Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Kouř a stíny, Kouř 1

Tanya Huff: Kouř a stíny (Kouř 1)

Až na neopětovanou lásku k fešáckému herci Lee Nicholasovi byl Tony víceméně spokojený… přinejmenším do chvíle, kdy to ve filmovém studiu začalo jít od desíti k pěti. Začalo to stíny – stíny, které se nacházely na místech, kam nepatřily, stíny, které jako by si žily vlastním životem. Tony se je snažil ignorovat, říkal si, že jsou jen výplodem jeho fantazie – dokud jednoho dne nenašel tělo Nikki Waughové. A nepocítil dotek stínu.

Sklonil se, shrnul si z tváře pramen rudozlatých vlasů, upřeně se zadíval přikrčené mladé ženě do očí a usmál se, až se v sardonické křivce jeho úst zaleskly příliš bílé zuby.

„Není důvod ke strachu,“ řekl jí a v jeho hlase se rovnou měrou snoubila útěcha i hrozba. „Máš mé slovo, že se ti nic nestane, pokud – a před tím jsem tě výslovně varoval – pokud přede mnou něco netajíš, Melisso.“

Její plný dolní ret se roztřásl a prsty sevřely okraj parkové lavičky. „Přísahám, že jsem ti řekla všechno, co vím!“

„To doufám.“ Naklonil se blíž a usmál se na roztřesenou ženu ještě více široce. „To opravdu doufám.“

„Stop! Masone, ta holka se nejmenuje Melissa. Je to Catherine.“

Přečtěte si i článek o sérii Krevní pouta

Mason Reed, hvězda Nejtemnější noci, se narovnal, zatímco zpoza monitorů vyšel režisér. „Catherine?“

„Přesně tak.“

„Proč na tom tak záleží, Petře? Na konci téhle epizody bude stejně po ní.“

Herečka, stojící mimo Masonovo zorné pole, obrátila oči v sloup.

Huffová Tanya: Krevní pouta 2: Stopy krve

Série Blood Books (Krevní pouta):

„Záleží na tom, protože všichni ostatní jí říkají Catherine,“ odpověděl mu klidným hlasem Petr a přemítal – nikoliv poprvé – proč klukům z technického trvá tak dlouho přijít s realistickými herci generovanými počítačem. Nebo, vzato z druhé strany, proč trvá tak dlouho genetikům odstranit ego hercům, které měli k dispozici. Dlouhá léta cviku ho naučila nedat nic z toho najevo. „Záleží na tom, protože ji jako Catherine oslovil Raymond Dark, když s ní naposledy mluvil. A záleží na tom, protože je to její jméno, a když ji najednou začneme oslovovat jinak, zmateme diváky. Sjedeme to ještě jednou a pak uděláme detaily.“

„Co bylo špatného na posledním záběru?“ kňoural dál Mason, šťouraje se v levém tesáku. „Mně se líbil.“

„Sorgemu se nějak nezamlouvaly stíny.“

„Ony se změnily?“

„Zjevně. Říká, že kvůli nim vypadáš sinavý.“

Mason se otočil k prvnímu kameramanovi, který byl zabrán do rozhovoru s hlavním osvětlovačem a zcela ho ignoroval. Z hercova výrazu bylo zřejmé, že jeho nikdo ignorovat nebude. „Špinavý?“

„Ne špinavý, sinavý,“ vysvětlil mu Petr zcela neutrálním tónem a s naprosto klidným výrazem ve tváři. Na Masonovy záchvaty vztahovačného egocentrismu teď opravdu neměli čas. „Znamená to víceméně totéž co děsivě bledý.“

„Vždyť hraju upíra, kristepane! Já přece mám vypadat děsivě bledý.“

„Máš vypadat nemrtvě a sexy. To je rozdíl.“ Petr ještě věnoval své hvězdě uklidňující úsměv a vrátil se k režisérské židli. „No tak, Masone, vždyť přece víš, co se dámám líbí.“

Ta jeho odmlka, když se nad ní zamyslel, by měla být ve scénáři. Přesně tak. „Ano, to vím. Nebo ne?“

Série Smoke Books (Kouř):

