Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Král orků, Forgotten Realms – Změna 1 , R. A. Salvatore

Salvatore R. A.: Změna 01 - Král orků

Drizzt je zpátky a čelí světu, který se od základů změnil! Nejistý mír mezi trpaslíky z Mitrilové síně a orky z nově ustanoveného království Mnohošíp, nemůže trvat dlouho. Orcké kmeny, které Obould sjednotil, začínají bojovat mezi sebou, a Bruenor je odhodlaný dovést do konce válku, která ho málem zabila a téměř zničila všechno, co vybudoval. Bude ale zapotřebí něčeho víc než jen mečů a sekyr, aby byl v Páteři světa nastolen trvalý mír. Mocní na obou stranách možná budou nuceni změnit způsob, jakým na sebe navzájem nahlížejí. Možná spolu budou muset začít hovořit. A to nebude snadné.

Drizzt Do’Urden dřepěl ve škvíře mezi dvěma velkými balvany na svahu hory a sledoval pozoruhodnou sešlost pod sebou. Člověk, elf a trojice trpaslíků – byli aspoň tři – stáli a seděli okolo tří vozů s plochou korbou, které v trojúhelníku obklopovaly malý táborový oheň. Perimetr tábora vymezovaly žoky a sudy a také shluk stanů, což Drizzta varovalo, že družinu musí tvořit víc osob než jen pětice na dohled. Zadíval se přes vozy na malou travnatou louku, kde se páslo několik tažných koní. A přímo vedle nich spatřil to, co ho k táboru přivedlo: dva kůly, na kterých byly naražené hlavy orků.

Tato skupina a ostatní, kteří k ní patřili, byli tedy doopravdy členy Casin Cu Calas neboli „Trojitého C“, skupiny bojovníků, jejíž elfský název znamenal „čest v bitvě“.

S ohledem na pověst Casin Cu Calas, jejíž oblíbenou taktikou bylo útočit na orcké usedlosti uprostřed noci a usekávat hlavy všem mužským orkům, které uvnitř našli, připadalo Drizztovi jejich pojmenování víc než trochu ironické a nechutné.

„Zbabělci, všichni do jednoho,“ zašeptal a díval se, jak jeden z mužů vzal do rukou dlouhý černočervený háv. Vytřepal z něj špínu, potom ho uctivě složil, zvedl ho ke rtům, políbil a vrátil ho na korbu vozu. Pak se natáhl dolů pro druhý výmluvný kus oděvu, černou kuklu. I tu se chystal vrátit na vůz, pak ale zaváhal, nasadil si ji na hlavu a upravil tak, aby viděl skrz otvory pro oči. Upoutal tím pozornost zbývajících čtyř společníků.

Zbývajících pěti, všiml si Drizzt, když zadní část jednoho z vozů obešel čtvrtý trpaslík a zadíval se na muže v kukle.

Casin Cu Calas !“ zvolal muž a zvedl ruce zaťaté v pěst v přehnaně vítězoslavné póze. „Nestrpíme žádného orka naživu!“

„Smrt orkům!“ křikli ostatní.

Hlupák v kápi poté začal chrlit urážky a hrozby vůči humanoidním tvorům s prasečí vizáží. Nahoře na kopci Drizzt Do’Urden zavrtěl hlavou a pomalu si sundal z ramene luk Taulmaril. Zvedl ho, vložil do něj šíp a plynulým pohybem natáhl tětivu.

„Nestrpíme žádného orka naživu,“ řekl muž v kápi – nebo to aspoň říkat začal, najednou ale táborem prolétl záblesk a zabodl se do sudu s teplým pivem vedle něj. Sud vybuchl, nápoj se rozstříkl kolem a praskající výboj na okamžik zapudil houstnoucí šero soumraku.

Všech šest společníků couvlo a zakrylo si oči. Když konečně opět prozřeli, spatřili na jednom z vozů stát štíhlého temného elfa.

„Drizzt Do’Urden,“ vydechl jeden z trpaslíků, tlustý chlapík s oranžovým vousem a obrovským obočím, které se mu v jedné linii táhlo od spánku ke spánku.

Dva další kývnutím potvrdili jeho slova, protože nebylo pochyb o tom, kdo temný elf před nimi je, ne když měl v pochvách u boků dva scimitary a přes rameno mu visel Taulmaril, Hledač srdcí. Drowovy dlouhé, husté bílé vlasy i jeho plášť vlály ve vánku a ani tlumené světlo pozdního odpoledne nedokázalo skrýt lesk jeho stříbřitě bílé mitrilové košile.

