Predátoři, Miroslav Žamboch
 |
Mirek Žamboch za těch patnáct let, jež uplynuly od doby, kdy poprvé jako autor vstoupil do české fantastiky, představil čtenářům pěknou řádku příběhů a ještě větší množství postav, jež je prožívají. Namátkou vzpomeňme jen nejznámější z nich – Tekuarda, Baklyho, Lancelota či Johna Francise Kováře, a nesmíme zapomenout ani na Koniáše. Zatímco většina spisovatelů se spokojí s jedním hrdinou, jehož osudy neustále rozvíjí, Mirek nepřestává hledat nová témata a vytvářet neustále nové postavy. A možná i proto jsou jeho knihy u čtenářů tak oblíbené. Nebojí se totiž riskovat a začínat prakticky z ničeho.
A „kůži na trh“ nese i ve svém nejnovějším románu Predátoři. Není to ovšem kůže jen tak ledajaká, nosí ji na sobě ti největší plazi, jací kdy na Zemi žili – dinosauři. Ano, právě tyhle přerostlé ještěrky z druhohor Žambocha zaujaly natolik, že je obsadil v románu do rolí téměř hlavních. A není se co divit. Dinosauři už odedávna vzbuzovali u lidí úžas, zájem i strach gigantičností i tlamami plnými ostrých zubů. Nálezy obrovitých koster i jejich částí přece ponechávají tolik prostoru lidské fantazii. I každé malé dítě přece zná jména jako tyranosaurus rex, pterodaktyl nebo raptor.
Žambochův příběh začíná poměrně nevinně (jak už to tak bývá) v naší moderní současnosti. Marek Twilli je mladý zapálený fyzik, který se podílí na prestižním projektu Kauzuálního skoku. Tedy, hledá volné vektory v časoprostorovém kontinuu, kterými se pak skokově přemísťují specializované sondy do různých částí vesmíru a různých časů. Problémem ale je, že nikdo dopředu neví, kam se taková sonda vlastně dostane, takže procento jejich návratů je mizivé. Takže Markova práce je skutečně zajímavá jen pro opravdové nadšence. To se ale změní, když čirou náhodou objeví vektor, u něhož se místo i čas podaří identifikovat. Tím místem je Země a časem druhohory.
A tady zapracuje další náhoda. O objevu se dozví jeho známý, bohatý byznysmen Jan Petr, který dostane na první pohled bláznivý nápad – uspořádat loveckou výpravu do druhohor. Protože je to muž činu, nakonec Marka přemluví a celý projekt začíná postupně dostávat pevnější obrysy. Za pouhých třicet milionů tak hrstka vyvolených dostává jedinečnou příležitost – zastřílet si na ty největší tvory, jaké kdy Země nosila, a získat tak jedinečnou trofej. Pokud ovšem dinosaurus předtím nedostane je. Ale to bude právě ten opravdový adrenalin. Člověk proti bestii! Z očí do očí…
Přes všechny potíže a problémy nakonec akce může začít. Druhohory jsou snad ještě divočejší, než si to lovci představovali. Jsou tedy nadšeni! Zbývá jen vybudovat základnu a už nic nebrání vytoužené kratochvíli. Jenže dinosauři jsou větší, rychlejší, zuřivější, zákeřnější i chytřejší, než lidé předpokládali. Takže už zanedlouho se kouzelná procházka Jurským parkem mění v regulérní brutální boj, v němž jsou síly vyrovnané. Na jedné straně člověk s puškou v ruce, a proti němu stovky kilogramů svalů, ostré drápy a ještě ostřejší zuby. A to je pouhý počátek. Protože i tato země má své nekorunované vládce. Predátory, jimž se vpád takových nedomrlých savců vůbec nelíbí…
V Predátorech Žamboch servíruje další z rychle se odvíjejících příběhů se spoustou akce a podmanivou atmosférou. Velmi dovedně přitom dávkuje jeho napětí, které nechává gradovat až téměř na konci knihy. Z poněkud neobvyklé lovecké párty pro vyvolené, kteří mají maximum trumfů na své straně, se tak pozvolna stává noční můra, v níž jde o holý život. K napínavosti textu přispívá i jeho zdánlivě přímočaré vedení v jedné dějové linii, jež sleduje hlavní postavu. Celkové vyznění pak autor zdůrazňuje právě volbou ich formy pro vlastní vyprávění. To mu umožňuje komentovat děj z pozice jeho hrdiny, a navíc to dodává této postavě na věrohodnosti.