  • Smoke and Shadows (2004, Kouř a stíny, připravuje Brokilon)
  • Smoke and Mirrors (2005)
  • Smoke and Ashes (2006)

Zatímco se viditelně ukonejšený herec vrátil na své místo na lavičce v parku, Petr vzdal díky všem božstvům, která ho právě poslouchala, usadil se za monitory a zařval: „Tony!“

Když okolním hlukem pronikl zvuk jeho jména, mladík stojící těsně vedle kulis sebou trhl. Obešel dvacetilitrovou nádobu s umělou krví a spěchal k režisérovi, opatrně přitom našlapuje mezi spletí kabelů proplétajících se na podlaze jako těla hadů.

„Leeho nebudeme potřebovat dřív než po obědě.“ Petr roztrhl obal müsli tyčinky s takovou silou, až se mu tyčinka samotná vysmekla z rukou, odrazila se mu od stehna, a než ji Tony zachytil, byla na dobré cestě spadnout na podlahu. „Děkuji. Už je tady?“

„Ještě ne.“

„To je, do prdele, úžasné.“ První zuřivé zakousnutí. „Řekni někomu, ať mu zavolá na mobil a zjistí, kde k čertu vězí.“

„Mají mu říct, že ho nebudete potřebovat dřív než po obědě?“

„Ať mu připomenou, že podle vývěsky měl nejpozději od 11:00 sedět v maskérně. Tino, měla tamta ženská ve scéně šestnáct tuhle barvu laku na nehty? Vypadá, jako by si namočila prsty do krve.“

Skriptka zvedla oči od poškrtaných listů papíru. „Ano.“ Podívala se Petrovi přes rameno a kývnutím hlavy naznačila Tonymu, že má jít. „Myslím, že o to, aby to vypadalo, jako že si je smočila v krvi, jim právě šlo.“

Tony věnoval Tině letmý vděčný pohled – nebylo vždy snadné poznat, kdy Petrovy náhlé změny tématu znamenaly, že dotyčný může jít – a zamířil do kanceláře. Na okraji parku ho zastavil přidušený výkřik herečky představující Catherine.

Zdálo se, že se Mason dostal do hravé nálady a zkouší si zuby.

Zatímco hlavní osvětlovač se svým týmem upravoval dva z reflektorů, roztančily se na zadní stěně kulis stíny, které samy o sobě vypadaly když ne strašidelně, tak přinejmenším podivně. Vytvářely tvary vzpírající se popisu, přesouvaly se sem a tam prazvláštními hadovitými pohyby, přičemž se jejich okraje překrývaly tak, jak to obyčejné stíny nedělaly.

Ale tohle je televize, připomněl si Tony, když vyšel z parku, prošel kanceláří Raymonda Darka a kolem obrovské mahagonové rakve spěchal dál do kanceláře produkce. Tady není normální nic.

Studio, kde CB Productions natáčela Nejtemnější noc, bývalo v minulém životě skladištěm a z větší části tak stále vypadalo. Chester Bane, tvůrce a výkonný producent Nejtemnější noci, stejně jako půl tuctu dalších ještě méně úspěšných seriálů určených pro syndikované vysílání, oficiálně prohlásil, že odmítá utrácet peníze, které divák neuvidí na obrazovce. Další jeho výroky mimo záznam se nesly víceméně v tomto smyslu: „Nehodlám utratit už ani jediný cent, dokud neuvidím, jak se mi začíná vracet zpátky to, co jsem do toho už kurva vrazil!“ Jelikož šéf CB Productions znal pouze jednu úroveň hlasitosti, a ve srovnání s ní byl mixér puštěný na plné obrátky jen tiše ševelícím vánkem, tak pokud řekl, že je něco mimo záznam, bylo v zásadě výsledkem to, že si přestali dělat poznámky všichni novináři v okruhu dvou kilometrů.

