Krev trpaslíků, Trpaslíci II – 3 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Frank Rehfeld
 |
Když Tharlia udělila oběma strážcům před svým stanem rozkaz, aby ji vyrušovali jen v opravdu naléhavých případech, a mávnutím ruky odehnala i Loinu, svou osobní služebnou, spustila s úlevným povzdechem závěs před vchodem a několik vteřin si vychutnávala ticho, panující kolem. Samozřejmě nevládl skutečný klid, ne uprostřed ležení s tisíci válečníky, slavícími vítězství, ale tlustá látka z luaního rouna výrazně tlumila všechny zvuky.
Nakonec se posadila na podušku, nalila si z připraveného džbánu do poháru trochu vína a upíjela ho pomalými, drobnými doušky. Takřka okamžitě pocítila účinek těžkého nápoje, hlavně když se celý den téměř nedostala k jídlu, a když pohár dopila, už si znovu nedolila.
Během uplynulé noci se také skoro nevyspala, protože nikdo nedokázal s jistotou předpovědět, kdy se temným elfům podaří prorazit poslední zátarasy, navršené před východem ze Zarkhadulu. Za svítání k tomu konečně došlo a začala bitva, zuřící mnoho hodin, kdy Tharlia nejen s úzkostí sledovala její průběh, ale současně vedla i jednání s generálem Nagaronem, velitelem lartroniské armády, jehož zhruba deset tisíc vojáků nakonec bojovalo po boku trpaslíků. Další rokování následovala s delegací elfů, kteří předtím dorazili v okamžiku nejvyšší nouze a pomohli dovést bitvu do vítězného konce. Jednalo se především o samé zdvořilosti, opatrné osahávání mezi dvěma rasami, které spolu po tisíciletí takřka nebyly ve styku, díky čemuž bylo jejich vzájemné nazírání zdeformováno a zatíženo předsudky.
Vyslechla si i vyprávění Warlona a jeho společníků o úspěšné cestě do zlatého údolí elfů a nakonec samozřejmě také Barlokovu zprávu o vpádu vojenského oddílu, jemuž velel, do hlubin Zarkhadulu, dobytého před dávnými časy temnými elfy; právě tento oddíl však strašlivým bytostem umožnil dostat se na povrch.
V konečném součtu to nebyl jen na události velmi bohatý, ale hlavně nadmíru dlouhý a namáhavý den, a podle toho vyčerpaná se Tharlia cítila. Nic by neudělala raději, než si lehla a dopřála svému tělu a mysli tolik spánku, kolik bude zapotřebí, až by se nakonec sama od sebe probudila, ale na to nebylo prozatím ani pomyšlení. I když do soumraku chyběly nanejvýš dvě hodiny, den pro ni zdaleka neskončil a ona si bude moci dopřát nanejvýš krátký odpočinek.
Budou zapotřebí další porady, aby stanovili alespoň postup pro další den, navíc už čekala na zprávu od společné výpravy elfů a trpaslíků pod Thilusovým vedením, jež pátrala v hlubinách Zarkhadulu po Thir-Ailithech, kteří tam snad ještě zůstali. Thilus…
Tharlia na něj upřela pozornost ve chvíli, kdy svým velmi hrdinským počínáním sám zabránil výpadu temných elfů z Elan-Dhoru. Jeho rozvážné, přesto rozhodné chování se jí líbilo a v uplynulých týdnech mu svěřovala stále významnější úkoly, které plnil k její naprosté spokojenosti, takže o něm získala vysoké mínění. Kromě toho…
Zaplašila myšlenky na válečníka a zavřela oči. O většinu dřívějších schopností velekněžky bohyně Li’thily přišla při korunovaci a s ní spojeném odchodu z řádu. Přesto pro ni bylo i nyní snadné uvést se do transu vzhledem k tomu, že se nejednalo ani tak o schopnost propůjčenou bohyní jako spíš o naučenou formu mimořádného uvolnění, které jí dodávalo nové síly a dokázalo nahradit mnoho hodin spánku.
Právě tohoto uvolnění pro ni ovšem dnes bylo obtížné dosáhnout. Stalo se toho příliš mnoho, hlavou se jí honilo příliš mnoho myšlenek a trýznilo ji příliš mnoho otázek.