Ani další protagonisté příběhu však nejsou co do realističnosti a uvěřitelnosti nijak ošizeni. Zároveň tu ale autor s oblibou využívá svých zavedených schémat a stereotypů. Hlavní role jsou jasně rozdány už na počátku knihy a ani vývoj děje na nich nic nezmění. Na jedné straně stojí hlavní klaďas, v tomto případě Marek Twilli, kterému by mohla být přilípnuta nálepka „vědátor“. Není nijak zvlášť pohledný, nemá vypracované tělo z posilovny, navíc nosí brýle a neoplývá ani žádnými velkými hmotnými statky či společenskými konexemi, takže není divu, že jeho sebevědomí není nijak velké. Ale přece má v sobě něco chlapského, co mu nedovolí vzdát se či ustoupit nátlaku. Navíc mu jeho přirozená inteligence i znalosti poskytují nemalou výhodu, ačkoliv si to zřejmě neuvědomuje.
Jeho takřka úplným protikladem je Henry Wirgan, který se prezentuje coby nadutý a nepříjemný „libový frajírek“. Jenže při bližším pohledu to není zas tak jednoznačné. Henry totiž má na co být pyšný. Je to ukázkový krasavec s vypracovaným tělem, na nějž ženy „letí“. Navíc není ani hloupý a o jeho odvaze a schopnostech v různých disciplínách života nemůže být pochyb. A přece je někde v něm něco „shnilého“. Extrémní sebevědomí a egoismus mu prostě nedovolují přiznat porážku v čemkoli. A nezáleží na tom, jestli jde o nicotnou drobnost nebo opravdu zásadní věc. Navíc je tu ta jeho malichernost…
Zatímco hranice chování a jednání obou soků jsou pevně dány, ostatní postavy mají poměrně značnou volnost pohybu. Žamboch posílá do druhohor rozmanitou skupinu osob. Je tu typický, za všech okolností klidný a distingovaný anglický lord, prušácky popudlivý německý baron, typický ruský zbohatlík typu „medvěd“ se svou frivolní ženou, velkoobchodník se smrtí a samotný organizátor tohoto podniku, byznysmen Jan Petr. Něžnější pohlaví pak zastupuje kromě již jmenované ženy ruského oligarchy ještě nezdolná vdova Jessica Meyersová a atraktivní dívka Alice. K nim je třeba připočíst další dva další členy týmu. Paleontologa, jehož úkolem je seznamovat lovce s místní faunou, a také profesionálního lovce Grimkova, který má nad vlastním lovem dozor. Z výčtu postav je jasné, že už záhy mezi nimi dochází k různým třenicím, projevují se sympatie i averze, spojenectví i nevraživost. A jak se postavy dostávají do nebezpečnějších situací, vztahy se polarizují a na povrch se dostává skutečné já každého člena výpravy.
Kulisy, v nichž se příběh odehrává, pak Žamboch vytvořil s neobyčejnou péčí a důrazem na co největší věrohodnost nejenom v zásadních věcech, ale i v detailech. To se pak projevuje třeba v poněkud mentorských přednáškách paleontologa výpravy, jež se zanedlouho mění v užaslé komentáře zapáleného nadšence, který jako by si ani neuvědomoval možné nebezpečí. Nebo v důkladném popisu různého vybavení, kterým výprava disponuje, zejména pak odlišností zbraní jednotlivých postav. A třešinkou na dortu jsou popisy přírody a dinosaurů. Je znát, že autor strávil spoustu času studiem druhohorních reálií. Rozhodně to nebyl ztracený čas. Celý svět působí tak živě a věrohodně, že při čtení se občas zdá, jako by všichni ti –sauři defilovali přímo před očima. Je to skoro, jako byste sledovali Cestu do pravěku nebo Jurský park. Jen místo televizní obrazovky si to promítáte ve vlastní mysli.
Závěrem můžu říci, že Žambochova exkurze do druhohorního „Jurského parku“ dopadla více než dobře. Svůj podíl na tom kromě textu samotného mají i výborné ilustrace Lubomíra Kupčíka, v nich jako by se vrátilo něco z představ jednoho z nejlepších malířů, jaký se kdy věnoval pravěku – Zdeňka Buriana.
- Miroslav Žamboch: Predátoři
- obálka: Marek Hlavatý
- vydal: Triton, Praha 2007
- 416 stran / 299 Kč