Když Tony vyšel ze zvukového studia, prodral se mezi věšáky s kostýmy – což představovalo řešení, jímž se kostymérna vyrovnala s problémem spočívajícím v kanceláři o velikosti pětkrát tři metry a neexistenci skladovacího prostoru. Vzhledem k věčnému nedostatku místa ho vždy naprosto fascinovala skutečnost, že velká část kostýmů visících podél obou stěn chodby patřila k těm, které se při natáčení ještě nikdy nepoužily. Samozřejmě, vypomáhal u druhého týmu tak často, že ve studiu netrávil ani zdaleka veškerý svůj čas, ale z nějakého důvodu pochyboval, že by mohl zapomenout na modrou taftovou plesovou róbu velikosti XL s obrovskými lodičkami na jehlových podpatcích stejné barvy. Rozličné uniformy z 2. světové války se použily při natáčení vzpomínkové sekvence v předminulém dílu, ale skutečně neměl tušení, kdy a jestli vůbec někdy se v seriálu objevil půltucet uniforem soukromé školy. A co se týkalo gorilí masky, nad tou mu zůstával rozum stát.

Možná že po několika dalších seriálech bylo v plánu zaměřit se na zcela jiné publikum.

U tohoto pracoval na pozici asistenta produkce od samého počátku – celkem třináct z dvaadvaceti epizod, a to kolovaly drby, že se bude natáčet druhá série. V oblasti Vancouveru nebyla o práci u filmu nouze – natáčela se zde polovina seriálů běžících na televizních kanálech v USA – a nebylo pochyb o tom, že lidi nabírala i prestižnější studia, ale Nejtemnější noc vzbudila jeho zvědavost, a jakmile tu práci jednou vzal, zjistil, že nedokáže odejít. A to přesto, že – jak jednou řekl Henrymu – byly dny, kdy připomínala spíše vlakovou katastrofu.

„Ti nemají o upírech ani páru,“ stěžoval si po prvním dni v nové práci.

Henry se tenkrát jen usmál – mezi jeho andělskými rty se zaleskly příliš bílé zuby – a řekl: „To je dobře.“

Tanya Huffová v pěti bodech:

  1. (*1957, Halifax, Nové Skotsko, Kanada) strávila tři roky jako kuchařka u Rezervního vojska kanadského námořnictva.
  2. Bakalářské studium aplikovaných umění v rozhlase a televizi dokončila v roce 1982.
  3. V letech 1984 až 1992 pracovala v torontském knihkupectví Bakka specializovaném na fantastiku. Během té doby napsala sedm knih a devět povídek.
  4. Poté se z Toronta odstěhovala na venkov, kde dodnes žije spolu s partnerkou, spisovatelkou Fionou Pattonovou, spoustou koček a čivavou. Od té doby se plně věnuje spisovatelskému řemeslu.
  5. Několik jejích knih a povídek bylo nominováno na kanadskou literární cenu Aurora (Smoke and Ashes, The Second Summoning, povídky All Things Being Relative, Death Rites ad.) Její nejnovější knihou je The Wild Ways, která vyjde v listopadu 2011. Jedná se o pokračování knihy The Enchantment Emporium.

Henry Fitzroy, spisovatel poměrně úspěšných románů pro ženy, přijal Tonyho Fostera, tehdy devatenáctiletého kluka z ulice, do svého domova, lože i srdce. Přestěhoval ho z Toronta do Vancouveru. Vyhecoval ho, aby dokončil střední školu, a poskytl mu stálé zázemí a podporu, když přes den pracoval ve videopůjčovně a večer studoval Vancouverskou filmovou školu.

A i když Henry Fitzroy, nemanželský syn Jindřicha VIII., svého času vévoda z Richmondu a Somersetu, nakonec dovolil Tonymu, aby ho opustil a začal žít život, který mu upírova ochrana umožnila, odmítl s ním přerušit veškeré kontakty – a trval na tom, že zůstanou přáteli. Tony si nebyl jistý, jestli to bude fungovat, celá ta záležitost kolem Prince lidí činila Henryho děsivě majetnickým vůči těm, které považoval za své, ale jakkoli nerovný jejich vztah dříve byl, ukázalo se, že přátelství, jež na jeho základě vybudovali, bylo pevné.

Henry Fitzroy, upír, Noční tulák, patřící ke krvežíznivým nemrtvým již nějakých čtyři sta padesát let, se nemohl rozhodnout, jestli se cítí Nejtemnější nocí pobaven, či zhnusen.

