Přibližovali se k chrámu. Teď už viděl, že předchozí výpravy za sebou zanechaly spoustu nedokončené práce. Černohnědé kameny a zemina pořád zakývaly více než polovinu stavby a Jake k nim náhle pocítil nelogický odpor. Jak si vůbec mohlo něco tak nízkého, jako je hlína, dovolit zakrývat výhled na celý úžasný chrám? No co, brzy se postarají, aby tomu tak nebylo. Dvaačtyřicet lidí se vysoukalo z terénních vozidel a počkalo, až se Jake ujme vedení.
Ten se však na okamžik zastavil a zkušeným okem zkoumal okolí. Zcela jistě v zemině zahlédl i otisky bot. Někdo tady něco vykopal a odnesl. Zvedl pohled ze země a… zvedl jej ještě jednou. Sakra, ta stavba byla ale obrovská! Měla matně zelenou barvu a její odstín byl až skoro nepříjemný. Jake si v duchu povzdechl. Doufal, že tu na jeho lidi budou čekat i jiné zajímavé věci, ne pouze tajemná vnitřní komnata. Mávnul rukou a vykročili dopředu. Snažili se projít mezi krystaly, které chrám obklopovaly. Jake s nechutí zjišťoval, že někdo méně opatrný na spoustu z nich šlápnul a rozdrtil je. Zajímalo ho, proč jsou tak křehké. Bylo možné, aby se po zmizení podivné energetické bytosti lámaly snáze? To teprve zjistí.
Vydal se k nejbližšímu oválu – temnému vstupu do chrámu. Byl o několik metrů výše a kousek nalevo od jejich současné pozice, ale zvlněný povrch artefaktu poskytoval dost míst, za která se dalo chytit nebo zapřít nohou. Jake se natáhnul a dotknul se stavby. Zpola čekal, že se něco stane, nevěděl však co. Nestalo se vůbec nic. Tahle věc byla mrtvá. Vylovil baterku a vlezl dovnitř.
„Darie, Kendro, Terezo, Leslie – vy čtyři půjdete se mnou.“ Vyjmenovaní lidé s ním pracovali nejdéle a šlo o ty, kterým také nejvíce důvěřoval. Rovněž se mu zdálo, že si zaslouží, aby jako první spatřili, co je skryto uvnitř. „Budeme chodit ve skupinkách po pěti, jakmile usoudím, že je to bezpečné.“
„Jdu s vámi,“ oznámila R. M. a v rukou svírala pušku.
Jake se lehce zamračil. Přestože se s R. M. dostali do stavu blížícího se příměří, nechtěl, aby byla v tuto vzácnou chvíli vedle něj.
„Chrám je prázdný. Není v něm nic nebezpečného. Pamatuj na to, že nejsme první, kdo se do něho vydává.“
R. M. neodpověděla ani se nepohnula. Podívala se na něho studenýma, modrýma očima. Jake si povzdechl. „No dobře, tak pojď.“
Popošla kousek dopředu, propletla se mezi ostatními a postavila se vedle něj. Předpokládal, že může být vděčný, že netrvala na tom, aby šla první. Soustředil se na to, aby po artefaktu bezpečně vylezl a co nejrychleji se dostal až ke vstupu. Vytáhl se nahoru, vstal a spolu s ostatními vstoupil dovnitř.
Pohybovali se pomalu. Jake se zastavil, posvítil na podivně pokřivené stěny a dotknul se jich. Objevovaly se a zase se na nich ztrácely tenké pruhy barvy, která už stihla vyblednout – byly to pouhé odlesky jejich dřívější krásy. Jaký měly účel? Co to znamenalo? Uvědomil si, že Valerián se zmínil o vyřešení hádanky. Teď už bylo jasné, o co půjde. Proboha, byl objevitel a tohle byla největší příležitost, které se mu za celý život dostalo a pravděpodobně i kdy dostane.
Jake zamířil za roh a rukou se stále dotýkal stěny. Všiml si, že stěny jsou postupně méně a méně uhlazené. Na těchto místech už v nich bylo zapracováno mnoho krystalů – stejných, jaké se nacházely kolem chrámu – a dalších výčnělků.
Jake uslyšel náraz, tichou kletbu a povzdechnutí. Náraz a nadávku měl na svědomí Darius, povzdechla si Leslie. „Pozor na hlavu, Darie,“ varoval ho opožděně a zvědavě se zadíval na Leslie. „Jsi v pořádku, Les?“
Přikývla. Vypadala nervózně. Jakea to trochu zmátlo. Znal Leslie už několik let a nikdy se nezdálo, že by trpěla klaustrofobií. Tohle místo ale bylo divné a úplně jiné než cokoliv, co prozkoumávali předtím. Nakonec se váhavě odhodlala promluvit: „Cítí ještě někdo, že tahle zeď trošku vibruje?“
R. M. potlačila smích. Kendra se zamračila. „Ty jsi vystrašená, Les. To ti není ani trochu podobné.“
„Jo, asi to tak bude. Promiňte,“ zatvářila se zahanbeně.
„To je v pohodě, Les. Je to tu nepříjemné. Ale jsem si jistý, že si na to zvykneme,“ konejšil ji Jake a povzbudivě se na ni usmál. Leslie mu úsměv oplatila, přestože se netvářila moc přesvědčeně. Jake pokračoval dál do nitra chrámu.
V temnotě se ozývaly podivné zvuky, které měl pravděpodobně na svědomí vítr prohánějící se různými vikýři chrámu. Jake se snažil dávat pozor na Les a byl trochu překvapený, když zjistil, že se nervózně začíná tvářit i Darius. Podivný artefakt zjevně neměl vliv jenom na Jakea a R. M.
Chrám byl větší a spletitější, než čekali. Jake několikrát vytáhl z kapsy kousek křídy, aby na křižovatce zaznačil, kterým směrem přišli. Teď si už dokonce začínal nadávat, že nevěnoval dost času prozkoumání dokumentace, již mu poslal Valerián. Zpráva od následníka trůnu však byla natolik zdrcující, že prostě chtěl dostat svoje lidi k vykopávkám a…
Jake se zamračil. Předchozí archeolog zahradil cestu dál provazem, ale ten se odvázal a spadl na zem. Nechápavě se pro kus lana natáhl a bezmyšlenkovitě udělal krok kupředu. „Jakeu, ne…“ varovala jej R. M. Bylo však příliš pozdě – pod Jakem se propadla podlaha. Zmizel, aniž stihl vydat hlásku.

Překlad: Jakub Kovář

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).