Mezisvět, Neil Gaiman, Michael Reaves
 |
Žádná recenze nemůže být zcela objektivní, protože na osobu recenzenta působí spousta vlivů, která utváří a ohýbá jeho úsudek. Základním problémem, s nímž jsem se u útlého dobrodružného sci-fi románu pro mládež Mezisvět nebyl schopen vyrovnat, je jméno jednoho z autorů, Neila Gaimana.
Gaiman byl pro mě vždycky zárukou vysoké kvality. V každé jeho beletristické knize, ať už byla určena mládeži (Koralina, Hvězdný prach) nebo dospělým (Nikdykde, Američtí bohové, Anansiho chlapci), nechyběly kromě vypravěčského mistrovství, jež je dáno do Boha, především tři podstatné ingredience: bohatá fantazie, nadhled a nevtíravé poselství, jakýsi přesah.
V Mezisvětě zůstalo jen to vypravěčské mistrovství, a i to místy překvapivě škobrtá, jako kdyby autoři (s Gaimanem ještě televizní scénárista a spisovatel Michael Reaves) knihu brali pouze jako zábavnou bokovku, jíž není nutné věnovat plnou pozornost.
Hlavní hrdina a zároveň vypravěč, středoškolák Joey Harker z amerického maloměsta Greenvillu, je další z řady „vyvolených“ outsiderů. Při plnění praktického školního úkolu se ve městě ztratí a zjistí, že se ocitl v úplně jiné dimenzi. Joey má totiž schopnost otevírat brány do alternativních světů a bez problémů mezi nimi putovat. A tím, že jednu takovou bránu otevřel, na sebe upozornil všemožné mocné záporáky, kteří by chtěli prostor alternativních světů ovládnout. Joey se tak okamžitě stává něčím jako lovnou zvěří…
I literatura pro školní mládež se dá psát na vysoké literární úrovni a tak, aby si početli i dospělí. To jednoznačně dokazují autoři jako Garth Nix nebo Philip Pullman (jiné Gaimanovy počiny jsem již zmiňoval). Mezisvět má možná podobné ambice, ale selhává v mnoha atributech (až na jeden jediný, totiž že děj kratičkého románu ubíhá rychle vpřed). Charaktery základních postav jsou zoufale ploché (kupříkladu moudrý, a samozřejmě nepochopený učitel Dimas), podoba světů přehnaně barvotisková (mnoho dimenzí, kde část ovládají magičtí a část vědečtí záporáci a jediní, kdo proti nim bojují, jsou Joey a jeho alter ega všemožných podob, tvarů a konzistencí), řešení zápletek je dětsky zkratkovité a nelogické, a hlavně, některé scény jako by vypadly z náborového armádního letáku, a ne z oddechové četby pro zhruba jedenáctileté kluky (scéna, kterak se Joyova matka loučí se svým synem, odcházejícím do války, se mi svým trapným patosem zaryla do paměti nejhlouběji).
Mezisvět tak nejvíc připomíná jakousi podivnou směsku složenou z průměrné dobrodružné scifárny pro mládež heinleinovského střihu a z komiksu převedeného do beletrie, kde hlavní záporáci jako kdyby zmutovali ze všech možných Batmanů nebo Spidermanů, jen jsou podstatně méně nápadití a jaksi nevýrazní (skrz naskrz zlá lady Indigo s neodhadnutelným věkem a podobou a její poskoci – Skarabus s potetovaným tělem a medúze podobný Neville). Výsledek pak působí trochu rozpačitě a odbytě, což mrzí i kvůli jednoznačně otevřenému konci, který svědčí o tom, že se patrně jedná o první část plánované série.
Mohl bych použít odsudky typu: největší zklamání roku, ale to je věc názoru, a kdyby nebyl jedním z autorů právě Gaiman, asi bych Mezisvět hodnotil shovívavěji. Jako přímočará a nekomplikovaná dobrodružka pro čtenáře, kterým ještě k pubertě pár let schází, totiž obstojí. Nic víc ale od něj rozhodně nečekejte.
- Neil Gaiman, Michael Reaves: Mezisvět
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2007
- přeložila: Ladislava Vojtková
- obálka: James Jean
- 184 stran / 199 Kč