Původně toužila po královské hodnosti hlavně ze sobeckých pohnutek. Jistě, král Burian byl zkorumpovaný a neschopný a za jeho vlády to šlo s trpaslíky čím dál víc z kopce. Nejpozději po katastrofálně chybných rozhodnutích, jak čelit hrozbě ze strany temných elfů, už nebyl na trůnu dál únosný, jinak by byl jejich lid odsouzen k záhubě. Po svých zkušenostech v čele řádu kněžek byla Tharlia přesvědčena, že bude mnohem lepší vládkyní, ale v prvé řadě jí šlo o obrovské zvýšení moci, důležitosti a vážnosti, které byly se získáním královské hodnosti spojeny. Nebezpečí hrozící od cizích bytostí z hlubin jí přišlo právě vhod a obratnými manévry dostala na svou stranu ostatní členy vysoké rady, jejichž podpora byla nezbytná, aby mohla Buriana sesadit a zaujmout jeho místo.
Sice svého cíle dosáhla, ale už neměla čas, aby se z úspěchu radovala. Také ona podcenila hrozbu ze strany temných elfů a po bitvě u Podzemního moře, kterou navzdory nasazení všech ozbrojených sil a podpoře goblinů prohráli, jí nezbylo než Elan-Dhor zanechat osudu a odvést svůj lid vstříc nejisté budoucnosti na povrchu. I když to byl jediný způsob, jak jej uchránit před úplným vyhlazením, mnohé si tímto rozhodnutím znepřátelila, hlavně mezi členy dělnické kasty, připravenými do značné míry o obživu. Kromě toho je na povrchu čekala nová nebezpečí od lidí, zaslepených nedůvěrou, nepřátelstvím vůči cizincům a fanatismem.
Znovuobjevení a dobytí Zarkhadulu, považovaného za navždy ztracený, kritiky na nějakou dobu umlčí a jejímu lidu poskytne nový domov v podzemí, ale zaplatili za to spoustou životů. Podruhé v krátké době musela Tharlia vést poddané do strašné bitvy s mnoha oběťmi. Ani zpráva o vítězství nepřinese pozůstalým po padlých velkou útěchu.
Tharlia s námahou zahnala i tyto úvahy a přiměla se nechat všechny ostatní kolem sebe plynout, aniž by jim věnovala pozornost. Přesto se jí stále nedařilo navodit příjemný stav naprostého uvolnění a prázdnoty mysli, který si jindy tak snadno navozovala. Něco ji rušilo a rozptylovalo, jakýsi vliv zvenčí, a když pochopila, o co se jedná, bylo už skoro pozdě. Prudce se otočila a v tomtéž okamžiku rozřízla neviditelná čepel meče s tichým, trhavým zvukem látku na zadní straně stanu odshora dolů. Cizí aura, kterou dosud vnímala jen neurčitě a slabě, rázem zesílila.
Ještě než se Tharlia zcela vzpamatovala z úleku, sáhla instinktivně po onom maličkém zbytku magie kněžek, která jí ještě zbyla. Zdánlivě z ničeho se náhle vyloupla vysoká postava, která jako nejasný obrys proskočila otvorem.
Tharlia pronikavě vykřikla a vrhla se stranou, sotva vteřinu předtím, než se čepel meče snesla do míst, kde ještě před okamžikem seděla, a rozťala podušku. Ven se vyhrnula výplň z luaní vlny.
Tharlia se odkutálela po zemi pod stůl a doufala, že se jí odtamtud podaří dostat k východu, ale temný elf jí několika bleskovými kroky zatarasil cestu. Bez námahy odmrštil stůl stranou.
Teprve teď se prudce odhrnul závěs před vchodem a dovnitř se vřítili strážní, vyburcovaní královniným výkřikem. Temný elf se se zlostným zasyčením otočil a nechal meč prosvištět vzduchem. Dokonce ani oba vycvičení elitní válečníci by nedokázali dost rychle zareagovat a rána by jim srazila hlavu, kdyby už nedrželi bojové sekyry připravené v pohotovosti. Tak se ovšem jednomu z nich podařilo odrazit čepel ocelovým topůrkem sekyry, zatímco druhý se rozehnal zbraní po Thir-Ailithovi.
Ten takřka bez námahy uhnul stranou.
I když oba trpasličí válečníci uměli se svými těžkými sekyrami zacházet mistrně, neměli proti rychlému a velmi obratnému temnému elfovi šanci, to už ukázaly dřívější boje. Stejně tak nemohli ani pomyslet na to, že by sekyry odložili a místo nich tasili meče, protože i sebemenší rozptýlení by pravděpodobně znamenalo jejich okamžitou smrt. I když zápas trval teprve několik vteřin a byli dva, vůbec se nedostali k tomu, aby zahájili útok, místo toho se jen s námahou bránili ranám, které na ně sršely. Přesto bojovali dál, aby chránili královnu, pohrdajíce přitom smrtí.