„A zdá se, že o detektivech toho vědí ještě méně než o upírech.“

„Jo, je to koneckonců jen seriál pro syndikované vysílání…“

Tony velmi brzy zjistil, že o názor asistenta produkce nikdo nestojí, takže to po několika neúspěšných pokusech vzdal, podřídil se nevyhnutelným klišé a zaměřil se na to, aby se stal nepostradatelným.

Což představovalo další důvod, proč u CB Productions zůstal. Chester Bane byl notoricky známý tím, že do technické podpory najímal tak málo lidí, kolik mu u odborů ještě prošlo, důsledkem čehož jeho asistenti nakonec zaskakovali i za širokou škálu poměrně nezvyklých profesí. To sice vyústilo ve vyšší fluktuaci asistentů, než bylo běžné, ale Tony usoudil, že takto za třináct epizod pochytil víc, než by se kdekoliv jinde naučil za třináct sérií. Jistě, existovaly i věci, které by se raději nenaučil vůbec, ale poté co strávil dospívání na ulici – nemluvě o nesdělitelných zkušenostech s démony, mumiemi, zombiemi a duchy – měl vyšší toleranci vůči nepříjemnostem než vyhublé blonďaté absolventky Univerzity Britské Kolumbie ze západního Vancouveru, pro které bylo pod jejich důstojnost vylévat zvratky ze šuplíků v kanceláři Raymonda Darka. Doufal, že se teď ve funkci technické podpory fekálního vozu při natáčení exteriérových scén seriálu Smallville cítí šťastnější.

Šatny se nacházely hned za maskérnou umístěnou přímo za toaletami. Tony si řekl, že se podívá nejdříve tam pro případ, že by Lee dorazil, zatímco on byl na scéně. Když míjel dámské záchodky, přilepil odchlíplý roh nápisu pokrývající horní polovinu dveří a v duchu si poznamenal, že musí uměleckému oddělení připomenout, že potřebují nový. Mělo tam být napsáno „NESPLACHUJTE, POKUD SVÍTÍ ČERVENÉ SVĚTLO – JEDOU KAMERY“, ale někdo ho upravil tak, aby na něm stálo „NEŠUKEJTE, POKUD SVÍTÍ ČERVENÉ SVĚTLO“. Šukání po pravdě nepředstavovalo problém, ale zavzdušněné trubky při splachování řinčely a zvukařka vyhrožovala, že dalšího, kdo jí rozhodí úroveň hlasitosti, zaškrtí.

Strčil hlavu do maskéry a rozhlédl se.

„Lee?“ Everett si palcem prohrábl šedivějící linku úzkého knírku a zpoza brýlí na Tonyho krátkozrace zamžoural. „Toho jsem neviděl, ale jsem si skoro jistý, že jsem ho slyšel z kanceláře. Ale ne abys mě někde citoval.“

Až bude mít někdy čas, hodlal si Tony zjistit, kdy Everetta někdo špatně citoval a čeho se to týkalo.

Když Tony cvakl vypínačem a stíny se rozprchly, zjistil, že Leeho šatna je prázdná. Zamračil se na svůj obraz v zrcadle. Netvořily stíny v rozích místnosti malá jezírka? Nedržely se tam i poté, co je mělo stropní světlo dávno rozehnat? Ale když se otočil… nic. Leeho šaty na tento den ležely na kraji pohovky, svůj gameboy zapomněl na konferenčním stolku s uraženým rohem, který sehnali v garážovém výprodeji, na podlaze se válely dva polštáře… ale nezdálo se, že by něco nebylo na svém místě. Veškeré zvláštnosti se daly vysvětlit chybějící žárovkou ve stropní lampě.

Z hlasů linoucích se z jeho vysílačky vyplývalo, že se do diskuze o osvětlení zapletli už i kameramani a problém se stíny hyzdícími mladou, leč aristokratickou tvář Raymonda Darka se zřejmě v dohledné době vyřešit nepodaří.

