Pavel Renčín, autor románů Nepohádka a Jméno korábu
 |
Městská fantasy, poměrně mladý subžánr fantastiky, je v zahraničí hodně oblíbený a čtený. Stačí zmínit jména jako China Miéville nebo Sergej Lukjaněnko. Češi mají širokou základnu výborných fantasy spisovatelů, ale v zasazování příběhů do měst, která nejsou jen shlukem domů a ulic, za světovou produkcí pokulhávají. I když už se blýská na lepší časy. Jedním takovým bleskem a první vlaštovkou je antologie městské fantasy editorů Ondřeje Jireše a Antonína K. K. Kudláče z roku 2007 Pod kočičími hlavami. V ní 13 českých autorů dokazuje, že i k této odnoži fantastiky mají co říct. Antologii otevírá povídka Ukolébavka pro město krys spisovatele Pavla Renčína, který je u nás považován za nejvýraznějšího tvůrce příběhů zasazených do městských zdí.
Pavel Renčín začal jako většina spisovatelů povídkami. Poprvé na sebe upozornil v roce 1999, kdy mu ve sborníku Drakobijci soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera vyšla povídka Stvořitel (v této soutěži se s ní umístil na 2. místě). Ten samý rok vyhrál se stejnou povídkou ještě 2. – 3. místo v soutěži O nejlepší fantasy. Pavel je na Rukavici zřejmě expert, protože v následujících letech v ní třikrát vyhrál, jednou získal druhé a jednou páté místo. Aby ho nikdo nepodezříval z uplácení porotců, odskočil si ukázat své kvality do soutěže Cena Karla Čapka (7. místo v roce 2000 za příběh Skokani) a do soutěže Trollík, kde o rok později zvítězil s povídkou Zaslíbený věk trollí. V roce 2003 přestal svými texty soutěže obesílat, podle svých slov „přenechává místo mladším talentům“.
Nedočkavého čtenáře Pavel i v dalších letech poměrně hojně uspokojoval povídkami, ale všichni čekali hlavně na to, až v knihkupectvích zahlédnou jeho jméno na samostatné knize. Podařilo se to v roce 2004 s románem v duchu městské fantasy pod názvem Nepohádka. Příběh vypráví o otci, který se stará o svého nemocného syna. V jeho obyčejném životě se začnou dít věci, které by ve svém věku nikdy nepřiznal, protože by se na něj ostatní dívali jako na pomatence, který začal věřit na pohádky. Debut zaznamenal velký úspěch a čtenáři netrpělivě čekali na novou knihu. Druhý román Pavla Renčína, nazvaný Jméno korábu, vyšel až o tři roky později, odměnou za dlouhé čekání je jemný příběh kapitána, který ztratil vzpomínky a nyní se snaží najít jméno svého korábu a cíl svého putování. Z příběhu šumí moře a voní sůl, svou poetikou připomíná básně v próze a je napsaný v duchu fantasy smíchané s magickým realismem. Jméno korábu přijali čeští čtenáři velmi dobře, kromě výborného příběhu k tomu jistě přispěl i šarm samotného pana spisovatele, který na křest knihy přišel ve stylové admirálské uniformě.
Pavel Renčín nedávno zprovoznil své vlastní webové stránky a rozjel projekt, kterým dal svým kolegům pisálkům jasný signál, že se mají připravit na zdatného konkurenta. Online příběh na pokračování, městská fantasy Labyrint, který svými komentáři budou moci částečně ovlivnit i samotní čtenáři, vychází na Pavlových www od listopadu 2007, od února 2008 se s ním můžeme setkat i na stránkách časopisu Pevnost. Ostatně na výše zmíněném webu návštěvníky nečeká jen Labyrint, ale také několik plných textů povídek, pro své věrné čtenáře Pavel namluvil i několik audiopříběhů. Svým příznivcům se také svědomitě věnuje v diskusích a pilně je informuje o novinkách ohledně tvorby, webu či nových recenzí a rozhovorů.
Pavel Renčín nevlétl do české fantastiky jako kometa. Svými úspěchy v soutěžích brousil svůj styl a seznamoval se s čtenářem. Nejen pro to, ale i pro svou milou a sympatickou povahu má tedy o to víc šancí, že podobně jako kometa rychle nezhasne, ale usídlí se mezi ostatní stálice českého fantastického nebe.
- Autorka je šéfredaktorkou internetového magazínu E-uššákk.