Anotace na zadních stranách obálek hovoří o mnoha knihách jako o meznících v žánru. Většinou tomu není radno věřit. Jednou z výjimek, které potvrzují pravidlo, je román amerického spisovatele Dana Simmonse Hyperion. I deset let poté, co jsem jej držel v ruce poprvé, se nemohu z jeho vlivu vymanit a při čtení dalších a dalších sci-fi knih nakonec vždycky začnu srovnávat právě s Hyperionem. A zatím se mi nestalo, že bych nějakou z nich považoval za lepší…

Už první odstavec se nesmazatelně vryje do paměti a zůstane v ní pevně zakotven jako dokonalá ukázka toho, jak má vypadat začátek knihy: Konzul Hegemonie seděl na terase své ebenově černé kosmické lodi a na starém, ale dobře udržovaném klavíru Steinway hrál Rachmaninovo Preludium cis-moll, zatímco dole s výhružným řevem vyskakovali z bažin obrovští ještěrovití tvorové… V té větě je všechno – dekadentní krása, kultivovaný jazyk, rytmus, poezie, nostalgie, napětí. A to samé, v podstatně větší míře, nabízí i celý román.

ŽE BY DALŠÍ SPACE OPERA?
Nedá se přitom říct, že by prostředí, v němž se Hyperion odehrává, bylo pro space operu nějak výjimečné:
Lidstvo žije na nesčetném množství planet, jež jsou propojeny do obrovitého celku zvaného Hegemonie. Mimo ni existují ještě samostatné kolonie a nepřipojené Vnější planety. Lidé mezi nimi cestují buď loděmi s určitým časovým dluhem, nebo pomocí zařízení ovládajících časoprostor, tzv. Bran. V pozadí všeho je skryto Technojádro, nezávislá monstrózní umělá inteligence, jejíž cíle nejsou jasné a ani zdaleka nemusí být totožné s těmi lidskými…
Román začíná v okamžiku, kdy se lidstvo připravuje na invazi Vyvrženců, evolucí změněných humanoidních bytostí kočujících vesmírem. Prvním jejich cílem má být planeta Hyperion, odloučená, zaostalá, ale v mnohém unikátní: leží zde mystické a nebezpečné Hrobky Času, v nichž čas běží obráceně a které obývá podivná bytost z legend – Štír. Právě v této době se začínají poprvé po mnoha staletích otevírat, aby odhalily, co skrývají.
Jediná naděje Hegemonie spočívá v sedmi poutnících, jejichž životní osudy jsou nějakým způsobem se Štírem či Hrobkami Času spjaty – jen oni mohou společnými silami pochopit, jak lze lidstvo zachránit… Jenže co je vlastně pro budoucnost lidstva nejlepší?

SEDM CHAUCEROVSKÝCH POUTNÍKŮ A JEDEN ŠTÍR K TOMU
Hyperion je vystavěn podobně jako středověké Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera – poutníci si krátí čas během několikadenní cesty k cíli vyprávěním svých životních osudů. Simmons se navíc jako vystudovaný anglista rozhodl epos zpestřit tím, že každé kapitole vtiskl jinou formu, jež povětšinou odpovídá zažité představě o vypravěči. A tak je příběh kněze náboženskou sci-fi psanou formou deníkových zápisků, vyprávění vojáka zase spojuje henleinovskou válečnou sci-fi s milostnou, eroticky podbarvenou literaturou, básník přispěl novovlnným intelektuálním opusem na pomezí poezie a prózy a soukromá detektivka kyberpunkem psaným jazykem americké drsné školy. Emočně nejsilnější jsou pak příběh učence židovského původu, který v realisticky se tvářícím kabátě hard sci-fi ukrývá dojemnou polemiku s židovskou věroukou i otázky po smyslu víry v Boha, a konzulova zneklidňující, i když romantická space opera, pod níž by se klidně mohla podepsat i Ursula K. Le Guinová. Celý román tak vyznívá v podstatě jako pestrá, ale nenásilná exkurze do dějin sci-fi, dokonale zvládnutá, čtivá a působivá.
I přes tuto žánrovou rozdílnost je Hyperion naprosto soudržný, protože v pozadí každého vyprávění je ukryt Štír, přízračné a nelidsky rychlé monstrum schopné prakticky zastavit čas (…matně si povšiml čtyř paží, zatahovacích drápů na prstech, vyčnívajících ostnů na krku, čele, pažích, kolenou a na těle, ale jeho pohled ani na chvíli neopustil oči ze dvou tisíců plošek, hořících červeným plamenem, v němž bledlo sluneční světlo a den se změnil v pouhý stín…). Štír je klíčem k řešení většiny záhad, náhle se odněkud vynoří, zase zmizí… a čeká. Nikdo netuší na co, jaké jsou jeho záměry, a všichni se jej děsí… ale zároveň ví, že setkat se s ním je nevyhnutelné. Štír je ve své nepopsatelné hrůznosti tou nejtajemnější a zároveň nejkrásnější součástí románu.
Konec Hyperionu je otevřený – poutníci sestupují k Hrobkám, aniž by tušili, co je dále čeká. Řešení následuje až v Pádu Hyperionu. Společně pak oba romány tvoří jeden celek – Kantos Hyperionu.
Hyperion je přelomové dílo žánru sci-fi. Ať už svými nesčetnými literárními odkazy, na nichž je vystavěn – v čele se stejnojmenným dílem anglického romantického básníka Johna Keatse, který v románu v podobě kyborga vytvořeného Technojádrem také vystupuje, nebo úspěšnou snahou vymanit žánr fantastiky z uzavřeného ghetta menšinové literatury. Hyperion je inteligentní, hluboce filozofický mainstreamový román, který má pouze vnější podobu dobrodružné a čtivé space opery. Pro milovníky fantastiky je to bezesporu několikrát podtržená povinnost.

• Dan Simmons: Hyperion
• vydal: Laser-books, Plzeň 1996 a 2002
• přeložil: Jan Pavlík
• obálka: Gary Ruddell
• 488 stran / 195 Kč

Článek je převzat z magazínu Pevnost 4/2006.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).