Nebeský kámen, Jack Whyte
 |
Británie, 4. století našeho letopočtu. Úsvit dějin svobodné země, i když zatím je jen významnější kolonií Římské říše, známou pod názvem Britannia. Ale každá mocná říše musí jednoho dne padnout, a ta římská se právě začíná nebezpečně otřásat v základech. Doba si hledá své hrdiny. Artuš se sice ještě nenarodil a legendární Kamelot je teprve v plenkách, ale zato se v těchto bouřlivých časech zrodilo něco jiného. Jedinečný meč. Excalibur!
Cesta k ukování mytického meče ale nebyla jednoduchá. Na jejím počátku stál jediný muž: kovář a římský legionář se sarkastickým smyslem pro humor Gaius Publius Varrus. Po svém dědovi zdědil podivný meč a dýku z neznámého kovu. Podle legendy tento kov pocházel z Dračího vejce – nebeského kamene, který spadl na zem.
Publiovi však bude trvat mnoho let, než se dostane k srdci tajemství meče. Prozatím má na práci důležitější věci. Místním domorodým kmenům se totiž podařilo, jakkoli se to zdálo nemožné, zdolat Hadriánův val, a tak invaze nezastavitelně postupuje. Dalšího nepřítele najde v jednom z mocných Seneců, římských správců, kteří spravují tuto nejvzdálenější římskou kolonii.
Skoro třetinu knihy trvá, než se Publius vymaní z věčně roztočeného kolotoče bitev a vrátí se domů. Má k tomu pádný důvod – v boji byl ošklivě poraněn a skoro přišel o nohu. Znovu se setkává se svým dávným přítel a velitelem Caiem Britannikem, a toto setkání dává jeho životu nový směr. Caius se totiž snaží uskutečnit svou vizi ideální společnosti. A my víme, že se mu to alespoň na nějaký čas podaří. Sídlo nebo spíše vesnici totiž následující generace nazvou Kamelot.
Publius ale o budoucnosti nic neví. Ovšem myšlenka se mu líbí, i když jí ze začátku moc nedůvěřuje. Přestěhuje se tedy a brzy si v novém domově najde i manželku. A právě ta ho přivede k pátrání po dalších nebeských kamenech. Podle pověsti totiž nedaleko v kopcích místní obyvatelé jedné noci pozorovali tajemnou záři a všechna dobytčata, která se v těch místech pásla, byla nalezena mrtvá – spálená. Publius začne pátrat po dalších nebeských kamenech, ale nejdřív se mu nedaří. Ne nadarmo se ale říká, že trpělivost přináší růže…
„Zem, Luceio! Podívejte se na zem. Meriku, stojím ve středu kruhu. Všiml sis na něm něčeho? Nějaké nepravidelnosti? Něčeho zvláštního?“ Meric se soustředěně zachmuřil a pak jsem spatřil, jak se rozzářil úžasem, protože spatřil to, k čemu jsem ho naváděl. „Je to jako trychtýř! Je tam propadlina.“
Můj první dojem z knihy byl, že je to moc hezké vyprávění, které by se ale dalo docela dobře shrnout do dvou nebo tří úvodních kapitol knihy o Artušovi. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc docházím k názoru, že by to byla škoda. Artušovská legenda se tady totiž nevypráví tak, jak ji běžně známe. Nejsou tu žádní kouzelníci a magické bytosti. Nejsou tu draci ani rytíři. Je to legenda, která dala vzniknout jiné legendě. Legenda o odvážných mužích, kteří jako první pochopili, že svět tak, jak ho znají, se řítí do záhuby. Že Římská říše brzy padne a každého, kdo nebude připraven, smete s sebou. Je jen otázkou času, kdy ozbrojené legie odejdou z Británie na pomoc ohroženému Římu. Ale když tu nebudou, kdo bude chránit místní „zcivilizované“ usedlíky před nájezdy „barbarských“ kmenů?
Myslím, že znalost historického pozadí a doby vzniku meče je důležitá proto, abychom pochopili jeden za základních otazníků Artušova příběhu. „Kde se tu vlastně vzal ten mocný bojovník? A proč?“ Když pochopíme tohle, nebude nám pak zbytek příběhu připadat tak nemožný a neuvěřitelný.
V příběhu najdeme první spojnice s budoucí Artušovskou legendou. Neprohání se tu sice zatím Lancelot na bujném oři a krásná Guinevere na něj nedělá oči, zato se tu ne nevýznamně mihne rod nebo spíše kmen Pendragonů. Pendragonové jsou místní domorodý kmen, jehož král se snaží pod svou vládou sjednotit okolní kmeny a postavit se tak římským nájezdníkům. Najdeme tu i druidy, domorodé kouzelníky a znalce tajemství, kteří se jen málo podobají tajnůstkářským zahořklým starcům, které nám tak často vnucují moderní příběhy. Na samém konci se mihne i Jezerní dáma střežící samotný Excalibur. Ale opět v trochu jiné formě, než byste čekali.
Celá kniha se mi od začátku až do konce četla velmi dobře. Trochu mi připomínala hrané historické dokumenty, kterými je známá televize BBC. Historie se tak přibližuje lidem mnohem víc, než by to kdy dokázala na stránkách nudných učebnic. A nezáleží na tom, že jde vlastně „jen“ o historickou fikci. Autor staví svůj příběh na vědecky podložených domněnkách a závěrech. A aby to bylo vůči čtenáři fér, prozradí hned v úvodu, které postavy a místa jsou skutečné a které si pro účely vyprávění sám vymyslel. Moc mě potěšil i seznam Místních jmen – tak, jak je znali v Británii tenkrát. Díky němu vím, že místo, kterému se kdysi říkalo Durovernum, je dnes známé jako Canterbury. A kolečka poznání do sebe začínají pomaličku zapadat.
Kniha určitě nadchne i obdivovatele proslulých římských legií a nadšence pro umění kovářství. Od obojího je totiž v knize dost a dost, aniž by to nějak významně narušilo plynulý sled vyprávění. Sem tam jsou sice některé pasáže trochu pomalé, ale o pár stránek dál se zase děj hezky rozjede, takže se při čtení nenudíte.
Jestli toužíte poznat skrytá tajemství Británie a jejích slavných hrdinů, určitě si knihu pořiďte. A věřte mi, půjde rozhodně o čtení neobyčejně fascinující. Vždyť jaký ve své době musel Kamelot být, když si ho zapamatovali lidé napříč generacemi a jeho legenda dodnes fascinuje (nejen) obyvatele Velké Británie?
- Whyte, Jack: Nebeský kámen, orig. The Skystone
- Domino, 2011
- Překlad: Tereza Horáková
- Obal: Radek Urbiš
- 464 stran / 299 Kč