímání představuje gnosticismus (gnose, dualismus), s kořeny v orientálních náboženstvích (Tibetská kniha mrtvých – stav posmrtné existence, putování duše), naroubované větve zosobňuje křesťanství, rozvíjející některé základní myšlenky předchůdce. Když Nicholas najde cestu k Bohu na základě osobního prožitku, odhalí, že svět je Božím vtělením, tudíž v sobě, respektive v nás všech, vidí Boha (Jsme jako rukavice, které si náš otec navléká, aby uskutečnil svoje plány.). Ke slovu se dostává dualismus, jenž prostupuje celou knihou. Dochází k anamnesis a Nick v sobě odhalí spojení s bytostí starou 2000 let. Zároveň dospěje k domněnce, že stejně jako on (a také PKD) je i …bůh rozpůlený vedví, na dvě části sebe sama… (…) Prvotní stvořitel vynikal silou, ten konečný moudrostí… Jen tak dochází k harmonii. Přesto nakonec hovoří o jakémsi právoplatném Králi …který mohl dle libosti kdykoli a kdekoli narušit tok času a se svou armádou vstoupit do procesu tvoření. Tehdy se ujímá slova křesťanství a staví na položených základech nový zámek. Nejprve ale nastíní podrobnosti o zásadních momentech (proč Bůh promluvil zrovna k Judejcům; poslední večeře) a ikonách náboženství (Ježíš, Pavel), neb se schyluje k parúsii, druhému příchodu Krista, jím předpovězenému…

Měl-li bych knihu oznámkovat, udělím 9/10. Rádio Svobodný Albemut je výrazně politický román, jehož poznamenala dobra vzniku, kdy zuřila studená válka mezi supervelmocemi a komunismus nebyl teorií, ale krutou realitou, jíž se oprávněně mnozí obávali. Dickova vize komunismu pramení z této nejistoty a vlastních zkušeností s vládními represemi, možná proto zachází za hranice únosnosti a oživuje zlý svět, který je tak sugestivně vylíčen, že je těžké uvěřit, že jde jen o fikci. Víc než kdy jindy vyniknou drtivé mechanismy, před nimiž není úniku. Po narativní stránce jde o mimořádný čtenářský zážitek, plný podařených dialogů, které nenechají nikoho chladným, podnětných vizí a idejí, zesílený přiměřenou porcí starověké filozofie. Na dílo lze nahlížet jako na teologicky odlehčenou, odvrácenou tvář VALISu, nicméně stále dostatečně jiskrnou, aby zapojila čtenářovy závity, chce-li mnohým tezím a myšlenkovým pochodům přijít na kloub. Velkým plusem je překlad Aleše Heinze, který udržel s autorem krok a českému čtenáři naservíroval řadu originálních novotvarů z umělcovy dílny.

  • Philip K. Dick: Rádio Svobodný Albemut
  • vydalo: Argo, Praha, 2009
  • přeložil: Aleš Heinz
  • obálka: Pavel Růt
  • 248 stran / 238 Kč
16. března 2009, Martin Bedeč

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Rádio Svobodný Albemuth

Rádio Svobodný Albemuth
Vložit do pytle na zboží  Koupit 238 Kč 214 Kč