Válka v Posensku skončila vítězstvím layelských. Stala jsem se představenou Bratrstva a měla bych zažívat zasloužený odpočinek před přivedením potomka na svět. Jenže válka, ta nekončí nikdy…

Vždycky zůstane dost těch ukřivděných a poražených, aby připravovali odplatu, a většinou ti zbabělci ani nemají dostatek odvahy postavit se mi čelem. Čím jsem mocnější, tím vynalézavější a bezpáteřnější se mí nepřátelé stávají. A někteří v sobě zášť a závist živili hodně dlouho. A tak nemám klid ani jako samodruhá.

Chlapi a potenciální otcové se mezi sebou hašteří, a přestože mi hlídají záda, tak mi někdo zvládne podstrčit jed a ještě na mě uvrhnout kletbu. Jednooký Desmond hledá protilék v laboratoři, polomrtvý Víero mu slouží jako pokusný králík, bezskrupulózní zabiják Suntje mezitím šeptá mé nenarozené dcerce historky ze svého bohulibého života a jednoruký Rabe… ten se drsně loučí s Antje. A já spěchám do náruče druidského háje, abych z něj načerpala sílu a našla tam útěchu u mrtvého. Jenže na tuhle kletbu je i háj krátký.

Kdysi jsem bývala jiná, tvrdí Desmond. Prý jsem bývala veselá a soucitná holka, ale tvrdý život to ze mě vytloukl. Jsem žena, která tvoří dějiny, a jeho to mrzí. Mě ne. Kdybych zůstala tou bláznivou holkou, skončila bych jako záštiplná Antje – plivali by na mě a byla bych dobrá jen k tomu jednomu, a až bych zestárla, už by si mě ani nevšimli. Raději jsem zjizvená okoralá válečná čarodějka, z které mají respekt i layelánci.

Petra Neomillnerová v pěti bodech

1. Její práce se vyznačují velmi čtivým literárním stylem, a až naturalistickou syrovostí a tvrdostí, a to jak po stránce dějové, tak i v charakterizaci postav.
2. Debutovala povídkou Ta, kterou smějí sedlat jen bohové… v časopise Pevnost, ve kterém pravidelně vycházejí její knižní recenze a články o magii.
3. V roce 2006 vydala první samostatnou knihu – sbírku Vlastní krev, v níž soustředila příběhy o čarodějce Moire a přidala několik dalších povídek. Následovaly první díl cyklu Písně čarodějky (příběhy čarodějů Moire a Desmonda) s názvem Nakažení (2007), sbírka povídek Hry na bolest (2007) a první část cyklu o upírce Tině Salo ze současné Prahy Sladká jak krev (2007).
4. Další čtenářsky oblíbenou hrdinkou se stala zaklínačka Lota, autorka jí věnovala romány Psí zima (2008) a Žár krve (2011) a mnoho povídek včetně sbírky Zaklínačka Lota (2009).
5. Petra Neomillnerová se kromě fantastiky zabývá také magií. Na toto téma jí již vyšly v Tritonu knihy Magické kameny (2006), Milostná magie (2007) a Runová magie (2007) a nejnovější dva přírůstky v nakladatelství Epocha v edici Magická knihovnička – Magický zvěrokruh (2010) a Magický herbář (2011).

Hel mě naštěstí ještě nechce, protože ji dobře zásobuji. Často však vyprovázím k ženě s kosou ty, kteří mi přirostli k srdci, nemůžete se pak divit, že jsem za ty roky otupěla. A to jsem přitom ještě mládě oproti Rabemu, jak mi neustále připomíná. Škoda že jsme se my dva minuli v čase. Na Desmonda se ale můžu spolehnout, ten mě nikdy neopustí, a dokonce už skoro ani nežárlí. A se Suntjem jsme srostli. Rádi by věděli, kdo z nich je otcem, ale já to vědět nechci, bude to pro dítě lepší.

Stejně jako v mých předchozí písních o Nakažených a Honu na lišku se i ve Zjizvených ke slovu dostávám nejen já, ale i mí souputníci a protivníci. Dřív než já proto poznáte, kdo proti mně kuje pikle a kdo mě pomlouvá za zády, zatímco ležím v bezvědomí v dubovém háji. Dokážu vás ale vtáhnout do své písně tak, až máte pocit, že mé trampoty zažíváte se mnou, že jste právě teď mou součástí nebo že jste moucha na stěně u Umy v kuchyni či v Birnině ložnici. Nebo blecha ve Rváččině kožichu.

Moje závěrečná píseň je úpěnlivá a tesklivá, zaznívají v ní dozvuky války, nářek dítěte, výkřiky bolesti i třesk zbraní – i když toho posledního míň, než by si layelští přáli. Když se nepřítel vzdává bez boje, není to pro layelánce žádná legrace, a poslední píseň je tak ochuzena o tvrdší akordy a plyne spíše líně. Přesto této melancholické baladě budete rádi naslouchat a ona vám pomalu vpluje do podvědomí, lehounce, avšak nesmazatelně. Na závěr sice zaslechnete pár radostnějších tónů, ale potom se všechno jakoby vrátí na začátek.

Petra Neomillnerová se mění a s ní i já, Moire, rusovlasá čarodějka, jež některým dala a mnoha dalším vzala život. Jedny zachránila a jiné doprovodila do náruče smrtky. Písně čarodějky se nezpívají zvesela a lehce, protože jsou plné trápení, běsů, nemocí a úvah o životě a smrti. Petra nevymýšlí žádné trylky a kličky, je úsporná jako vždy. Její Písně jsou vážnější a tvrdší než Lotiny bláznivé eskapády nebo Tininy zběsilé honičky. A já už jsem jiná, než jsem byla na začátku, ale to přece i vy, ne?

Vaše Moire

• Petra Neomillnerová: Zjizvení (Písně čarodějky 3)
• Epocha, 2014
• obálka: Roman Kýbus
• 256 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již od 224 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).