Nadělat prachy, Terry Pratchett
 |
Nadělat prachy je v pořadí 32. díl Úžasné Zeměplochy. Tedy když nepočítáme knihy pro mládež o Toničce Bolavé a všechny mírně parazitující přívěsky jako kravičky, diáře, kuchařky, vědy nebo výtvarná umění. Pratchett se v něm vrací k hlavnímu hrdinovi Zaslané pošty, Vlahošovi von Rosretovi, kterého zde postavil před úkoly snad ještě mimořádnější…
Vlahoš von Rosret se nudí. A to není dobře. Napadají ho totiž myšlenky podobné té, jako je vloupat se do vlastní pošty. To lord Vetinari, faktický vládce Ankh-Morporku, se nenudí ani trochu. Právě má problém s Královskou bankou. Většinová majitelka (počítáme-li k jejím 50% i jednoprocentní vklad jejího psího miláčka, pana Pedanta) paní Opulentová už vyhlíží Smrtě. A o dědictví se chystá porvat její chamtivá rodinka. Což by byla pro zastaralý bankovní systém města katastrofa…
A do toho všeho je částečně proti své vůli (i když, cokoli je lepší než nuda) Vlahoš Vetinarim vržen. Pod pohrůžkou, že šibenice, ze které byl v Zaslané poště odříznut, stále čeká. A tak si Vlahoš odškrtává jednu položku, které se musí věnovat, za druhou. Zreformovat bankovnictví. Zachránit psa, který po smrti paničky vlastní víc než 50% akcií banky a všichni Opulentové ho chtějí odstranit. Ubránit se probouzející se lásce do ženských šatů oblečeného golema. Pomoct utéct ke smrti oběšením odsouzenému geniálnímu, avšak poněkud bláznivému padělateli. Nenápadně odstranit žebráka Krutiřitku, který zná Vlahošovu minulost. A konečně přesvědčit snoubenku, slečnu Krasomilu Adorátu Srdénkovou, že on, Vlahoš, je důležitější než všichni ti golemové, kterým se snaží zajistit důstojné právo na život.
Pratchettovi se tentokrát podařilo vymyslet opravdu zábavné postavy. O golemovi v ženských šatech, hltajícím zeměplošskou variantu harlekýnků, už řeč byla. Je tu ale i hlavní pokladník Korouhvička s talentem na čísla srovnatelným s Rain Manem, který však zcela postrádá smysl pro humor. Kuchař Chmelšiška, který všechny kolem sebe pobodá, když slyší slovo česnek. Několik staletí mrtvý, chlípný mág Odblechal, který nechápe, že slovo nekromancie už se prostě neříká. A Kosma Opulent, který propadl dojmu, že je lord Vetinari.
V podzemí banky je kromě toho vybudovaný počítací stroj, obsluhovaný Igorem a fungující na principu přelévajících se kapek vody (na rozdíl od mravenců, na nichž je založen Hex z Neviditelné univerzity), který tvrdí znepokojivou myšlenku – že v trezoru banky oproti všem předpokladům vůbec žádné zlato není.
Čili je tu prostor a spousta přísad jako dělaných pro výborné čtivo. A dlouho to skoro bezchybně i vypadá. Zápletka je dramatická, děj se šmodrchá, zvraty na sebe nenechávají čekat, vtipné situace jdou Pratchettovi jakoby samy. Jenže pak přijde velké finále a s ním totální rozčarování. Jako by Pratchettovi došel dech a už ho psaní nebavilo. Najednou si pomáhá nejprofláknutějšími vtipy – klaun metající šlehačkové dorty; pes pobíhající po soudní síni se zvláštní gumovou hračkou podlouhlého tvaru, která vibruje – a ty navíc nefungují ani tak, že by vyvolaly na tváři úsměv, spíš budí pocit trapnosti. Jaký rozdíl oproti začátku, který byl všechno, jen ne doslovný! Zbyl jen křečovitý škleb a rychlá snaha vše dovést k nějakému uspokojivému konci, v němž by se vše vysvětlilo.
Humor je strašně křehká věc, která se může rozbít stejně snadno jako skleněná váza. A přesně to se stalo Pratchettovi v Nadělat prachy. Dlouho pracně budované dílo, cizelérsky vyfoukávané jako ty nejkrásnější výrobky mistrů sklářů, se najednou roztříštilo na malé střepy, které jdou slepit jen těžko (a i když se to podaří, nikdy už váza nebude jako dřív).
Škoda té pachutě z konce, jinak by Nadělat prachy bylo na úrovni Zaslané pošty, jednoznačně nejlepšího dílu Zeměplochy snad z posledních deseti. Takhle nezbývá než doporučit přestat číst někde po kapitole jedenáct. A zbytek si domyslet. Pratchettova varianta konce totiž radostné pocity nepřivodí.
- Terry Pratchett: Nadělat prachy
- vydal: Talpress, Praha 2008
- přeložil: Jan Kantůrek
- obálka. Paul Kidby
- 512 stran / 279 Kč