Lidský muž si pomalu sundal kuklu, pohlédl na elfa, pak zpátky na Drizzta. „Vaše pověst vás předchází, mistře Do’Urdene,“ řekl. „Čemu vděčíme za čest, kterou jste nám prokázal svojí návštěvou?“

„‚Čest‘ je zvláštní slovo,“ odvětil Drizzt. „A ještě zvláštnější je slyšet ho ze rtů někoho, kdo nosí černou kuklu.“

Trpaslík u vozu se naježil, a dokonce udělal krok vpřed, chlapík s oranžovým vousem ho ale zastavil zvednutou paží.

Muž si neklidně odkašlal a hodil kuklu na vůz za sebou. „Tahle věc?“ zeptal se. „Tu jsem našel na silnici. Připisujete jí nějakou důležitost?“ „O nic větší než hávu, který jste tak uctivě složil a políbil.“

Muž opět pohlédl na elfa, který se, jak si Drizzt všiml, přesunoval do strany, směrem k čáře vyryté do hlíny, která se třpytila lesklým práškem. Když Drizzt obrátil pozornost zpět k lidskému muži, všiml si, že se jeho chování změnilo, předstíranou nevinnost nahradilo zamračení.

„Je to háv, který byste sám měl nosit,“ prohlásil muž odvážně. „Na počest krále Bruenora Válečného kladiva, jehož skutky…“

„Neodvažujte se vyslovit jeho jméno,“ přerušil ho Drizzt. „O Bruenorovi, jeho činech a názorech nevíte vůbec nic.“

„Vím, že nebyl přítelem…“

„Nevíte nic,“ zopakoval Drizzt důrazněji.

„Příběhy o Mělčině!“ zařval jeden z trpaslíků.

„Já tam byl,“ připomněl Drizzt a umlčel toho hlupáka.

Muž si odplivl na zem. „Býval jste hrdina, ale vyměkl jste,“ zabrblal. „A navíc vůči orkům.“

„Možná,“ odvětil Drizzt a během mžiknutí užaslého oka se mu v černých rukách objevily scimitary. „Ale vůči lupičům a vrahům jsem nevyměkl.“

„Vrahům?“ odsekl člověk nevěřícně. „Vrahům orků?“

Sotva domluvil, trpaslík u vozu se protlačil přes paži společníka s oranžovým vousem, mávl rukou a hodil po drowovi sekyrku.

Drizzt bez problémů ukročil stranou, protože ho útok nepřekvapil, když ale spatřil, že se k němu zleva řítí druhý trpaslík, nespokojil se s tím, že by nechal zbraň neškodně prolétnout kolem, nýbrž jí do cesty neústupně postavil scimitar Smrtidech. Když se čepel střetla s letící zbraní, strhl ji zpátky, aby vstřebal náraz. Rychle stočil zápěstí a vsunul čepel pevně pod hlavu sekyrky. Poté se plynulým pohybem obrátil opačným směrem, sekl Smrtidechem napříč a vrhl sekyrku po útočícím trpaslíkovi.

Běžící trpaslík zvedl štít, aby nešikovně roztočenou sekyrku vykryl, takže bouchla do dřeva a odskočila stranou. Spolu s ní ale zmizelo i trpaslíkovo odhodlané vrčení, když totiž štít znovu spustil, zjistil, že se jeho cíl mezitím někam vytratil.

Drizzt, jehož rychlost ještě zvyšovaly magické nákotníky, své zmizení dokonale sladil se zvednutím trpaslíkova štítu. Udělal jen několik kroků, věděl ale, že tím odhodlaného trpaslíka zmate. Trpaslík si ho na poslední chvíli všiml, sklouzl a zastavil se a slabě se po něm ohnal válečným kladivem.

Drizzt se nacházel v oblouku rány, stačilo proto, aby čepelí udeřil do rukojeti kladiva, čímž jeho minimální sílu zastavil. Druhým scimitarem poté našel škvíru mezi trpaslíkovou těžkou kovovou rukavicí a kovem vyztuženým chráničem předloktí. Kladivo odlétlo stranou, trpaslík zavyl a chytil se za krvácející, zlomené zápěstí.

Drizzt mu vyskočil na rameno, nakopl ho do obličeje, odskočil stranou a vyrazil na trpaslíka s oranžovým vousem a na toho, který hodil sekyrkou, oba se totiž řítili rovnou na něj.

Lidský muž je zezadu pobízel, sám se ale do útoku nezapojil, což jen potvrdilo Drizztovu domněnku o jeho odvaze nebo jejím nedostatku.

