Halo 3, První úder, Eric Nylund
 |
Třetí kniha ze série HALO (podle stejnojmenné počítačové hry) opět přímo navazuje na závěr předchozího dílu a neinformovaný čtenář se ve stále spletitějším ději bude orientovat jen stěží.
Již tradičně je hlavním hrdinou SPARŤAN 117, vlastním jménem John, funkcí „Náčelník“, jinak modifikovaný supervoják se špičkovou výzbrojí a výstrojí.
Ve druhém díle jsme ho opustili ve stíhači mezi troskami zničeného monumentálního kosmického artefaktu s označením HALO. Nevyřešilo se prakticky nic – Smečka je stále na vítězném tažení ke zničení lidského impéria a starodávný artefakt odkryl pouze další možné nebezpečí pro všechen život ve vesmíru – ničivě nakažlivou Potopu.
Pro tuto chvíli je ovšem akutnější vymyslet, jak se dostat z hromady trosek někam do lidmi ovládaného prostoru a jak poté pomoci slabým silám pozemské flotily ubránit se agresivní a silné Smečce. Pochopitelně román nebude psychologickou studií vojáka umírajícího v osamocení, ale krvavou lázní jako obyčejně.
Návrat k původnímu autorovi je znát a děj opět svižně odsýpá, aniž by ztrácel na nápadu a čtivosti. Není to tedy pustá řež minulého dílu, ale akce okořeněná trochou přemýšlení, patosu a spoustou hrdinských skutků, jak již ke správným vojákům náleží.
Kruh se otáčí, SPARŤAN se setkává s množstvím známých postav z minulých dílů a pochopitelně dostává i nové spolubojovníky. Vracíme se na stará známá místa na planetě Cíl, ale zamíříme i hluboko do oblasti ovládané Smečkou.
Děj nestojí jen na hlavním hrdinovi, ale sledujeme i další postavy, tentokrát v podstatě výhradně lidské. Škoda, děj z pohledu členů Smečky byl zajímavým ozvláštněním a dokresloval vztahy mezi rasami spolčenými pod jedním vedením. Kromě toho se vysloveně nabízí napsat něco bližšího o rase inženýrů Smečky, kteří v tomto díle hrají jistou malou, avšak důležitou roli a čtenář se toho o nich zatím mnoho nedozvěděl.
V knize se objevuje jediná novinka – mystika Smečky spojená s hyperprostorem, která dokonce i funguje. Nejsem si jist, zda je tento posun děje dobrý a zda je rozumné plést do hard SF světa mystické prvky, ale vyčkejme dalšího vývoje situace, snad se vyřeší v dalších dílech.
Děj svižně plyne a tempo graduje až k závěrečnému velkému apokalyptickému finále s horami mrtvých. Bitky na zemi a uvnitř kosmických lodí se střídají s pomalejšími pasážemi a bitvami vesmírných bitevníků právě tak často, aby žádná složka nezačala nudit.
Psychologizace se již tradičně zaměřuje na hlavního hrdinu a ostatní postavy mají za úkol pouze hrdinsky padnout jako správní „námořníci“. Ovšem ani u SPARŤANA nečekejte žádné hluboké psychologické rozbory. Přesto je alespoň uvěřitelnou postavou mezi plochými loutkami.
Začíná se stávat tradicí, že si u této série vždy rýpnu do nějaké nelogičnosti. Tentokrát skutečně netuším, zda se nachází již v originále, ale je docela legrační: Představte si, že letíte stíhačkou (Longsword) a výsadkový člun (Pelican) použijete jako návnadu na odvedení pozornosti, což úspěšně splní a po zásahu raketou „…vybuchl v plamenech, vypařil se…“ (s. 64) a se stíhačkou bez problémů přistanete. A teď zní otázka: Do které lodi půjdete pro zbylé vybavení? K mému úžasu do Pelicana (s. 101).
V souhrnu mohu napsat, že jde tradičně o kosmickou military solidní kvality, kde si přijdou na své milovníci vesmírných bitev, ale především fanoušci krvavých řeží vedených na dostřel ručních zbraní. Oproti minulému dílu se kvalita zvýšila zpět na úroveň dílu prvního (návrat původního autora je znát). Musím však varovat čtenáře: Kdo nezná předchozí díly, mnoho toho z děje nepochopí.
- Eric Nylund: První úder
- vydal: FANTOM Print, Ostrava 2008
- přeložil: Jan Netolička
- obálka: Microsoft corporation
- 352 stran / 229 Kč
