Ivan Adamovič si předsevzal vskutku gigantický úkol – reprezentativně zmapovat celou historii české sci-fi v rámci tří povídkových antologií. Teď se dostává na jeho samotný konec, a tak je ideální doba bilancovat nad celým dílem.

Hned na úvod je třeba říct, že díl poslední je rozhodně čtenářsky nejvděčnější, protože jde v podstatě o autorův subjektivní výběr toho nejlepšího z víceméně současné sci-fi. Proto tu taky najdeme jména nejoblíbenějších českých autorů, jako je Miroslav Žamboch, Štěpán Kopřiva, Jiří W. Procházka nebo Vilma Kadlečková. Zároveň nechybí ale ani teoretická část; kromě olbřímí bibliografie české sci-fi v apendixu jde především o úvodní pasáže představující různé vlivy, skupiny a trendy, které ovlivnily podobu dnešní sci-fi. Skvělým nápadem je doplnění povídky o komentář jejího autora, který rozvádí důvody a okolnosti jejího vzniku. Oproti minulým dílům Kroniky je zde jasně vidět posun v čtivosti jednotlivých příspěvků. Přece jenom některé žánry a zejména samotný styl psaní se od dob prvních sci-fi příběhů dost změnily, a tak tentokrát si přijdou na své i ti, pro které byla starší díla těžko zkousnutelná.

Bohužel to ale sebou přináší jednu výraznou pihu na kráse celého počinu. Tím je fakt, že všechny povídky nejsou až na výjimky psané speciálně pro tuto antologii a jde tedy o pouze přetisky již vyšlých prací. Jinými slovy, zkušenější čtenáři nebo fanoušci autorů podílejících se na knize alespoň některé z povídek s velkou pravděpodobností četli. I u předchozích dílů tomu nebylo jinak, ale vzhledem k tomu, že šlo veskrze o díla starší a těžko dostupná, tak to nepředstavovalo takový problém.

Ale dost bylo srovnávání. Co říci k jednotlivým povídkám? Především je třeba vyzdvihnout, že jejich celková úroveň je opravdu vysoká a jen těžko lze najít nějaký vyloženě slabší kus. Jejich výběr byl ale veden nejenom důrazem na kvalitu, ale také na jejich žánrovou a stylovou rozmanitost, takže jde o výběr ve všech ohledech reprezentativní. Výrazným subžánrem, který si zasloužil hned tři povídky, byl kyberpunk, který je zastoupen patrně vůbec prvním českým počinem tohoto charakteru – Největším vodvazem v dějinách swangu Ondřeje Neffa, doplněném legendární dvojicí Rox and Roll od Jiřího Walkera Procházky. Posledním kouskem je pak humorná parodie ohlašující ústup žánru do pozadí – Konec kyberpunku od Jiřího Pavlovského.

Ivan Adamovič v pěti bodech

1. Publicista, novinář, spisovatel a překladatel, zejména science-fiction literatury
2. Byl jedním ze zakladatelů sci-fi měsíčníku Ikarie, v němž působil od jeho vzniku v roce 1990 do roku 2007 jako redaktor zahraniční prózy a publicistiky
3. Je držitelem celkem dvanácti Cen Akademie Science fiction, fantasy a hororu (SFFH)

4. Na počátku 80. let se stal členem řady sci-fi klubů, nejdříve SFK Spectra, ADA, pak vedl SFK RUR a stal se členem Klubu Julese Vernea. Stal se členem i World SF Association of Professionals.
5. rovněž publikoval několik povídek, a to převážně ve fanzinech a antalogiích na přelomu 80. a 90. let.

Druhým výraznějším žánrem v antologii je dystopie. Natěšené davy fanynek Hunger Games ale bude nutné zklamat, česká dystopická škola je totiž silně poznamenaná těžkou dobou komunistické totality. Patrně nejsilnějším kouskem je Šest měsíců in ulna od polozapomenutého Jaroslava Veise, která spojuje dystopii, obavu z fundamentalismu a hluboké sociální téma bludného kruhu kriminality. Hrůznou reality show ve stylu Runnig Mana zase popisuje Josef Pecinovský v Hodím ti laso, kamaráde. Ani toto téma ale neberou všichni autoři smrtelně vážně, jako například František Novotný ve své satiře Jak jsme si koupili auto.

Miroslav Žamboch zase přinesl post-apokalyptickou military sci-fi Na konci Apokalypsy, která sice není jeho typickým žánrem, ale za to odpovídá jeho profesní odbornosti. Zastoupen je i nevětší český sci-fi svět -Mycelium, jehož autorkou je Vilma Kadlečková. Neméně zajímavé působí ale i do jisté míry netypické povídky autorů, kteří již psaní sci-fi opustili, popřípadě to nikdy nebyl jejich „hlavní“ žánr, jako jsou Jáchym Topol, Jiří Kratochvíl nebo Pavel Kosatík (mimo jiné také scenárista momentálně silně diskutovaného Českého století). Na jejich pracích je to znát, že nejde o úplně typické povídky, ale spíše drobné experimenty hrající si se známými sci-fi motivy.

Celá Kronika české sci-fi je unikátní a velmi vydařený počin a Na konci Apokalypsy je správná sladká třešinka na dortu, která potěší každého fanouška sci-fi. Největší jména současnosti i nedávné minulosti pohromadě, velká pestrost žánrů i stylů a jedna povídka lepší než druhá. Pro každého s hlubším zájmem o sci-fi naprostá nutnost a pro ty, co mají rádi sci-fi českou zase povinnost.

• Ivan Adamovič (ed.): Na konci apokalypsy
• Plus, 2014
• obálka: Martin Zhouf
• 586 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).