Drizztův náhlý obrat a protiútok donutil trpaslíky zabrzdit a drow se na ně zuřivě vrhl, točil scimitary a bušil do nich ze všech úhlů. Vrhač sekyrky držel v rukách kromě druhé sekyrky i štít, takže se mu lépe dařilo čepele blokovat, chudák trpaslík s oranžovým vousem ale před sebe mohl pouze zvednout velký palcát, který musel zběsile obracet, aby stačil odklánět údery. Utržil půl tuctu řezných a sečných ran, křičel a vyl, a jen fakt, že drow musel věnovat pozornost i jeho společníkovi a ostatním, ho ochránil před vážným zraněním, nebo dokonce před smrtí. Drizzt totiž nemohl dovést útok do konce, aniž by se odkryl zbytku trpaslíkovy družiny.

Po prvotním zuřivém útoku drow ustoupil. Dva trpaslíci vyrazili s typickou paličatostí vpřed. Ten s oranžovým vousem, kterému krvácely ruce a jeden prst mu visel jen na kousku kůže, zvedl palcát vysoko nad hlavu a pokusil se o přímý útok. Jeho společník před sebe zvedl štít, natočil se k úderu, čímž se přiblížil ke společníkovi, a sekl napříč od Drizztova levého boku k pravému.

Byl to vskutku působivě koordinovaný útok, který od Drizzta vyžadoval rychlý ústup nebo komplexní blok ze dvou úhlů. Obyčejně by Drizzt využil své nadřazené rychlosti k tomu, aby uskočil z dosahu, poznal ale, že se trpaslík s oranžovým vousem sotva drží na nohou, a navíc byl drow, celé mládí se učil provádět podobné obranné manévry z mnoha úhlů. Levým scimitarem bodl přímo vpřed, zvedl ruku do výšky a sekl dolů, aby zastavil útok ze strany, pravou rukou poté udeřil vysoko nad levou a horizontálně vedenou čepelí zastavil seknutí shora dolů.

Když kladivo udeřilo do čepele, vedl Drizzt výpad vpřed, stočil scimitar a srazil trpaslíkovu zbraň dolů, mohl tak udělat půlkrok doleva a zaměřit se plně na úder shora druhého trpaslíka. Zbraň břinkla o jeho, on ale udržel rovnováhu, protože měl nohy rozkročené přímo pod rameny.

Podřepl, pak vší silou vyrazil vzhůru. Trpaslík držel zbraň shora ve zraněné ruce, která nyní povolila, a drowův pohyb tak donutil malého válečníka zvednout se na špičky, aby zbraň vůbec udržel.

Drizzt se při výskoku stočil doprava a mocným úderem strhl trpaslíkovu zbraň napříč, takže se ocitla přímo v cestě zpětnému úderu druhého trpaslíka. Když se dvojice zapletla do sebe, Drizzt se stáhl, otočil se na špičce, opsal kruh a nakopl trpaslíka s oranžovým vousem do zad, čímž ho odhodil na jeho společníka. Stranou odlétli jak palcát, tak trpaslík s oranžovým vousem, jeho společník totiž sehnul rameno a nasměroval štít tak, že ho odhodil.

„Uhněte! Budu střílet!“ ozval se výkřik po straně, který upoutal Drizztovu pozornost. Drow se rázem zastavil a otočil se k elfovi, který na něj mířil těžkou kuší.

Drizzt na elfa s křikem vyrazil, udělal kotoul, otočil se, a když vyskočil na nohy, ukročil stranou. Rychle se k němu blížil. A vrazil do neviditelné stěny, což ale očekával, protože věděl, že kuš byla jen návnadou a žádný šíp nemohl proletět neviditelnou magickou bariérou a trefit ho.

Drizzt se od štítu odrazil a roztřeseně klesl na koleno. Začal vstávat, ale zavrávoral, jako by byl omámený.

Slyšel, jak se k němu zezadu řítí trpaslíci, zcela přesvědčení o tom, že se nestačí vzpamatovat včas na to, aby jejich smrtící rány zastavil. „A to všechno kvůli orkům, Drizzte Do’Urdene,“ slyšel prohlásit elfa, řemeslem kouzelníka, a viděl, jak štíhlý tvor znechuceně potřásl hlavou a odhodil kuš na zem. „Na někoho vaší pověsti to není právě čestný konec.“

  • R. A. Salvatore: Král orků (Forgotten Realms – Změna 1)
  • Fantom Print, 2014
  • překlad: Kateřina Niklová
  • obálka: Todd Lockwood
  • 288 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za Kč)
13. července 2014, R. A. Salvatore

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Změna 01 - Král orků

Změna 01 - Král orků
  279 Kč