Pyl, Jeff Noon
 |
Jeff Noon, narozený v roce 1957 v Machesteru ve Velké Británii, patří mezi známé britské spisovatele, ale specifikace žánru, který píše, je mírně řečeno problematická. Sám se mezi autory science fiction nehlásí a já s ním souhlasím. Jeho díla jsou fikce prodchnuté fantazií a vědy je v nich pomálu – naštěstí, v jeho případě by pravděpodobně škodila.
Román Pyl patří do cyklu Vurtový svět (v češtině román Vurt vydaný nakladatelstvím Návrat v roce 2004). Další dílo náležící do série, které u nás dosud nevyšlo, je Nymphomation.
Ke knize Pyl jsem zpočátku přistupoval jako ke kyberpunku, ale to je omyl, který může zkazit potěšení ze čtení. Žádné počítače, žádné umělé inteligence, virové programy vypalující nervovou soustava hackerů. Pyl je namíchán z ingrediencí, jako jsou imaginární svět Vurtu založený na neznámé technologii (snad) a sofistikovaných drogách (to zcela jistě), na šíleném předpokladu existence extrémně silného afrodisiaka, které současně ruší mezidruhové bariéry. Tím umožňuje vznik nepřirozených mutantů, jako jsou zejména člověko-psi, zombie: člověko-mrtví a spousta dalších variant. Do toho je ještě nutné přidat bohy – tvory stvořené z lidské představivosti někde na počátku úsvitu historie. Ale nejsou to bohové, jak je známe z antiky, ale tvorové pozměnění dalšími dvěma tisíciletími svého trvání, zmorfovaní hromadnou kulturou, knihami, televizí, filmem a posléze vurtem.
Stínová policistka (potomek živého a mrtvého člověka) pátrá po vrahovi černého taxikáře Kojota, který nedojel na schůzku se svou milou, autorizovanou taxikářkou Bodou. Do příběhu jsou dál zamotaní robo-psofízlové, senná rýma, která je ve skutečnosti něčím úplně jiným, a sir John Barleycorn – což samozřejmě není jeho primární jméno. A také spousta květin…
Pyl není jen klasický příběh o jedincích, ale také příběh o světě, o změně světa, o přerůstání jednoho v druhé. Logičnost chování hrdinů, jejich psychologie i osudy jsou podřízeny zamýšlenému dějovému oblouku, ze zákulisí vyskakují stále nové informace a reálie, které mění celkové vyznění příběhu. Spíš než jako román působí Pyl dojmem zhudebněné balady s rozostřenými okraji, nečekanými melodickými přechody. Odkazy na drogy (vurt, boomer koktejl, pírka), jejich účinky, pozitivní i negativní propletené do jednoho klubka, čímsi evokují éru hippies, éru, kterou já znám jen zprostředkovaně, ale Jeff Noon ji prožil v tom patřičném věku.
Noon bývá občas zařazován ke kyberpunkovým autorům, ale více styčných bodů než s romány Williama Gibsona a jiných u něj nacházím s díly Chiny Miévilla. Nebo bych měl spíš napsat, vzhledem k datům narození autorů, že u Mievilla (Nádraží Perdido) nacházím styčné body s Jeffem Noonem (Pyl).
Pyl je šílený příběh a je jen na čtenářích, aby zhodnotili, zda je dostatečně šílený na to, aby se jim líbil.
- Jeff Noon: Pyl
- vydal: Návrat, Brno 2007
- přeložil: Tomáš Richtr
- obálka: David Spáčil
- 360 stran / 289 Kč