Tharlia couvla dozadu a vrhla rychlý pohled k trhlině v zadní části stanu, kterou dovnitř pronikl temný elf. Bylo by teď pro ni snadné tudy uprchnout, uvrhla by tím ale oba válečníky do náruče jisté smrti. Byly to jen její schopnosti, které částečně narušovaly kouzlo neviditelnosti té bytosti a obrysovitě ji zviditelňovaly. Bez této pomoci by byli válečníci neviditelným bojovníkem okamžitě zabiti.
Ale ani tak to pro ně nevypadalo v žádném případě dobře. Déle než pár vteřin se už proti tomuto strašnému nepříteli sotva dokážou udržet.
Tharlia couvla ještě o několik kroků a rychle přejížděla pohledem po stanu, ale nikde nebyla žádná zbraň. Ona sama coby velekněžka Li’thilina nařídila, aby si všechny členky řádu nekultivovaly jen mysl, ale také tělo, k čemuž patřil rozsáhlý bojový trénink, který rovněž sama absolvovala.
Jeden z válečníků příliš pozdě prohlédl fintu temného elfa a už se mu nepodařilo odrazit výpad jeho meče. Čepel se mu zabořila tak hluboko do hrdla, že na šíji znovu vyrazila ven, zalitá krví. Trpaslík padl k zemi, aniž by ze sebe vydal jediný zvuk. Thir-Ailith zaútočil na druhého vojáka s ještě větší rozhodností, aby zabil i jeho.
Tharlia věděla, že teď přišla poslední šance k útěku. Bude trvat už jen okamžik, než padne i druhý strážný. Poté se obrysovitá bytost okamžitě znovu obrátí k ní, aby ji zabila, a pak už bude pozdě před neporovnatelně rychlejším elfem utíkat.
Byla ovšem osvobozena od svého morálního dilematu, protože v tu chvíli vpadl do stanu další válečník, přilákaný jejím výkřikem. Okamžitě pochopil situaci a ani ho nenapadlo dopustit se té chyby, aby útočil na Thir-Ailitha sekyrou, místo toho ji bez váhání pustil a tasil meč, aby se vzápětí se zuřivým válečným pokřikem vrhl do boje.
Do stanu se teď drali další válečníci, mezi nimi i Barlok s Warlonem. Na tuto přesilu nestačil ani temný elf. Vyrazil vzteklé zasyčení, které hned poté přešlo do nesnesitelně pronikavého, uši drásajícího výkřiku bolesti, když ho úder mečem zasáhl do paže, v níž třímal zbraň, a uťal mu ji. Další čepel se mu zabořila hluboko do hrudi.
Ve smrti pozbyla bledá postava neviditelnost. Zalita bělavou krví, která jí vytékala z ran, klesla k zemi a zemřela.
Válečníci ustoupili uctivě stranou, když Tharlia přikročila k mrtvému Thir-Ailithovi a několik vteřin na něj hleděla.
„Jak se to mohlo stát?“ zeptala se bezvýrazným hlasem, když se její divoce bušící srdce konečně uklidnilo, a podívala se na Barloka. „Pronikl do mého stanu, neviditelný. Tvrdili jste, že Thir-Ailithové ze Zarkhadulu touto schopností nedisponují.“ Mistr války bezradně pokrčil rameny, jak mu to jen obvazy na těle dovolovaly.
„Nechápu to, Vaše Veličenstvo,“ odvětil. „I když by jim to nejednou při bojích v dole zajistilo velké výhody, nebo dokonce zachránilo život, žádný z temných elfů tam toto kouzlo nikdy nepoužil. Museli jsme vycházet z předpokladu, že toho nejsou schopni.“
Tharlia chvíli váhala, pak přikývla.
„Nic vám nevyčítám. Mohli jste nás informovat jen o tom, co jste zažili,“ řekla a hned poté ucítila, jak jí krev mizí z tváře, když si něco uvědomila. „Ale pokud tuto schopnost přece jen mají, pak není nikde řečeno, že tento zde je jediný,“ vyhrkla. „Nemůžeme vůbec tušit, kolik Thir-Ailithů během bitvy dokázalo nepozorovaně uniknout ze Zarkhadulu a teď se volně potuluje po povrchu!“
- překlad: Svatava Kretková