Když otevřel dveře do produkční kanceláře, zvonily tam právě čtyři telefony a chaos, který v ní panoval, byl možná trochu patrnější než obvykle, protože jim momentálně scházel asistent. Před týdnem ho někdo poslal pro kávu a od té doby ho nikdo neviděl. Jeho výpověď, příhodně napsaná na ubrousku z kavárny Starbucks, se jednou v noci objevila vecpaná do poštovní přihrádky.

„…chápu, proč by to mohl být problém, ale my to povolení k natáčení na ulici opravdu potřebujeme. Jo, jo.“ Rachel Chou, vedoucí kanceláře, na něj kývla, aby přišel k jejímu stolu. „Víte co? Já vás přepojím na chlápka, co se nám stará o výběr lokací. Ne, my tady naprosto chápeme, odkud jste právě přišla. Vydržte.“ Stiskla tlačítko přidržení hovoru a podala sluchátko Tonymu. „Jenom si ji vyslechni, o víc jí stejně nejde a já na to nemám čas. Jestli se tě zeptá, jestli to opravdu musí být tahle ulice a v téhle době, řekni, že ano. Moc tě to mrzí, ale nemůžeš na tom nic změnit. Pochybuji, že tě pustí ke slovu, abys mohl říct ještě něco víc, ale pokud jo, buď okouzlující.“

Tony hleděl na sluchátko způsobem, jako by od něj mohl chytit nějakou nakažlivou nemoc. „Proč nezavolá Mattovi?“

„Zkoušela to. Nemůže se dovolat.“

Platili si externího vyhledávače lokací – kterého nebyl nikdy nikdo schopen zastihnout.

„Amy…“

„Má moc práce.“

Rachelina asistentka na druhé straně kanceláře mu pohrozila prstem a dál se věnovala přesvědčovaní kohosi, aby udělal něco, do čeho se mu zjevně moc nechtělo.

Povzdechl si a sevřel prsty teplý plast sluchátka – nepamatoval si, že by zdejší kancelářské telefony dostaly někdy příležitost vychladnout. „Kdo je to?“

„Rajeet Singhová z úřadu pro povolení.“ Rachel už měla na půli cesty k uchu druhé sluchátko. „Jen ji nech, ať se vymluví,“ řekla mu ještě jednou, natáhla ruku po tlačítku přidržení hovoru na svém telefonu a úsečně se ohlásila: „CB Productions.“

Tony poodešel tak daleko, jak mu to jen telefonní šňůra dovolovala, a otočil se k ní zády. „Paní Singhová? Co pro vás můžu udělat?“

„Jde o to noční natáčení, které jste si objednávali na Nábřežní ulici…“ Vše, co následovalo po tom, zaniklo v hádce linoucí se ze špuntového sluchátka vysílačky v jeho levém uchu a v provozním ruchu kanceláře. Tony si opřel tvář o okraj Rachelina stolu a udělal, co měl přikázáno – nechal ji vymluvit se. Z místa, kde seděl, viděl na vstupní dveře takřka ucpané hromadou kartónových krabic, dveře na střídačku – přecpaný brloh, o kterém jejich tři kmenoví autoři mluvili jako o svém, i když ne tam, kde to mohl Chester Bane zaslechnout – a vlastní šéfovu kancelář.

Když se trochu pootočil, měl před sebou Masonovu kancelář a za jejími otevřenými dveřmi Masonovu osobní asistentku Jennifer. Sarkastické poznámky o tom, co všechno má vlastně v popisu práce, skončily toho dne, kdy odstrčila stranou vyděšeného člena ochranky, vlastnoručně odvlekla ze scény dvě Masonovy zuřivé fanynky a nacpala je zpátky do jejich auta značky Dodge Dart z roku 1983. Jezdila s lesbickými motorkářkami Dykes on Bikes na přehlídkách hrdosti a Tony si slíbil, že jednoho dne sebere odvahu a zeptá se jí na její tetování.

  • překlad: Pavel Musiol
12. července 2012, Tanya Huffová

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Kouř 1 - Kouř a stíny

Kouř 1 - Kouř a stíny
Vložit do pytle na zboží  Koupit 298 Kč 268 Kč